Jak to, ze se Ti ty deti tak vymkly z rukou? To se prece nestane ze dne na den. Ale nepsala jsi sem, aby jsi cetla nase vytky, ze? Na sve deti proste nestacis a podle mne je muze zachranit uz jen odborna pece. Radim rychle vyhledat odbornika. Hodne stesti.

Ahoj, je zavisla na drogach......stat se to muze kazdemu rodici, musis se ji snazit dostat na leceni, ani to jeste neznamena, ze mas vyhrano,ale jedine reseni.....Ale ona nema jeste 18, takze tam nebude problem.Drzim peste, moc moc......

jsem si vedoma toho ze nestacim, i kdyz jsem se tolik snazila. Jenze sama a nemocna jsem to opravdu nemela lehke. Tim se nechci nijak obhajovat. Jenom se o ni moc bojim.

takové hezké neobvyklé jméno máš. No, už to stihla přede mnou napsat Yta, tohle chce odbornou pomoc. Stává se to i v nejlepších rodinách - drogy. Puberťáci se chovají někdy hnusně, ale tohle je už moc, to už je patologické. Vím že matka nikdy neopouští své děti, ale mysli taky trošku i na sebe. NAšla sis hodného partnera, všechny děti vyletí z hnízda. Pomáhej jim, neopouštěj je, ony jednou dospějí. Ale teď už jediné - třeba přes psychologickopedagogickou poradnu - musí do rukou odborníků. TAky držím palce !

No nevím. 13 let a drogy, to je tak o zanedbání péče. Já musela být do 17ti let večer do deseti doma jinak byl sakra mazec.

ted se asi do mne vsichni pusti, ale: Zacnu otazkou: Kdy jsi naposledy vzala sve deti do naruci? Kdy jsi jim naposledy rekla, ze je mas rada? Ja vim pubertaci se snazi revoltovat, temer proti vsemu, ale nenapadlo te, ze je to u Tvych deti volani po objeti, uznani...Ja vim, jsi nemocna, ale tohle Te nic nestoji...Mozna, ze jsi se driv zybyvala vic svymi vetsimi ci mensimi problemy...

je vidět, že nejsi autoria. Musíš si začít vážit sama sebe a ne všechno svádět na nemoc (peníze a výchovu jinak časem bude ještě hůř), z Tvého dopisu je vidět, že si Tě nevážil ani Tvůj původní partner, nyní Tvé děti a jestli si Tě přestane vážit Tvůj současný partner zůstaneš na vše sama, musíš se vzchopit a on Ti jistě pomůže (to je moc dobré, protože chlap je autorita sama o sobě a obě děti ji teď potřebují). Dokonce bych Tvým dětem několikrát před partnerem důrazně řekla, že ho budou poslouchat a to na slovo, protože on je ten s kterým žijí a kdo je vychovává současně s Tebou, přitlač, ubrat můžeš vždycky. Asi budu hodně drsná, ale uznávám výchovu s názvem "cukr a bič". Tvé děti opravdu musí vědět, že je miluješ, to je strašně moc důležité a na druhou stranu musí vědět, že vše má své hranice a Ty jsi ten kdo tyto hranice určuje, v pubertě se je snaží (a to všechny děti) posunovat dál a dál, ale Ty nesmíš ustoupit ani za cenu řádné facky, výprasku či razantního opatření(vždy musí vědět za co dostaly). Oni si Tě neváží jak z je z Tvého dopisu cítit, jinak by si ani nedovolily říkat Ti věci které říkají. Upřímně na krádež v bytě bych okamžitě zavolala policii (bez rozmýšlení) a nahlásila je včetně Tvé dcery (soucit stranou), V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ bych jí nedávala žádné kapesné, ani malé, naopak bych jí donutila jít na brigádu (nejlépe na celé prázdniny, aby neměla čas nikde neflákat), aby poznala jejich hodnotu a tvrdou práci, doma by měla také pracovat a podílet se na všech domácích pracech bez rozdílu (i syn), bydlí tam. Měla bys vědět s kým se stýká, kde tráví svůj volný čas, atd...Určitě bych požádala o pomoc odborníka a spolupracovala bych s ním. Se svou dcerou bych naprosto nediskutovala jestli jsem v invalidním či jestli půjdu do práce, naopak bych jí naložila žehlení, vaření.... jsi nemocná potřebuješ pomoci. Ona je mladá a zdravá a měla by to být ona kdo Ti bude pomáhat i finančně. Máš teď možnost dát svou dceru na střední školu či učňák někam jinam, aby ztratila kontakt se současnou partou, ale zároveň abys nad ní měla dohled? Udělala bych s ní velký pohovor o pravidlech, které bude ode dneška striktně doma dodržovat! Podívala bych se kde je v okolí nějaký diagnostický ústav a vzala bych jí tam na exkurzi s tím, že když bude pokačovat, tak se tam ocitne (teď máš na to ještě páky-jsi odpovědná za její výchovu a můžeš to udělat,jak jí bude 18, pojede v tom už dlouho a už jí k tomu nedonutíš!!! A v případě nutnosti bych jí tam opravdu dala!!!)Nejúčinější je léčba šokem!!! Věř mi, já to vyzkoušela a funguje to spolehlivě. Dává příklad svému bratru. S každým puberťákem to lomcuje, je dobré, když si později najdou dobrého partnera, to bych podporovala, dostanou jiný pohled na svět a party je přestanou zajímat. Omlouvám se jestli to vyznělo vše moc tvrdě, budu Ti držet palce, neotálej s tím, začni co nejdřív. Zkus spolupracovat se školou, to je také dobré, oni Ti poradí. Puberta je občas o přežití rodičů a já to přes všechno co se dělo a byla jsem na to sama přežila, z mých fakanů jsou teď prima děti.

Neni to vzdycky pravidlem , ale vetsinou deti napodubuji sve rodice, protoze to tak vidi. Podle toho co pises nebyl tvuj prvni vztah idealni a ten zformoval chovani tvych deti. Je to smutne, ale kluk v 9 letech by mel asi mit zajem o fotbal a jezdit s kamarady na kolem, ale pro jeho agresivitu ho kamaradi neberou. Tady pomuze uz opravdu jen profesionalni, odborna pomoc. S tvou dcerou to bude horsi, je starsi a vzdorovitejsi, navic k tobe nema ani kousek ucty a respektu. Kazdopadne ti drzim palce, ale neodkladej reseni. Cim driv, tim lip.

musi byt doma do deviti, ale co nadelam kdyz mi holka neprijde domu vcas? Zapomela jsem podotknout ze ziju v Kanade a ne v Ceske republice. Proto tady nemam ani rodice co by mi mohli pomoct. A par facek by sice bylo dobrejch ale tady je zakazane deti bit. mohu ji dat domaci vezeni, ale ona klidne utece. V podstate na ni nijak nemuzu.... V sestnacti muze opustit skolu, ale jinak je az do osmnacti a v zadnem pripade se tim nebude zabyvat. Kapesne ji nedavam, ani male a proto chce abych sla do prace. Bojim se ale ze si muze treba na marihuanu vydelavat prostituci. Doufam jenom ze to zatim snad nehrozi.Patrne ma kamarady, kteri jsou na tom financne lip.

Nechapu, ze o dceri mluvis jako o nekom, kdo je nad tebou. Paneboze, je ji 13 let! To ji nemuzes porucit? Co jsi za mamu?
Kdyz ji opravdu vsechno dovolis, tak se nediv, ze to takhle dopada. Opravdovy problem vidim v tobe - tobe se ty deti snad nemely narodit. Ty proste jen brecis a dceru nechas, aby vyvadela co chce. Stejne tak synka. Nevim, jak to je zavedene v Kanade, ale nerikej mi, ze vsichni mali Kanadane jsou nevycvalani spratkove, kteri se chovaji podobnym zpusobem.
Myslim, ze nevyzrala osobnost jsi v prni rade ty.
Pises: "Vlastne to druhe dite s nim jsem mela v dobe, kdy cekal dite s jinou zenou a protoze mela v tehotenstvi problemy se sexem, tak chodil za mnou a presvedcoval mne, ze ja jsem jedina koho miluje. "
Ty jsi si udelala nezodpovedne dalsi dite s muzskym, ktery sam byl nezodpovedny. Nechapu te, jak jsi mohla spat s nekym, kdo mel manzelku tehotnou. To se preci nedela. Jestli on byl bezcharakterni, tak jsi mela na ni myslet alespon ty. Ani se nestara o deti, a neverim, ze se o ne nejak staras ty (nemyslim tim, ze bys jim nedala najist, to snad chapes).
A nediv se, jak se rika - Panbuh pece oplatky - jak jsi ublizïla jeho zene, tak Panbuh ti to vratil.
Chudaci deti.
Nesvadej to na Kanadu, zli chlapy atd. Vybrala sis ho ty, on te prëci neznasilnil!

ja jsem nikdy nerekla ze muj partner byl zenaty!!!!! Ze mel dite s nejakou jinou holkou, ta na tom byla a je stejne jako ja. Taky ale o mne nevedela. Deti se nam narodily asi v mesicnim odstupu. Nesvadim to na chlapy ani na Kanadu, fakt je ze vetsina deti je tu hodne nevychovanych a dat facku tak te dite muze jit udat. To je nakonec o Americe a Kanade znamo. Porucit? Jak? Ne priznam se ze neumim. Je ji sice jenom trinact, ale ja ji nemohu doma privazat, ja ji musim nechat jit do skoly. A kdyz si myslis ze se o deti nestaram, nebudu te presvedcovat. Ja se jsem se snazila cely zivot zit jenom pro ne. Nikoho jineho jsem nemela ani jako sexualniho partnera dokud jsem se nesetkala s mym nynejsim partnerem. Rano jsem vstala, udelala snidani pro deti, zavezla je do skoly, v poledne pro ne prijela, aby se mohly doma naobedvat,pak jsem pro ne jela znovu ve tri, abych je odvezla domu. Takze celej muj zivot se tocil jenom kolem nich a urcite nedostavaly malo lasky ci pozornosti. Nevim kdo jsi ale preju ti, aby te tohle nikdy s zadnym ditetem nepotkalo...

protoze 9 a 13 let, to jsou teprve zacatky te obavane puberty. Musis nasadit latku a neslevit, jinak te sezerou zaziva. Zajdi si do skoly, maji tam lidi aby ti poradili co si pocit. A na tu marjanu pozor!!! Zni to sice nevinne ale vede to k silnejsim drogam, to je potom peklo.

Ondrejko, vyhledej socialni pracovnici v blizkosti sveho bydliste, pomoc urcite najdes. To neni Tvoje vina a ani chyba, ziji v Kanade taky a vim jak to tu chodi. Deti jsou tu nedotknutelne a beda tomu, kdo na ne sahne. Koureni a drogovani je temer na dennim poradku a proto necekej a vyhledej pomoc!

Ano, mas pravdu, nerekla jsi, ze partner byl zenaty. Ale mel svou partnerku tehotnou! A rikal ti, ze nemaji dobry sex. A tys mu tedy dokalzala, ze s tebou ma dobry sex. No, uzasna logika a fakt, obrovska moralka!!
Taky nechapu, jak se muzes omlouvat tim, ze v Kanade a Americe vsechny deti se opijeji a fetuji a chovaji podobnym zpusobem!
MYSLIM, ZE K TOMU BY SE MELY VYJADRIT TY, KTERE V AMERICE A KANADE ZIJI - A MAJI TAM DETI. JESTLI SE K NIM JEJICH DETI CHOVAJI STEJNE A JESTLI JE TO PRAVIDLEM, JAK PISES.
Takze je to tak, jak jsem psala prve: nakrmila jsi je, oblekla - ale vychova veskera zadna. Nezlob se, ale kdyz nejsi k moralce vychovana ty, nemohou byt tve deti. Zname prislovi rika: "Kdo seje vitr, sklizi bouri." Ty sama jsi klidne spala s muzem jine, v dobe, kdy ona byla tehotna a potrebovala jeho ochranu, aby k ni byl mily, pomahal ji snaset utrapy tehotenstvi. Ale ne, on prisel k tobe, rekl ti, ze s ni mu to nejde a ty? Ty jsi se vsim tim vedomim - promin - mu klidne roztahla nohy. Takze to, ze stejne lehce opustil tebe a deti, ktere si udelal lehkomyslne s tebou, je predevsim tvoje vina! A prijde jen, kdyz chce sex!(Beru tyhle vsechny informace jen od tebe, z tveho dopisu.)
Ty jsi taky vubec nemyslela na to, ze privest dite na svet znamena nejen mu dat najist a obleknout ho, pripadne odvezt a privezt ze skoly. Ze to chce i vychovavat. Tvoje deti jsou nestastne bytustky.
CO NEJDRIVE VYHLEDEJ NEJAKOU SOCIALNI PRACOVNICI, jak ti pise anonym prede mnou. S tim souhlasim. Ale nemohu souhlasit, ze v Kanade je to temer na dennim poradku. To se nezlob. Ziju v USA a znam sama plno ceskych (puvodem rodicu) rodin, kde jsou deti velice slusne, nejsou na drogach, nechovaji se tak hrozne, jako ty tve.
Nech si pomoci, rychle nekam zajdi, urcite je pro tuhle absurdni situaci reseni. Kazdopadne te chvalim za to, ze jsi to dokazala alespon nekomu rict. I takhle anonymne. At ti to pomuze se postavit na nohy a predevsim pomoci tem malym lidickam, ktere nemohou za to, jakym lidem se narodili.

na co klades vetsi duraz. Pokud chces zachranit vse jednou ranou, radil bych ti odstehovat se okamzite co nejdal od mista, kde nezvladas vychovu deti a jsi pod vlivem velmi silnych negativnich jevu. Ambient maleho mestecka, ci vesnice pomuze nejvic. Pokud jsi v invalidnim duchodu s nezletilymi, vyhledej pomoc statu v plne mire.Jsi totiz socialni pripad a tve deti si nezaslouzi platit za danou situaci.
Nove prostredi bude mit obrovsky vliv na tvuj pokus o lepsi vychovu.K zachrane deti by stalo i uvazovat o mozne prestehovani se na vesnici do CR.
Red Cross, nebo nejaka charitativni organizace by mohla pomoci hodne. Maji s tim zkusenosti. Ale nevim, jak je to s tebou.Mas vubec tolik sily, nebo motivaci, abys toto dokazala? Hmmm,...to vis jen ty.
Inhalovani mekke drogy THC, obsazene v rostline zvane marihuana, neni zdaleka tak nebezpecne, jako navyk na nikotin, alkohol a jine silne navykove drogy.Neni dobre toto svadet na particku, ale s okamzitou platnosti resit veci raznejsim zpusobem. Za vychovu svych deti jsi zodpovedna i pred zakonem, ktery te za zneuzivani drog tvym ditetem muze i potrestat. Nepodcenuj svoji zodpovednost za vychovu.
Drzim palce.

Feiky, dovolavas se tech, ktere jsou v zamori. Tak ja se ozyvam. Jsem v USA a mam doma krome miminka i dceru, ktere jde na jedenacty rok, takze nejake zkusenosti s vychovou mam. Ja ale na deti nejsem sama. Mam stesti, ze mohu zit tak, ze snad jsem pro sve deti dobrym prikladem, s kterym se lepe vychovava. Ondrejky situace je od me jina, nelehka. Na vychovu je sama, je nemocna, bez prace a bez penez. Tady jakakoli mimoskolni aktivita a kvalitni zabava stoji penize. To Ondrejka nemuze svym detem poskytnout. Jeji syn nudu, nespokojenost a nevybitou energii ventiluje agresivitou a jeji dcera, aby nedopadla jako jeji matka, se od ni odtahuje a voli tu nejjednodussi cestu pres partu a drogy. Jeste je mala, aby ji doslo, ze touto cestou muze byt jednou na tom jeste hure nez jeji matka. V takove pozici, v jake je Ondrejka, se tezko prosazuje autorita. Proto je treba jina autorita(odbornik), ktery detem pomuze se v nastale situaci zorientovat a pomuze jim najit cestu, zpusob, jak se s tim vyporadat. Souhlasim tedy s tim, co napsal Vladimir.
P.S. A k te vychove v Americe. Jako vsechno se prehani, tak i s tou nedotknutelnosti deti zde to neni az tak zle. Vse s mirou. A jako ve vsem i v tomto smeru zavisi na lidech, jak k tomu pristoupi.

Jsem starší, mám tři děti, které jsem taky vychovávala sama. I mě manžel opustil - bylo jim 2, 4 a 7 let. Nikdy jsem nebyla bohatá. Pracovala jsem jako prodavačka v mléčné jídelně. Taky jsem byla vždy na jejich výchovu sama. Nechápu, jak se může malý klouček nudit, s mými dvěma kluky jsme si hráli, hračky jsme vyráběli sami, byla zábava. Nespočívá všechno jen v penězích. Nejstarší dcerka mi vždy pomáhala, kluci se taky nenechali pobízet. Mimo nějakých drobných rozmíšek a prohřešků, běžných u všech dětí, jsem s nimi žádné problémy neměla. Prostě jsme všechno dělali spolu.
Nikdy by mé děti něco takového nenapadlo. A to má prostřední syn ještě LMD (lehkou mozkovou dysfunkci), takže má také vyšší vzrušivost.
Podotýkám, že jsem imobilní, na vozíku.
Připojuji se k Feiky i proto, že si také myslím, že se dětem dost nevěnovala. Není všechno jen v nakrmení a dopravě. Dítě musí od mala mít pocit sounáležitosti.
Rozhodně bys měla vyhledat nějakou odbornou pomoc, pro děti i pro sebe.
Zcela se přikláním k Vladimírovi: jsi za jejich výchovu zodpovědná.

Feiky asi jsi prehledla ze ona o me taky nevedela. Cili z toho vyplyva, ze ja jsem netusila, ze ma tehotnou partnerku! Myslis ze jinak bych mu verila ze to mysli dobre a chce udelat nasi dcerce normalni domov? Pozdeji jsem se s touhle holkou sesla a vsechno vyslo najevo. Ovsem on taky s ni nikdy nebydlel jenom ji navstevoval. Proste byly jsem na tom uplne stejne. Takze tvoje napadani ohedne moji moralky je nepodstatne. Smo udelala jsem chybu ze jsem mu uverila a jeste k tomu dvakrat po sobe, ale nikdo nedela chyby? Ja si za ty svoje velice platim.

je mi Ondrejky lito, uz proto ze ja mam doma taky dve deti. Chtela bych jenom upozornit ze kazde dite ma jinou mentalitu. Jsou deti, ktere proste k alkoholu, drogam, koureni neinklinuji a deti, byt treba z dobrych rodin, ktere v tom litaji az po usi. Je to vzdycky proto, ze namaji dobre zazemi, nebo je to proto, ze proste je to v nich? U nas doma manzel si rad da pivo (treba k veceri obcas, nebo kdyz prijedou letni navstevy), muj starsi (18 let)odmita i pralinku, protoze je v ni alkohol! Proste je to nejak v nem a nemyslim ze jenom vychovou.
Ondrejko ani nevis jak moc ti drzim palce! Ty s tim urcite neco udelas, musis!

Nema smysl Ondrejce vytykat chyby. Muze byt, ze jeji pece a laska kdetem se omezila jen na jejich osaceni, krmeni a odvoz do skoly, ale i nemusi. Jak pise Alenka, kazde dite je jine, kazdeho uspokoji neco jineho, neco jineho na kazdeho plati, kazdy jinak prijme a resi ztizenou situaci, takze bych s tim odsuzovanim Ondrejky byla opatrna. Kdyby se vzdy za lasku sklizela jen laska, tak by to bylo fajn. Bohuzel, tak tomu vzdy neni.

Jenze je divne, nebo zajimave, ze jeji obe deti jsou agresivni, vulgarni, utocne, neposlouchaji nikoho a nic nerespektuji, nemaji zajem o skolu....
Nejsem pro biti a nasilne tresty, a i u nas je to zakazane, ale ono je biti a biti. Dat vychovny pohlavek nebo facku, neznamena delat modriny a lamat kosti. Asi si budete myslet, ze jsem divna, ale ja si dnes dovolim rici, ze jsem moji mame vdecna za jeji sem tam ustedrene pohlavky. Byla by z toho asi dlouha a rozpolna diskuze, ale na nekoho nic jineho neplati. Na druhe strane ale odbornici tvrdi, ze fyzicke tresty naopak zvysuji agresivitu.
Mam pritelkyni, ktera ma presne stejny problem se svym synem. Jsem presvedcena, ze i ona jeho vychovu zanedbala a byla spatnym prikladem. Ted lita od dabla k certu, doprosuje se u vsech moznych odbornych a statnich pomoci, ale kde nic tu nic. Cas leti, vsichni vidi problem, ale strasne malo se resi a deje. Zaznamy na policii, hovory ve skole, advokat pro nezletile, drogy, kradeze....zacarovany kruh. Uz to trva - nelekejte se 3 roky ! a je v bode, kde zacala. Agresivita roste a ona se s nim boji bydlet pod jednou strechou. Nevim jak to dopadne, ale ta slobovana pomoc, nen a ne prijit. Ondrejko tobe preji pomoc, ktera bude viditelna a prijde vcas.

ze deti potrebujou vedeni nikoliv rodice-kamarada. Deti proste museji vedet odtud potud a dal uz nemuzes a ani to nezkousej!! Ondrejko je mne te moc lito. Rodicovstvi je zapeklita zodpovednost a kazdy udela chyby, kazdy se snazi podle sveho, ale tvoje deti jsou jeste moc male na to co si uz ted k Tobe dovolujou. Zajdi do skoly, maji counselors v kazde skole a tam se vypovidej. Meli by byt schopni ti poradit, nebo te aspon doporucit jinam. Jako soc.pripad bys to mohla mit zadarmo. Syna mezitim pritahni, dej ho do jakehokoliv krouzku pri skole (ve skole je to zadara). At treba hraje na cimbal, to je jedno, hlavne at se neceho zucastni a nema moc volneho casu. S dcerou to moc ruzove nevidim, ta potrebuje pomoc ted hned!!! Taky by mohla prijit tehotna (a budes mit dalsi dite na starost), nebo zacit silne drogy, prostituci...jezisi toho je co by mohla. Udelej neco okamzite. A zacni s tim counselorem ve skole. Dej vedet jak to pokracuje. Drzim palce!!!

že chyba se musí především hledat u matky, a ne u malých dětí, že jsem tu odsouzeníhodná nejspíš já. Děti se nerodějí vrahama, prostitutkama...

Drogova zavislost u mladistvych ...siroky zaber , at deti z rozvedenych rodin, s nedbalou peci, tak mazankove, tak uuplne normalni deti ,ktere proste potkali partu..........nevycitejte ji nic, ja to jeste nemam za sebou a je to boj o zivot..........priserne tezka situace, ondrejko, nedavej si vinu, pokud ji neitis jako jaaaa, ale musis i kdyz myslis ,ze uz nemuzes, snazit se o lecbu.....

neposlouchej nic o tom ci je to chyba, na tom ted nezalezi. MUSIS ale zjistit kam se obratit o pomoc. Ja pevne verim ze jako soc.pripad budes mit porady a lecbu pro dceru zdarma. Nenechej to ani minutu dele, delej s tim neco hned ted.

Výchova nespočívá přeci jen v trestech. Když po dítěti něco chci, tak ho musím motivovat. Facka nebo výprask přeci není výchova, to je spíš možnost rodičů vypustit ventil, vůbec nic to neřeší. Takže zákaz tělesných trestů je naprosto v pořádku. Jak Ondřejko motivuješ svoje děti? Tím, že když něco nesplní, tak začneš fňukat a stěžovat si na život? Spustíš hádku? No nezlob se na mě, ale ty je strašně ničíš. V takové atmosféře se nesmíš divit, že z nich rostou sobecké potvory. Jestli chceš mít z dětí pořádné lidi, tak musíš začít sama u sebe. Musíš si ujasnit, v čem jsi dobrá, proč si sama sebe vážíš a proč máš sama sebe ráda. Udělala jsi v životě spoustu dobrých věcí, tak si to připusť. Udělalas první krok - napsala jsi sem. Udělej i druhý, ber všechny tyto odpovědi jako pomoc a ne jako útok, i když ti říkají ošklivé a nepříjemné věci (léky taky nejsou chuťově vynikající). Třetím krokem bude odborná pomoc pro tebe, a až když se začneš znovu usmívat na život, budeš schopná pomoci svým dětem. Co děti chtějí? Peníze? Ne. Chtějí spokojenou mámu a příjemný domov, chtějí lásku pohodu a klid. Ber výstřelky své dcery a syna jako volání o pomoc.

jestli je, nebo neni Ondrejka osobou pouze virtualni, nebo echt real.Pokud je real, tak vetsine z nas dala jasnou odpoved.Jeji zahledenost do sebe same ( viz vraceni se zpet k soubeznemu tehotenstvi ) aspon mne dava odpoved zcela jasnou.
Ondrejko, tebe tve deti vubec nezajimaji.Zijes ve svem svete a jsi na nejlepsi ( teda te nehorsi, samozrejme ) ceste, abys rozsirila rady euroamericanu bile pleti, kterym se rika "white trash". Tvych deti je mi velice lito,....smutek.
Jen pevne doufam, ze jsi osoba virtualni a pokud ne, tak jedina cesta je lecba sokem. Petset voltu do zadku, aby sis uvedomila, ze nejdriv lepsi zivot tvych deti a pak teprve si fnukej a vzpominej na devet roku stary problem.
Pokud te ani takto silna slova nenasmeruji, tak si nezaslouzis nic jineho, nez aby nekdo z blizkych zaridil, aby se o vychovu tvych deti postaral nekdo zodpovednejsi.
To: Mrska
Jakapak lecba dcery! Chtela bys znicit zivot mladeho devcete? Navodit ji trauma?
Tak, jak psala Lidka:
Ber výstřelky své dcery a syna jako volání o pomoc.
Jasneji uz to napsano byt nemohlo.

Ondřejka je opravdová, opravdu žije v Kanadě, a její životní příběh je přesně takový, jaký je tu uveden. Jen jména jsou - z pochopitelných důvodů - jiná.
Mám ten pocit, že ji dokonce i Alenka zná...

Dokonce je to moje dobra pritelkyne, takze dobre vim, ze se v minulosti neutapi (mam ji na MSN takze komunikujeme skoro kazdy den) a rozhodne nenarika ohledne sveho byvaleho partnera. Spis to bere tak nejak..stoicky. No to je proste on a uz se nikdy nezmeni. Dcerka je ale do tatinka zamilovana. Pamatuju se, ze se vratila jednou cela nadsena, ze videla tatinka ze je v hospode, zavolala na nej ze dveri a on ji dal deset dolaru. To ji presvedcilo, ze tatinek je naprosto skvelej. Proste tohle asi zna kazda mama, ona se o dite stara, zivi ho, stara se o nej a objevi se tatinek naprosto nefunkcni s malym darkem a decko se muze zblaznit a tatinek je cislo jedna. Bohuzel David je na tom hur. O toho nema otec vubec nejmensi zajem, jako kdyby neexistoval. Je to nanestesti dite velice pri tele, na svuj vek velky a nekdy je mi ho lito, nema opravdu na svete nikoho kdo by ho mel rad, krome mamy. I jeji novy partner s nim ma stale problemy a vicemene ho bere jenom jakeo nutne zlo. Kvuli nemu je prave uz jednou opustil.
Pritelkyne "Ondrejka" je spis jednodussi zena, o deti se stara dobre, jenom jeji unava ji nekdy brani v delani veci s nima. Nemuze s nima jit plavat, nemuze s nima hrat zadne hry venku, nemuze je brat na vylety. Neni moc hospodyne, uznavam a zase ji omlouvam jeji unavou.
Ja totiz tu unavu znam bohuzel az prilis dobre, jsem na tom stejne a byly roky, kdy jsem nezvladla ani vareni, o uklidu nemluve. Jenze ja mam partnera na ktereho se mohu vzdycky spolehnout a to prave ona nema. Myslim Vladimire, ze k soubeznemu tehotenstvi se vratila jenom na zaklade toho, ze Feiky ji vytykala ze svadela muze tehotne manzelky, coz bylo velice zavadejici pro jeji moralni profil. Mam ji velice rada a snazim se byt vzdycky to ucho u ktereho si muze poplakat.

Okamzite regenerovat vsechny sily, vyuzit vsech zakonnych prostredku dle prava obcana toho, ci onoho statu a okamzite odjet z mista soucasneho bydliste. Pokud toto neudela, nevidim sanci pro kvalitnejsi zivot deti, ktere plati cenu nejvyssi.

tady to vidíme názorně. Je potřeba nejen jednoho úhlu pohledu. Pokud mohu říct - ty by ses nikoho, kdo by si to nezasloužil, nezastávala, natolik tě myslím už znám. Motivuj i ty svoji kamarádku. Napiš někomu z jejího okolí, co já vím. To jsou osudy, co ?

v těch letech v kterých jsou Ondřejčiny děti, potřebují vidět autoritu, nemohou si dovolit to co Ti dělají. Určitě potřebují odbornou pomoc, ale také Ty Ondřejko potřebuješ změnit svůj přístup k nim, bý tvrdší. V letech Tvých dětí musely být moje doma maximálně do 19 hod až do 18 let. Dokonce později po 18 letech (až do doby co se odstěhovaly) maximálně do 21 hod, samozřejmě když šli do kina, do divadla tak to bylo jiné. U nás byla ve 20.hod společná večeře a na ní nesměl nikdo chybět pouze ve vyjimečných případech (razila jsem heslo dokud budou bydlet pod mou střechou budou respektovat moje pravidla)!!! Bylo to spíš pro můj klid i já se potřebuji vyspat a ne čekat kdy se kdo vrátí domů. Já jsem názoru, že Tvé děti potřebují pevnou ruku, vím, že je to těžší, že jsi na ně sama a nemocná, ale o to víc se musíš vzchopit a to co nejdříve. Jak tu někdo napsal již přede mnou, tohle je opravdu začátek puberty!!! Co chceš snášet dát až budou dělat hůř a hůř??? A že budou na to se spolehni, pokud nějak radikálně nezasáhneš!!! Mám 22 letou dceru a 20 tiletého syna. Dovychovala jsem je též sama, manžel od nás odešel v začátku puberty mých dětí, bylo to hrozně těžké období, měla jsem 3 zaměstnání, abych to vše utáhla, spala jsem denně 3 hodiny. Po 6ti měsících jsem zjistila, že se mi děti totálně vymkly z rukou. A to jsem je velice přísně vychovala a s obrovskou láskou. Přemýšlela jsem sama nad sebou co budu dělat sama a co s dětmi, představila jsem si co se bude dít, jestli nějak radikálně nezasáhnu. Okamžitě jsem nechala svých dvou zaměstnání, syna jsem srovanala poměrně rychle, ale s dcerou to bylo horší, vyčítala mi, že nás táta opustil, nejdříve mě jí bylo líto a tak jsem s ní hodně mluvila o všem včetně mého a jejího života, jeli jsme spolu na třídenní výlet, abychom to vše probrali. Ale moc to nepomohlo, dala se do nějaké pirsingové party, marihuana, alkohol, nechodila do školy, byla drzá na učitele, odcházela z hodin,...byl to děs. Spojila jsem se ředitekou a psycholožkou. Po 6 ti měsících to nebylo jiné, jednou jsem jí doma načapala jak si odpoledne nalévá víno, byla na mě děsně drzá, vjel do mně vztek, zvážila jsem rychle situaci, byla stejně velká a těžká jako já, v momentě jsem jí seřezala hlava nehlava (blahořečím tomu, že jsem vyrostla s klukama a dovedu se ještě teď prát, když jde do tuhého). Vím, že to asi není aktuální zvlášť v Kanadě, ale od té doby co jsem převzala ručně stručně vládu nad tím kdo je doma pánem a tu jsem si velice pečlivě hlídala až do doby kdy si začala sama žít. Postupně a pomalinku se vše s láskou narovnalo a nyní je z ní milá prima holka co má svou domácnost, úžasné vztahy s celou rodinou, se mnou svým otcem, bratrem přítelem....nepije alkohol nekouří. Nemám s ní jediný problém a kdykoliv mám možnost, tak jí říkám, jak moc jí mám ráda a vážím si jí. Je to oboustranné. Ona je člověk o kterého se mohu kdykoliv opřít a ona se může opřít o mně. Se mým synem je to také takové.

jestli je agresivní, ať dělá nějakej agresivní sport, rugby, čínské bojvé umění,... ať se tam vybije, ale podle pravidel hry, dostane tam sportovní pravidla do života, začně si vážit sám sebe a přestane napadat lidi okolo sebe, začnou si ho vážit i spolužáci, člověk musí změnit své myšlení a pak se začnou měnit i lidi kolem nás. Tohle také funguje - vyzkoušeno v relálu.

