Musíš to vydejchat, i když je to pro tebe sebevíc bolavé. Tvá bývalá žena i její nový partner si předem všechno promysleli, spočítali a určitě věděli, do čeho jdou. Teď ty počítej taky a vyslechni si příběh mýho kámoše...

Situace naprosto identická, jako tvoje. Nesmírně miloval svou 2-letou dcerku, ale po rozpadu manželství se s ní zcela přestal stýkat, i když to pro něho byla ze začátku nevýslovná trýzeň. Docela malé dítě, jakým tvá dcera bezpochyby je, si snáze zvykne na nového otce a přijme ho za vlastního spíš, než dospělejší dítě. Její dětská dušička a city se nebudou tříštit a v její mysli, i v srdíčku bude jednou provždy jenom JEDINÝ tatínek. Tak, jak to má být. Přesto, že biologickým otcem jsi ty, tím skutečným pro dceru stejně bude ten, kdo ho jednou vychová. Půjčování dětí bývalým partnerům na víkendy, spojené často s negativním ovlivňováním citových i jiných oprávněných zájmů dítěte, je jedním z nejtěžších hříchů společnosti v posledních desetiletích. Přečti si ty agrumenty klidně několikrát a pak se zachovej jako chlap.

je opravdu strasne tezky. A co kdyz ta dcera jednou rekne? "Muj vlastni tata na mne kaslal!"

bude mit tech tatinku presprilis??

ale i tak by mu zbývalo jen platit, platit a platit. A své dítě vidět jen občas kraťoučkou zanedbatelnou dobu, deptat a trápit sebe a potažno i dítě samotné...
Mám zato, že můj kámoš zvolil sice psychicky náročné, ale lidsky velmi zralé řešení.

Tak neuvěřitelný blábol, jaký napsal anquetil, jsem už dlouho nečetl. Takže pokud chceš, Romane, navždy přijít o své dítě, řiď se jeho radou.
A nebo to zkus jinak:
Chápu, že jsi ve stavu, kdy prožíváš nesmírnou bolest. Přesto musíš najít v sobě sílu, abys novou situaci přijal a byl schopen dohody. Napsals toho málo, ale zdá se, že Tvá žena je pevně a definitivně rozhodnutá a nemá smysl s tím bojovat. (Nechám stranou otázku, která se vnucuje: Jak to, že to udělala tímto způsobem? Jak to, že jste se nikdy nebavili o tom, že se Váš vztah dostává do krize a jak ji řešit? Ale to už je teď stejně vedlejší). Teď už nejste partneři, manželé (de facto). Ale stále jste a vždycky budete rodiče svého dítěte. A teď čti hodně pozorně:
Pokud jste oba opravdu kompetentní rodiče a pokud i nový partner Tvé ženy má dostatek citu i inteligence, musíte udělat všechno pro to, aby ta malá měla šanci mít ráda a vyrůstat se všemi - s mámou, tátou i novým máminým partnerem. Předpokládá to velkou vnitřní zralost a nesobeckost, je toho bohužel schopna jenom menšina rozvedených rodičů. Znamená to, že Tvoje bývalá žena nikdy a nijak nebude zpochybňovat Tvou roli otce a bude se snažit umožnit Ti kontakt s dcerou co nejčastěji. Znamená to, že její přítel se nebude cpát na místo otce, ale uzná, že to je Tvoje role. Znamená to, že ty uznáš jeho roli partnera své ženy (velmi bolestné a nepůjde to hned, ale jde to!). Znamená to tedy, že přijmete nové rozdělení rolí v dramatu vašeho života a budete všichni jeden druhého lidsky respektovat. Nebudete nikdy zkoušet manipulovat tou malou, aby změnila city k někomu ze zúčastněných dle vašich sobecky motivovaných představ. Nebudete proti sobě bojovat, ale naopak spolupracovat a hledat vždy taková řešení, která kompromisně vyhovují všem.
Zní Ti to jako sci-fi? Uznávám - je to nesmírně těžké, ale ne tak těžké, jako z perspektivy zhrzeného partnera. Přes tuto pozici se musíš dostat. Velmi záleží na tom, jak Tě vnímá Tvá bývalá žena a její partner a jestli jsou ochotni uznat Tvou rodičovskou roli i do budoucna. Závisí to nejen na Tvých objektivních rodičovských kvalitách, ale taky na jejich zralosti a charakteru. Ale uskutečnit to jde - znám z praxe! Přeju Ti sílu a moudrost.

Blábol? Jen řešení, které zvolil jiný muž.
I tvé řešení je rozumné, ale příliš se blíží sci-fi. Můj potomek, žijící s námi ve společné domácnosti, to hodlal řešit podobným "rozumným" způsobem, který nabízíš. Jak jsme dopadli? Vnuk tu byl naposledy v květnu!!! :(((

Od mamy je to bezcharakterni, vzit ti dite. To mi pripomina jednu znamou co mi rikala ze z jejiho zivota zmizela romance a proto se rozvadi. Z zivota tvoji manzelky taky asi zmizela romance, ale s tim se nic nenadela. Jinak patrne zenin milenec nechce vubec tvoje dite, ale proste bere ho jako privazek, cili nutne zlo. Aspon zatim! Hippie moc se mi libi tvoje reakce. Ja jsem totiz na tom byla uplne stejne jenom ze od nas odesel tatinek. A pak uz nikdy se o mne nezajimal. Asi mi taky nechtel motat hlavu, ale ver mi Anquetle, to je ta nejsnazsi cesta ven. Nemusim platit alimenty, nemusim se o ne starat, proste pohoda. A tahle pohoda se da skryt za slova "delam to pro dobro ditete!"

Já vím, že anquetil to myslí dobře. Ale právě z pohledu toho dítěte, jež potřebuje jistotu lásky rodiče, která tu bude vždycky, děj se co děj, je potřeba si uvědomit, jak je důležitý ten biologický otec, pokud má o dítě zájem. Protože i když ne pod jednou střechou, bude tu stále - miluje svou dceru. Zatímco přítel matky - strejda - tu dnes je a zítra být nemusí. Pak třeba přijde zase jiný... to jsou pak emoční zmatky, když není citová kotva v podobě otce, který sice žije o kus jinde, ale jeho láska je trvalá. A tady je evidentně otec, který svou dceru miluje, chce se starat a být k dispozici.

že jedny z nejhlubších ran na duši dítěte přináší poznání, že se na ně jeho rodič vykašlal a zmizel mu ze života. Ať byly jeho motivy jakékoli, dítě to nikdy nebude chápat tak, že jednal "jako chlap" a "pro jeho dobro" - pro ně to vždycky bude nepochopitelná zrada.

to ti podepisu! Me strasne chybel tata, nechapala jsem proc mne nechce, rikala jsem si co jsem mu udelala? Pak jsem si rikala: "Co jsem mu mohla udelat kdyz mi byly dva roky?" proc? Tahala jsem sebou jeho fotku.....proste zvlast v te puberte je to pro decko hrozny. Jsem tak ohavna, ze vlastni tata mne nechce!

a co ty desetisice, ba statisice deti co SICE MELY !!! doma tatinka - ale vlastne byl-nebyl, tatinka sice doma videly..ale jinak byl uuuuplne na h*vno....

naprostou souhlasím se tvým způsobem nahlížení na problém.Není rozhodně "chlapské" se na dítě vykašlat a pustit jej k vodě ve jménu "dobra dítěte".Tvé řešení není jednoduché a určitě vyžaduje strašně moc tolerance,sil,mnohokrát sebezapření.Ale pokud otec dceru miluje,udělá to jak píšeš.Mám syna (dnes už dospělého)na kterého se jeho otec vykašlal a mnohokrát mu svým chováním ublížil.Jen o tom píši a zabila bych jej.Nikdy nezapomenu na jeden okamžik,kdy synovi ublížil tak,že sám nechápal proč.To bych vraždila.A tady se "nabízí" otec,milující otec,který se chce starat.Romane,nevzdávej to!!!

přišla bejvalka s naprosto totožným požadavkem, jaký nám předestřel anquetil. S dcerou - která na mě byla dost závislá, protože jsem se o ni do té doby převážně staral já (coby tehdejší bábovka a domácí puťka), zatímco ona juchala v restauračních zařízeních se správnými drsnými chlapy - bych se již neměl vídat, aby v tom neměla zmatky a měla jen jednoho tatínka, který ji bude vychovávat, já budu jen posílat to výživné.
Nepřistoupil jsem na to a čas mi dal za pravdu - těch "jediných tatínků" se vystřídalo několik a dcera aspoň vždycky měla jistotu, že "ten její skutečný" bude vždy jen jeden, bez ohledu na to, kolik času s ním může trávit. A v neposlední řadě jsem si tak ponechal možnost mít na ni aspoň nepatrný vliv.
Příspěvek feminismem psychicky degradované Mrsky je naprosto mimo mísu a řekl bych arogantně provokující a s Romanovým případem naprosto nesouvisející. Můžeme vytáhnout čísla, kolik dětí mělo doma "maminku". Třeba to, které nedávno uhořelo. Ale takové argumenty jsou docela ubohé, destruktivní a žádný problém (kromě nějakého mindráku pisatele) neřešící.

A myslím, že tvoje varianta je jediná správná. Bohužel vyžadující dva inteligentní a vyrovnané člověky v roli rodičů. Ale takoví se navzájem potkají velmi zřídka.

že se manželka po 15 letech odstěhovala najednou z ničeho nic a Roman nic netušil a strašně ho to překvapilo.

Pokud poslechneš již ze začátku Anquetil, později si to rozmyslíš, budeš k dceři hledat cestu jen velmi těžko! Zatím máš právo dvouletou dcerku navštěvovat u její matky, později si ji můžeš "půjčovat" nejméně na obvíkendy, můžeš ji vyzvedávat ze školy a pak odpoledne dovést domů. Doufám že matka bude aspoň trochu rozumná, my máme opačné zkušenosti bohužel, ale klukovi mého partnera je už alespoň dvanáct let. Prosím neuzavírej si k malé cestu, ona to jistě pochopí jak to bylo, až bude velká, když zůstaneš svůj a vydržíš.

Bože, jak já ti rozumím! Žil jsem kdysi dávno (ještě před uzavřením manželství) na psí knížku s ženou, která měla z předchozího vztahu 2 děvčata. Byl jsem si jist svou láskou k jejím oběma dětem. Ale když mne jednou jedna z jejích dcer vytočila, já se rozmáchl, že jí dám políček. Nedal jsem jí ho. S hanbou jsem se zarazil, když jsem si uvědomil, že být jejím biologickým otcem, tu ruku bych na ni nevztáhl.
Více o tomto autentickém případu i o následných tragických okolnostech, až kam to může dojít, jsem zpracoval jako povídku zde: http://www.epika.cz/index.php?p=dilo&c=2825

Proč si to proboha Romane nechat dojít tak daleko? Jsem též podruhé vdaná, když jsem seznamovala svého nového partnera se svými dětmi, sám jim řekl, že otce a matku mají jen jednoho-jednu, on že je přítel jejich matky, že jí moc miluje a bude mít rád i je, a že by byl moc rád, kdyby mohl být jejich přítel. Kdykoliv budou potřebovat jsme tu pro ně všichni a tak to také funguje. Nikdy bych se jako rodič nenechala odstavit a nikdy bych nebránila jejich vlastnímu otci v kontaktu s nimi. To by byla osudová chyba, která se těžko napravuje.

jak se přesně kdy zachovat, či jak se navopak v žádnym případě nezachovat, to je pro mě taky uplná hračka.
Jen poradit sobě samýmu často nezvládám.

ten příběh jsem si přečetl, je smutnej. A bohužel ukazuje, že když je matka mrcha, otec (biologický nebo náhradní) už moc zachránit nemůže. Ale jedný věci nerozumím - proč jsi Frantu neudal, nebo mu aspoň nerozmlátil hubu?

a proto jsou na světě poradny :-))

Ale i přesto moje doporučení je, pokud to půjde, velmi pozorně si přečti co na psal hippie a zkus se touto radou řídit. I přesto, že s dcerou nebydlíš, pořád jsi její otec. A můžete si k sobě vypěstovat v budoucnu moc hezký vztah. Ona musí vidět tvůj zájem, přátelský (né obdarovávací), zkus s ní v budoucnu trávit spoustu volnéh času a bude si tě pamatovat jako hodného tatínka. Sice víkendového, ale narovinu, kdo z nás má v dnešním uspěchaném světě spoustu času na děti přes týden?!
TAkže držím palce a přeju hodně štěstí do budoucna!

rozmlátil, to si piš, lítal půl roku po ortopedech, než ho dali dohromady, a málem jsem šel zato xoudu, ale stejně to bylo plat prtný...
Klíčové je svědectví matky a ta dala ruce pryč (ta mladinká by byla mlčela, bylo to na základě jejího chtění a dobrovolnosti, i když byla pod zákonem), osud to potom vyřešil sám...

to napsal sice krasne ale v tomto ci v takovych pripadech sebemoudrejsi clovek neporidi hladce kdyz se druha strana zaberani.
Dokonce chce trestat,vydirat jak citove,tak materialne.
Nekdy prichazi zivotni zkouska,kdy se halt budeme i prat jako male deti-zalezi ale na tom o co se pereme.
Kdyz nam vykradou byt,taky volame policii,davame to k soudu a pod.coz dite nestoji za to aby se rodic o nej "popral"?(obrazne,nu treba i doslovne,kdyz na to prijde)
A to dite neni vec ale bytost,ktera musi mit duveru v nekoho,a ten nekdo je v prvnich letech zivota-mama a tata.
Jo,halt rozvod znamena,ze to dite nelze pretrhnout vejpul,takze se musi tata smirit s tim ze jiny strejda se bude podilet na vychove jeho ditete ale at to dite vi,ze jeho pravy tata je vzdy blizko a vzdy pripraven ho i chranit nebo podporit.

A co takhle střídavá péče? Kamarád se takhle dohodl s manželkou ještě před rozvodem a krásně jim to funguje už 5 let. Znám i jejich syna a nemyslím si, že by to na něj působilo negativně. Naopak, s každým může provozovat trochu jiné aktivity, krásně se to doplňuje, výchova není jednostranná (bývalá manželka je spíše typ, který tráví volný čas v hypermarketech, kamarád-táta je sportovec) a dítě je ohromně v pohodě.

jen dodatek: jestli si myslíš, že jsi schopen se starat o dítě samostatně, tak jsou tu další zákoné varianty soužití dítěte s rodiči než jen tu, kterou si vynutila tvoje (ex)manželka.
Co bych udělal já, na tvém místě? A hlavně po tomto bezprecedentním kroku (tajné a rychlé přestěhování se). Prostě bych vystrčil "drápky" a požádal bych soud o svěření dítěte do mé péče (samozřejmě s posvěcením sociální pracovnice - jejich mraky). Pro kundlanky to ještě vysvětlím: v případě, že bych tento krok neudělal a udělala by to (ex)manželka, tak jiná sociální pracovnice by to mohla prezentovat u soudu jako nezájem o dítě. Tento krok ber bez emocí, jako vynucený a otevírá možnost dohody akceptovatelné pro obě strany (např. střídavá péče atd.). Hodně štěstí.

Naprosto souhlasim s Hippie a jeste navic s Jitkou (ohledne stridave pece). Pro dite je nejdulezitejsi zajem jeho otce, at uz v jakekoliv podobe. Pritel Romanovy zeny muze figurovat take, ale byla by skoda, kdyby mel suplovat roli otce. Jina vec je ta, ze aby tohoto usporadani Roman dosahl, bude se muset obrnit trpelivosti a take mnohe prekousnout...Drzim mu palce!

Mily Romane,je to hrozne a umim si predstavit, jak ti je. Chyba se stalo davno a tohle je jen dusledek.Mam podobne problemy a tak vim,jak tezko se to napravuje, zvlast, kdyz si clovek poradne nevsiml,ze tady jsou a rostou.Tvoje zena se tezko vrati zpet a tak by se v danne situaci melo udelat to nejlepsi mozne. Myslim, ze odpoved Hippie je ta nejlepsi moznost.Ziji ve Svedsku, kde je rozvodu jak maku, ale vetsina se dohodne na stridave peci. Presto, ze to ze zacatku je narocne pro vsechny strany, je to nejcasteji to nejlepsi reseni.Musis bojovat a hlavne neodejit z tve role otce. Deti strasne rychle zapominaji a tvoje holcicka na tebe nesmi zapomenout. Ty jsi jeji tata a ty jsi pomahal s jeji peci, k tobe si chodila pro pusu na dobrou noc. Ty ji nesmis zklamat. Ty jsi pro ni ten jedinej a nejlepsi a musis jim zustat.Ona potrebuje tvoji lasku, pohlazeni, pohadku, ne darky a uplatky az bude starsi.Potom us ji to nikdy nevysvetlis.Nedej se a bojuj. Jestli je tvoje zena a jeji novy partner dostatecne inteligentni, tak by tohle mela byt pro ne samozrejma vec.Moc ti drzim palce. Hanka

...asi rok jsme se spolu intimně nestýkali, ale nic jsem neudělal.. a pak se divíš, že měla přítele a že k němu odešla... zdá se, že jsi jen tiše vegetoval vedle manželky a dcery, sem tam něco udělal, ale nic jsi neřešil... snad sis nemyslel, že je všechno v pořádku?
Otcem tvé dcery jsi pořád, tak se prostě hleď starat, není to jen o tom, že ji bude vychovávat jiný muž. Nehledej výmluvy a snaž se udržovat maximum styku s dcerou, protože jak již bylo řečeno, ta rozhodně nepochopí, jestli ses zachoval z toho a toho důvodu tak a tak... a nejvíc ji to bude mrzet, až bude dospělá, bude mít své děti a uvědomí si, co všechno pro ně ona jako rodič může udělat, udělala nebo neudělala... někdy to může být jako jít hlavou proti zdi, ale dokud to nevyzkoušíš, nemůžeš říct, jestli to mělo smysl nebo ne...
Tak hodně štěstí :-)

za Vaše příspěvky a osudy.Zvlášt mě oslovil Hippie a strašně moc bych chtěl dosáhnout této možnosti.Nemám v úmyslu se dcerky vzdát a budu se snažit k ní nalézt svojí cestu.Dokážu se o dceru postarat ve všech ohledech,ale nedokážu si v praxi představit střídavou péči,jelikož přes týden trávím převážně v práci(jsem živnostník).Kdybych byl s malou doma,tak bych žil na podpoře a to nechci.Zatím to vypadá tak,že bych se mohl s manželkou rozumně domluvit,ale nechci předbíhat událostem.Řešení které mi tu také někdo radil,v podobě soudu a svěření do péče.....no nevím,jak to toho se začně tahat právník a soud,tak obvykle protistrana vytasí svoje meče a zase to odnese děcko.V málokterém manželství nejsou temná místa,ale spousta věcí se dá vyřešit vzájemnou komunikací a to se přiznám,jsem nezvládl(oba).Prostě když jste spolu 17 let,tak vám přijde spousta věcí automatických a mě nikdy na rozum nepřišlo,že já bych se mohl taky někdy rozvést.....A nebyl jsem typ chlapa,kterej přijde domů,otevře lahváče a přikreje se novinama.Jenom jsem byl celý den v práci a ted mi bylo vyčítáno,že jsem si nikdy nebral miminko na plavání,cvičení,nebyl jsem přes týden s ní na písku....to je pravda,ale ježíši já jsem na tyhle věci vydělával!Kterej táta je dneska s dítětem celej den,v dnešní době?Musí zabezpečit rodinu!

