Něco o mně: Rád se bavím s přáteli. Ona je naopak introvert. Asi tři roky chodím pravidelně s přáteli sportovat, pak vždycky posedíme a dokážeme se prostě bavit o čemkoli. Nevím přesně, ale asi rok si hodně rozumím s jednou kamarádkou. Ona patří taky do té „kamarádské rodiny“. Voláme si, píšeme sms. Není třeba problém propovídat si hodinu po telefonu…

     Před čtrnácti dny se to ale zlomilo a my se líbali a intimně dotýkali. Hodně si povídáme. Shodli jsme se na tom, že jsme byli oba stydliví na to, abychom si to dali dříve najevo. Myslím, že jsme v tom teď oba až po uši.

     Problém je, že svatba je za necelé tři týdny a mě se teď do ní vůbec nechce. Nevím co mám dělat. Ona (ta kamarádka) tvrdí, že to nemám dělat (rušit svatbu), ale já vím, že to říká jenom proto, že si myslí, že je to jenom kvůli ní a že jiné problémy nebyly. Docela ji chápu, nechce, aby byla ta nejhorší ona. Nevím, jestli mám tu svatbu zrušit a dát si nějaký čas na rozmyšlenou a nebo ji poslechnout, vzít si současnou partnerku a pak se třeba trápit.

     Díky za jakoukoliv odpověď nebo spíš podporu, s pozdravem Vladimír

ODPOVĚĎ:

     Ach jo, Vladimíre, je to tím špatným navrch... Za současného stavu je fakt blbost se brát. Protože váš vztah už je víceméně v háji. Ale můžete za to oba... Kolik asi vám je? To mi určitě ještě napiš.

Jinak – ohledně chození by měli lidi vzájemně víc komunikovat – nebo alespoň v jednoznačných náznacích být upřímní. To znamená, už v ranném stádiu si vyjasnit, kdo si co od toho slibuje...   

     Dívka, která se chce brzo vdávat a mít rodinu, chlapec, který má předsevzetí, že nejméně dalších pět let chce být svobodný, jezdit po světě, studovat... Pokud však oba mají zcela odlišné názory na vzájemnou budoucnost, pokud dokonce hrají divadélko před tím druhým – podrazy typu: jsem 4 měsíce v jiném stavu, nedá se už nic dělat, případně něco podobného, co jsi udělal ty... Ano, Vláďo, to je hnusný, uvědom si, že ta tvá dívka s tebou prožila osm let, a teď aby „začala znovu“... Neměl jsi tak dlouho čekat – nevytýkám ti, že jsi s ní nespokojen, ale že jsi žil stylem „ono to prostě nějak dopadne“.

     Ty teď jako motýlek přelétneš na jinou květinku (a myslím, že ani tahle rozhodně nebude ta pravá!), kdežto ta malá smutnice, která má nejspíš už všechno objednáno, možná i zaplaceno, hostinu, kytky, šaty, hosti jsou pozváni.... Jo, neumíš si představit, co pro dívku tohle znamená...

     A přesto ti neradím, abys do té svatby šel. Protože – když už máte tak podstatné problémy teď, když byste se vlastně brali jen pro to „co by tomu řekli lidi“, tak díkybohu, že ještě nemáte nic víc společného, než tu případnou „ostudu“. Hele, doporučuju ti, abys se zachoval jako rytíř, abys na sebe nakydal onu „hanbu“. Jdi do toho čelem, jdi k nim, a řekni, že se necítíš tak zodpovědně, zamilovaně a především si jist, že vy dva k sobě patříte. Že je ti to nesmírně líto, že jí děkuješ za všechno hezký, co mezi vámi bylo, že pokud mají nebo budou mít nějaké vydání s odřeknutím svatby atd., že všechno bereš na sebe... Ono to asi nebude jednoduché, ale to je nejspíš poslední, co pro ni můžeš dobrého udělat.

     Dokaž, že alespoň v tom jsi chlap.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk