Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 Ve 38 letech jsem přišla o slušnou práci a dočasně se nechala zaměstnat v jedné kuriozní společnosti. Tam jsem se seznámila se starším, optimistickým a přitom seriozním a vnímavým mužem. Máme se rádi teď už dva a půl roku. Problém je, že nejsem schopná se rozejít s manželem. On s rozchodem nesouhlasí a tvrdí, že mě stále miluje a mne že pobláznění přejde. A taky se trochu bojím vázat na někoho jiného (taková změna). Na manželovi mi záleží, na milenci také. Nechci žádnému ublížit a vlastně trápím oba. A sebe nejvíc. Přečetla jsem spoustu moudrých knih, vyslechla moudré rady přátel a jsem to stále já, nerozhodná, nerozhodná. Zvláštní je, že v pracovních věcech se umím rozhodovat docela dobře. Co mám udělat? Jak mám na sobě pracovat, abych se uměla konečně rozhodnout a svojí volbu zrealizovat ? Viki<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚĎ:

Ahoj Viki, už jsem se setkala s několika podobnými, dá si říci stejnými situacemi J. Fakt je, že většinou je to v opačném zastoupení pohlaví…Hele, ty jsi v dnešních dnech „žena v rozpuku“, v létech, kdy si můžeš života konečně plně užívat. Mrně, o které bys se musela dnem i nocí starat, je už velké, ty nejhorší průšvihy sis už,doufejme, všechny „odžila. Myslím, že bys neměla chtít současnou situaci chirurgicky řešit, chtít si vybrat s konečnou platností – tedy teď a hned. Pravda je, že jsi s manželem kolem dvaceti let, takže se znáte „hladce obrace“, užila sis s ním asi své. Ale stále se máte docela rádi. Tvůj milenec je naopak ona známá třešnička na dortu, něco, co ti přinesl život pro potěchu. Je fajn, ale když to tak vezmeš, on tě má také jen už jako ženskou celkem bez starostí, jste vlastně teď jako dva svobodní puberťáci…J Asi by to třebas nebylo tak hezké, kdybyste najednou měli být spolu dejme tomu tři měsíce ve dne v noci… Přeci jen jste oba už zvyklí na určitý způsob života…

A tak ti doporučuju – nesnaž se to chtít lámat přes koleno. Já vím, že bys chtěla mít vztahy jednoznačně vyřešené, ale myslím, že v současné době by ani jedna varianta nebyla to prvé ořechové. Myslím, že – ač to není zcela čítankový návod (musím, jako je už v našich krajích zvykem, zdůraznit, že to je jen můj názor…), měla bys se  teď hřát na výsluní u obou. Nech to na nich, ať se pro jednou snaží mužští, ať o tebe opravdu bojují…Pokud nemáš s tím nějaké stresy, pokud neprožíváš nějaké nerváky a srdceboly – nech se obletovat, získávat. Zdůvodni si to právě těmi předchozími léty… Jsem přesvědčena, že se situace pozvolna sama vyřeší…Přeju ti, aby ti bylo hezky, abys si užila ještě pár krásných ženských let…Když tak můžeš ještě napsat… ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk