Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

V jedné rodině ten den ráno umřel pejsek, jezevčík. Byl velmi starý a velmi milovaný. Patřil starým osamělým manželům, pro které byl víc než psem, byl jejich opravdovým rodinným členem. Proto se rozhodli, že aby se mu hezky odpočívalo, pohřbí ho v nedalekém lesoparku, kam s ním tak rádi chodívali. Počkali do odpoledne, chvilku před tím, než se začalo stmívat a na ulicích už nebylo tolik lidí. Zabalili pejska do jeho deky, dali do sportovní tašky a pán se vydal na svou smutnou pouť. Nebylo to daleko, ale s těžkým smutným zavazadlem se rozhodl jet autobusem. Nastoupil, tašku dal vedle sebe na zem. <?xml:namespace prefix = o />

V autobuse bylo poměrně dost lidí a nějak se stalo, že shodou absurdních okolností vedle stál jiný člověk s téměř stejnou taškou... Jak správně tušíte, došlo k osudné záměně.

Pokračování? V parku bylo kupodivu ještě dost lidí, takže se po chvíli váhání a chození sem tam – rozhodl svou tajnou akci odložit na příští den dopoledne, kdy budou všichni u televize. Vrátil se tedy domů.  Manželka se zprvu zlobila, že mohl jít někam dál, že mohlo být už vše odbyto, ale pak řekla, ať pejskovi dá ještě s sebou jeho oblíbené hračky, se kterými si hrával a které zůstaly doma. Když však tašku otevřel – k ohromnému překvapení v ní našli plno voňavých řízků, naporcovanou pečenou husu, bábovku, štrůdl a misku salátu...  Co si však asi prožil chudák, který hladovým přátelům servíroval mrtvého jezevčíka?

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk