Byly jsme totiž hrozně žíznivé po celém dnu z pláže. Když uviděl, že tam opravdu nic nezbylo, hrozně se divil, a ptal se, kam jsme ho vylily... Po dlouhém vysvětlování, že jsme ho opravdu nevylily, ale celé vypily, byl nakonec nesmírně rád, že nám tak moc chutná. U nich prý moc ženy pivo nepijí.  Od té chvíle nám ho kupoval každý večer :-))).  Stále nás taky přemlouval, ať s ním jdeme do restaurace na jídlo, že tam dělá jeho kamarád a večer si pak všichni vyrazíme na diskotéku. Tam začínají až ve 12 h v noci. Pořád jsme sice s kamarádkou měly strach, ale po dalším litru piva strach trochu opadl, a my tři mohli vyrazit. Zavezl nás o půl kilometru dál... Normálně bychom došli pěšky, ale přesvědčily jsme se, že ten, kdo tam má auto, se bez něj neobejde a kdyby to šlo, tak s ním jede i na záchod. Když nám například řekl, že jede na kávu -  doslova a do písmene pak odjel do restaurace opravdu asi o 50 m od jeho baráku.

     Ale vrátím se k tomu večeru – dorazili jsme tedy do restaurace a seznámil nás hned s jeho dvěma kamarádama,  oba se jmenovali Štefan (jo a jen tak pro zajímavost – domácí se jmenoval též Štefan. Tam je to asi hodně oblíbené jméno, jelikož se tak jmenovali snad všichni, s kterými jsme se ještě seznámily).

     Objednaly jsme si šopský salát a další pivo. Dát si u nás čtyři velký, tak už mě táhnou na nosítkách, ale tam se to vážně mohlo pít jak voda, a chutnalo nám. A šopský salát byl skutečně vynikající, jejich jemný sýr se ničemu nevyrovná. Jo – jenže potom nám začali dávat ochutnávat jejich alkohol, bohužel si nepamatuji ani jeden název z toho, co mi všechno nabízeli k ochutnání, ale opravdu mi z toho vůbec nic nechutnalo. Jejich oblíbený je peprmintový likér. Hrozně si to tam všichni ostatní chválili, ale mě to vůbec nic neříkalo, natož aby mi to chutnalo;  ale ze slušnosti jsem to vypila. Další na řadu přišel takový docela hustý a čirý alkohol, vonělo to přesně jako u nás bonbony hašlerky. Nevím, na co to používali oni, ale já to použila na totální pročištění žaludku, pěkně jsem se po tom totiž pozvracela... bylo to fakt nechutný, ale věřím, že spoustě mužů ba i ženám by to chutnalo.   

     Ještě je zajímavé, že tam nemají přesně určenou pracovní dobu, když v restauraci seděli hosté a chtěli po dvanácté v noci uvařit něco k jídlu,  tak to vůbec nebyl problém. Mají tam úplně jiný přístup než zde, možná je to taky proto, že je to chudá země a lidé žijící u moře se vlastně živí jen z turismu; proto jsou vděčný za každého zákazníka. My tam poseděli a příjemně se bavili asi do půl jedné. Potom jsme tedy s nimi šly na tu kámošky vysněnou diskotéku. Mám takový pocit, že se tam platilo jedno leva na osobu, bez ohledu zda-li to byl muž nebo žena, ale my to neplatily, jelikož jsme byly pozvány :-))).

     Diskotéka vypadala pěkně, všude byla surfovací prkna a hlavně tam bylo čisto – bez rozbitých skleniček – na což nejsem zvyklá. Ani tam nebylo moc lidí a už vůbec ne holek. Vlastně jsme tam byly asi tři ženské: kamarádka, já a pak ještě nějaká další turistka. Tímpádem pozornosti jsme zase neunikly, všichni na nás koukali jak na svatého anděla a hlavně se na nás lepili jak vosy na bonbón. Na což já fakt nejsem zvyklá – hlavně pro moje nízké sebevědomí.

     Ale za chvíli jsme se toho vysloveně přebažili a bylo nám to až nepříjemné – každý s námi chtěl jít tancovat a hlavně nás zvát na drink. Brzo jsme měly v sobě asi tři nebo čtyři a byly docela slušně napitý. Dělají tam míchané koktejly asi do 0,4 l sklenek, např. Sex on the Brach jenže přátelé - žádný, aby tam bylo víc džusu! ale tam převažoval alkohol a to ve velké míře. Ochutnaly jsme asi čtyři, potom se to už nedalo pít nebo spíš jsme se musely krotit, opravdu už jsme toho měly dost, ale stále se nám hodně vlčáků vnucovalo. Co tedy dělat?Protože odejít domů se nám ještě nechtělo, tak jsme přemýšlely, jak to vyřešit, aby se na nás přestali lepit... Nic inteligentnějšího, než dělat, že spolu "chodíme", nás nenapadlo :-))).

     Poměrně to zabralo, sice stále ještě okukovali, ale už nás nechali na pokoji a o to nám přeci šlo... Domů jsme se dostaly nějak kolem páté ráno, a tak jsme se šly nejprve najíst (jak jinak), potom jsme zalehly a spinkaly jak nemluvňátka. Jenže já moc na dovolené nespím. Tak jsem už kolem sedmé zase dělala rámus, abych vzbudila kamarádku, že půjdeme na pláž. A tím spojíme příjemné s užitečným. Vyspíme se a ještě se báječně opálíme. Samozřejmě, že jsme si nikdy nic na pláž s sebou nebraly, protože pokaždé jsme fakt usnuly a být okradené, se nám vážně nechtělo (jo, dost se tam krade, to je pravda).

     Dost brzo jsme objevily blízko našeho privátu hotel s příjemným bazénem, i s lehátky, tak jsme občas chodily tam, chtěli za den/lehátko a koupání v bazénu jen jedno leva. Ale celý den se jen opalovat, to mě moc nebavilo a do té jejich studené bazénové vody bych se neodvážila... Jo, opalování... To je taky kapitolka... Všichni mi radili, ať si koupím co největší faktor, abych se nespálila. Ale co, mladé holky mají vždy svou hlavu, a jediné o co nám šlo, bylo především se pořádně opálit do nádherna...

Alena Blažejová

linkuj.cz vybrali.sme.sk