Vyzula jsem si promocene strevicky a  zabalila se i s nohama, ktere byly pod bodem mrazu. Snazila jsem si povidat s Lejlou, ale nebylo to snadne.. Do Cafe de Paris jsem tentokrat prisla driv, nesla jsem si knizku ve francouzstine, ktere jsem sice vubec nerozumela, ale rikala jsem si, ze jestli se neudusim kourem (venku se byt nedalo kvuli zime), tak aspon budu do ni jako zabrana a snad budu mit trochu klid. No plan dobrej, ale nejak nepracoval. Rada pro zeny cestujici  do Tunisu, co mne naucil Hamadi.  "Imshi" znamena bez pryc, ale ja jsem spis pouzivala " metakeesh maya" "nech mne na pokoji!" a pak  'min fahdlek, imshi' – 'prosim te, jdi pryc!" Dost to pomahalo, pokud ovsem mladik nebyl upoutan moji znalosti tunistiny (pozor, sice se podoba arabstine ale jsou tu urcite rozdily) a nechtel to se mnou probirat dukladneji. Ale vetsinou prave to, ze zdanlive mluvim tunisky, spoustu muzu  vydesilo.. .

      Konecne se ve dverich objevil Hamadi v cernem balonaku a vypadal tak krasne!  Uvedomila jsem si, jak si strasne zaklada na obleceni, nekdy az prehnane, ale fakt je, ze vzdycky mu to sluselo. Aspon v mych ocich. .Zamavala jsem na nej. Posadil se ke mne, dal mi pusu na tvar a objednal caj. "Strasny pocasi. Jak ses mela habibti?" "Uz nebydlim u madam Laplace", rekla jsem mu nejvetsi novinu. "Proc, co se stalo?" podivil se. Konecne jsem mu vysvetlila, co se delo u Madam Laplace. "A proc jsi mi nic nerekla?" "Nebyl duvod, nasla jsem si nove misto kde bydlet. Jeden Alainuv kamarad odjizdel a ja jsem si po nem pronajala domek." "A jak jsi se dozvedela, ze odjizdi?" "A kdo byl ten kamarad?" – vypadalo to na vyslech tretiho stupne. "Alain mi to napsal". "Ty si s nim pises?"

    No a myslim ze to byla prvni z mnoha a mnoha chyb, ktere jsem s Hamadim udelala. Misto abych mu rekla, ze je to moje vec a ze jsme s Alainem stale kamaradi, tak jsem se snazila to zahrat do autu..... ze ne, ze mi napsal proste nahodou. Stejne jsem na nem videla zretelny nesouhlas a snazila jsem se to co nejrychleji zamluvit. Co mi driv tak vadilo na Alainovi, jsem ted u Hamadiho brala vlastne s potesenim, jako by to, ze zarli, znamenalo ze o mne stoji. A ja jsem tak hrozne chtela, aby o mne stal! Na Hamadim mi proste nemohlo nikdy vadit nic!! ""Vis, je to takovej malej zahradni domek v Carthagu Byrse, moc hezkej.." Snazila jsem se prevest debatu na jinou kolej: "Nevis nahodou, proc Kartago stoji, kdyz bylo spalene a posypane soli?" "Rimsky cisar Augustus postavil mesto znovu, jen se jmenovalo Colonia Julia a zase to bylo velke mesto, hned po Rimu", dal se vtahnout do normalnho hovoru. "No, ale ted je to jenom par seslych vesnic", namitla jsem. "Prisli tam pak Vandalove" vysvetlil mi Hamadi.

     Teprve pozdeji jsem se dovedela, ze nemel pravdu, jako ve spouste veci, ktere mi tvrdil. Carthago se totiz podarilo nakonec znicit az samotnym Arabum. Jenze to by jako Arab nikdy neuznal. "Slibil jsem posledne svoji sestre, ze te privedu na veceri". K sestre? Paneboze co si budu povidat se sestrou? Vycitil moji nejistotu... "Chapej, to ji to nemohu udelat, ze bychom neprisli! I kdyz ja bych jel daleko radeji do Byrsy!“ "A co bys tam delal? No, muzu te eventualne pozvat na caj"  nabidla jsem mu velkoryse. Zasmal se -  "caj mi pro zacatek staci!"

      Venku uz jenom lehce poprchavalo, kdyz jsme sli na autobus. Zohra bydlela v byte na Rue el Jamal.. Bylo to kousek za soukem, meli tam domek, ktery mi tak maly zase nepripadal, aspon zvenku ne. Hrozne se mi libily prave domy, kde bylo v prostredku jakoby nadvori s fontanou a z nej vedly dvere do vsech pokoju. .Dokonce tam meli trosku pritopeno, aspon v mistnosti, kde jsme byli. Hned se na nas vrhly 4 holcicky  ve veku od jednoho roku do ctyr a miminko Zohra predala svemu manzelovi, aby nas mohla uvitat. Hamadi mne predstavil a Zohra mne prvne libala nekolikrat na tvare a  pak polibila i sveho bratra.  Mansour, jeji manzel, nas taky oba polibil a nez jsem se nadala, byla jsem usazena na gauci a do naruce se mi nacpaly vsechny holcicky a ve chvilce jsem byla cela uslintana.

     Vecere byla opravdu skvela, jako predkrm baklazanovy salat. Napsala bych recept, ale pripada mi to hodne slozite; ovsem ne tak jako dalsi jidlo,  grilovane kure s cibuli po tunisku. Zohra rikala, ze ji priprava trvala 6 a pul hodiny, teda spolecne s marinovanim v sherry a sojove omacce. Marinovana byla i cibule. Bylo to fakt vynikajici, jenom jsem si rikala, ze jestli tohle jsou jidla, na ktera je Hamadi zvykly, tak teda mam po starosti co s casem. Spousta tuniskych jidel byla velmi pracna a hlavne narocna na cas. Zohra byla rada, ze jsem ji vsechno chvalila, bratr i manzel to povazovali za samozrejmost. Po veceri jsme meli jeste velice sladky zakusek, baklavu a caj. Zohra byla prijemna, hezka a na pet deti rozhodne nevypadala, bylo ji teprve 22 let.

     "My uz musime jit" ozval se Hamadi. "Musim Ali doprovodit." Mel totiz strasnou legraci z meho jmena, ktere bylo ve  vsech arabskych zemich klasifikovano jako muzske. Jeden Hamadiho bratr se take jmenoval Ali. Do Kartaga jsme dojeli az skoro k pulnoci. Dest pomalu ustaval, ale nez jsme dosli na vlacek, byli jsme stejne mokri. Vylezli jsme v Byrse.. Vsude byla strasna tma, jedine svetlo nesvitilo a ja jsem najednou nevedela kam mam jit. Nastesti prestalo prset. "Kde teda bydlis?" zeptal se Hamadi. Bylo mi dost trapne se priznat, ze nevim kam od vlaku jit. "Ali, vis urcite, ze je to tady?" Ukazala jsem mu klic od baracku. "No tak to bude dobre, klic mas, tak jeste k nemu najit barak!" rekl ironicky. "To snad abychom se radeji vratili zpatky k sestre. Copak opravdu nevis, kde bydlis?"  „No... kolem je plot, to si pamatuju." Chytil se za hlavu. "Ja jsem tam nikdy nesla, ja jsem sem byla vzdycky dovezena", sdelila jsem mu. "Pockej, nekdo te dneska vezl do mesta?" "No, ale to jsem sla tam a ne zpatky a bylo svetlo!" Ve tme opravdu vsechno vypadalo jinak. "Je to nejaka ulice do kopce od more". Ten domek je v zahrade?" Jiste, to jsem ti uz rikala. Prohlizeli jsme uz druhou ulici. "Byl tam nejaky  obchod, jak jsi sla dolu?" "Myslim ze ne." "Tak v tom pripade to nemuze byt tady!" Sli jsme nahoru dalsi ulici. "Podivej, tady je plot, nemohlo by to byt ono?" "Ja se z tebe asi zblaznim!  Jak dlouho tady bydlis?"  Zkusil  klic do zamku a vida – byl to spravnej klic ke spravnemu domku! Probehli jsme  zahradou, vyndala jsem druhy klic ... a byli jsme doma. Pomohl  mi z kabatu a prohledl si  domek.  "Je  to tady pekne", ocenil. "Jenom trochu zima."

     "Mam ti uvarit caj?" zeptala jsem se. "Znam lepsi zpusoby na zahrati". Zvedl mne do naruce a odnesl do loznice: "My Arabi jsme daleko zhavejsi nez studeni Evropani!"

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk