V utery jsme se vydali do Magnoliove zahrady i s detmi i domaci. Projeli jsme se lodkou rakosim, zahledli mensiho aligatora a videli nejznamejsi most z Vogue :-)). Dokonce meli i pamatecni plakat na zachodech (zajimave misto, kam umistit pametni predmet :-)). Hostmom nas oba nafotila i s detmi, a tak jsme se citili jako takova rodinka.

     Ve stredu jsme se byli s deckama podivat na jejich tridy pro novy skolni rok. Byla to celkem zabava, vsude spousta rodicu a pak ja s Jirkou. Bylo to hrozne komicke. Ostatni na nas docela divne koukali a my jsme si pripadali celkem dost zvlastne. Deti mely radost ze zacatku skoly a uz se nemohly dockat. To je tady takovou tresnickou na dortu – deti nejsou ze skoly vystresovane, nybrz se tesi, coz ulehcuje cely ranni proces, vcetne vstavani a vcasneho prichodu.

     A prisel ctvrtek, kdy  si to deti uz masirovali pekne do skoly. Ne tedy uplne doslova. Ja jsem je tam dopravila autem... Pak jsem vzala Jirku na prohlidku historickeho centra Charlestonu. Moc se mu to libilo, a tak fotil jako o zavod, az jsem si pripadala jako nejaka celebrita.

     Na patek a vikend jsme si naordinovali opet plaz. Jirka mel hroznou radost, je to zmena oproti destivemu a chladnemu severu, kde pobyval. Za tyden jsme toho stihli uplne maximum a napovidali toho hodne. Stravili jsme krasny, nezapomenutelny tyden a ja jsem zacala uvazovat o tom, jak by to vsechno bylo, kdyby se Jirka nakonec pristehoval do Charlestonu. Jak by to bylo bajecny, jen tak se sejit na zmrzku a probrat veci vsedniho dne. Take me napadlo, ze mame hodne spolecnych zajmu a je nam spolu celkem fajn. Brala jsem take v uvahu, ze se v podstate nezname moc dlouho, ale i presto jsem si urputne prala, aby se Jirka pristehoval ke me na jih... Pri nedelnim odjezdu jsme dokonce utrousili i nejake ty slzy, a tak jsem vecer opet nad tim vsim rozvazovala.

     Konkretne mi na mysl vytanula otazka vztahu na dalku. Co to vlastne cloveku prinasi? Kdyz se clovek rozhodne odjet, neni to vlastne takova odpoved na otazku, zda to vsechno ma ci nema smysl? Nechtelo se mi nic bourat ani stavet, nevedela jsem najednou kudy kam. Muj vztah z domova byl krasny, prinesl mi spoustu noveho a hodne poteseni. Ale bude za rok stejny jako byl? A jak ten rok ma clovek prozit bez doteku anebo letmeho polibku, ci te tak zname vune. Vse ukoncil spanek a krasne sny.

     Jak se rika – rano moudrejsi vecera....