Každý živočich podvědomě brání svoje geny. Mne na rozvodu hrozně štvalo, když mi ex "plánoval" život. Nepochopil, že to na mne pěkně vymysleli , ale já bohužel nejsem loajální a nespolupracovala. Nedej se, mně se to vyplatilo. Je dobré být rychlejší, a hlavně si oni musí myslet, že seš slabý hráč. Držim palce!

držím Ti palce, abyste se dohodli. Protože když je dohoda a dobrá vůle na všech stranách, jde všechno. Jakmile to začnou řešit právníci a budete spolu o dítě bojovat, je to v pytli, děcko to odnese. Moje bývalá žena chodí ke mně a našim dětem na návštěvu, má tu možnost, kdykoli má čas a chuť. Vycházíme spolu všichni včetně mé druhé ženy skvěle a děti jsou šťastné. Střídavou péči nemáme, protože by to bývalka zatím nezvládla, ale jednou třeba i na to dojde. Takhle jsou s ní děti asi tak v obdenním kontaktu a nemají s tím problém. Taky je moc důležité se o tom s těmi dětmi bavit, je zakázaná věta: "To pochopíš, až budeš větší." Takže si o všech pocitech a vztazích mezi členy té naší "rozšířené" rodiny povídáme, kdykoli mají potřebu něco si ujasnit, nebo je něco trápí. Tohle byste pro svou dceru měli udělat, mnohonásobně se Vám to vrátí. Hodně štěstí.

ted Ti opravdu závidím,že jsi dokázal takhle sladit rodinu!Kéž by se to podařilo i mě,budu se snažit na 100%!
Ještě jednou díky,opravdu mi to pomohlo se svěřit.Bylo by super,kdyby si to tady také přečetla moje žena........

tak jí to dej přečíst, vždycky je potřeba, aby se dva lidé domluvili, pak to jde samo. Držím palečky.

i já ti upřímně držím palce, aby ti to všechno vyšlo, jak si přeješ.

Dovolím si také přispět s jednou historií ze svého života. Před nedávnem má dcera slavila 18.narozeniny - žijeme spolu samy už 7 let. Ptala jsem se jí, jestli ted jako dospělá má něco, co by mi jako matce vyčetla. Řekla mi : Že jsi se mnou nedodešla od tatínka dřív. Hodně mě to překvapilo. Můj bývalý manžel nebyl alkoholik, doma pomáhal, nosil domů výplatu - jenže v bytě vládlo studeno - prostě jsme nebyli schopni se už dohodnout vůbec o ničem a já jsem s ním zůstávala jenom kvůli tomu, že jsem měla pocit, že tehdy malé holčičce nemůžu sebrat tatínka ...

mně se to povedlo. Střídavou péči nemáme, ale už u opatrovnického soudu jsem prohlásila že nechci žádné omezení, že manžel může syna vídat kdykoliv, čím více tím lépe. On bydlí s přítelkyní, syna si berou a já se varuju toho o něm prohlásit cokoliv nelichotivého. Musím říct že to funguje dobře a že bývalý manžel myslím oceňuje můj přístup. Hurááá, jsme jedny z výjimek - odměnou mi je docela vyrovnaný a spokojený sedmiletý syn - a to prosím půl roku po rozvodu. Romane, držím palce!