Děti potřebují hranice. (To je dokonce titul jedné z nejlepších knih o výchově dětí). Ty hranice musí být pevné a pletit vždy. V rodině každý člen musí přesně vědět, kam už nesmí (také v chování k druhým atakdál). A na tom musíš Ty, jako autorita trvat. A nebát se, vpřípadě, že nejde jinak, sáhnout i fyzickému vymezení hranic. Nevychováte bez toho ani psa, jak chcete vychovat dítě? Na druhou stranu musí moje děti vědět, že je miluju a že tu jsem pro ně. Mám dvě děti 6 + 8 a jsem na ně sám. Držím je v pevných hranicích a porušení nestrpím, není třeba hned plesknout - stačí zvýšit hlas. Na druhou stranu si s nimi hraju, povídám, kreslím, jezdím na výlety. Povídám si s nimi o všem, co je trápí. Nedělám z nich blbce větami: To pochopíš, až budeš velká/ý. Na jejich rozumokvé úrovni lze vysvětlit všechno, včetně rozvodu, vztahu mezi mnou a jejich mámou atd. Nepřenáším na ně svoje ambice, ocením jakkoli blbou známku ve škole, když vím, že se dítko snažilo. Je mi úplně buřt, jaké nosí ze školy známky - zajímá mě jenom, jestli ji škola baví, jestli se tam naučí věci potřebné pro život a jestli jí tam někdo neubližuje. Když mají děti průšvih, můžou se přijít vždycky svěřit - v takovou chvíli nikdy neřvu ani netrestám, ale hledáme řešení. Případný trst v podobě nějakého omezení může přijít až potom, taky v závislosti na tom, jak se k řešení problému dítko postavilo. Vždycky jsem se s nima mazlil a dával jim hodně najevo, jak moc je mám rád. Tohle všechno se mi náramně odvědčilo, děti se dokázaly přenést i přes rozpad manželství svých rodičů a tuhle situaci přijmout, jsou skvělé, veselé, nezablokované a přitom dost poslušné.
Takže, Ondřejko, Ty musíš najít odbornou pomoc a to především pro sebe. Tvoje děti musí dostat pevné mantinely i za cenu toho fyzického zákroku. Musíš taky asi změnit prostředí - v tom taky souhlasím s předchozími. Jakmile vyřešíš stav akutní a dosáhneš zlepšení, musí nastoupit další etapa - výchova k zodpovědnosti. Není možné, aby 13letá holka měla nulové kapesné a neučila se hospodařit se svými penězi. Takže až začne sekat dobrotu a budeš mít jakous takous jistotu, že to neprofetuje, jestli se to ovšem povede, měla by něco dostávat. Drobné povolení uzdy, posunutí hranic musí přicházet - s postupujícím věkem a za odměnu, jako pozitivní motivace. S tím, že pokud milá dcero/synu v nových volnějších mantinelech selžeš tím, že je zneužiješ, vrátím zpátky staré. Atak dál. Na Kudlance Tě nikdo děti vychovávat nenaučí, tos měla mít minimálně nastudované než sis nějaké děti pořídila. Kdo se necítí na výchovu dětí i v případě, že by na ně zůstal sám, nesmí si je pořizovat, protože nemáte žádnou záruku, že ten partner tady celou tu dobu bude, i kdybyste vybírali sebelíp. A pak vám nezbude, když na to nestačíte, než fňukat a proklínat všechny chlapy (nebo ženské), čímž mimochodem taky vytváříte skvělé prostředí pro výchovu patologického jedince, který bude mít s partnerstvím problémy. Seber se a začni to aktivně řešit!

Ano, taky souhlas, jen s jedinou výhradou - víš, hippie, to dopředu nikdo neví, jak dobře zvládne výchovu sám. Měl by, ale...

David chdil do karate. nastesti nemel vydrz. Rikam nastesti, protoze dat nekomu takovemu do ruky zbran (a karate urcite zbran je) je velice nebezpecne. Uz jenom pro deti z jeho tridy. Pozdeji to muze byt nebezpecne pro celou spolecnost. Je to totiz zbran, kterou nikdy neztratis, kterou ti nemuze nikdo odebrat. Ne agresivni lidi s nizkym IQ by nemeli delat bojove sporty!

naprosto s tebou souhlasim. Ovsem...ona dite neuderi, s tema hranicema mate obas s Inkou pravdu. Ona je velice milovala, mazlila se s nima, ale vychova tam nebyla moc zadna i kdyz se snazila. Devceti je sice 13 ale vypada na 17 minimalne, hrave by maminku zmlatila, protoze ta je takovy drobecek. Vsak uz do ni ruzne zduchala, Je to nejhroznejsi kombinace rozum ditete v tele zeny! Nakonec byla Andrejka moc rada ze prave nasla partnera, ktery ji s detma chtel pomahat. Uz tady se chytila divky, ktera byla problematicka, prave ta ji nastartovala na drogy. Jednou jsem byla u nich a Ondrejka ji rvala lahev od coca coly z ruky, holka se ji vyskubla a vletela na zachod, kde obsah vylila do zachodu a lahev vyhodila z okna. Pak se odstehovali do vetsiho mesta a byl konec. Premysli ted aspon zmenit bydliste ale ve stejnem meste, protoze parter je vazany na praci. Ja ale myslim, ze je to zbytecne, protoze ona si zase partu najde.Jinak hippie i ja s tebou velice souhlasim, ale bohuzel v Kanade je to nepredstavitrelne sahnout k fyzickemu trestu! Hele ja ti reknu prihodu co mi povidal jeden muj znamy, Cech. Mel taky holku, ktera se mu courala po nocich, snazil se to resit i tim, ze ji obcas vlepil facku (neslo o mlaceni) a jeden den ji privezli policajti, ze dcera se bala jit sama domu a zacali mu vysvetlovat jak se k ni musi chovat, Vysledek byl, ze ona ma vsechna prava a on zadna. Tak jim rekl, ze jedine co po ni chce je aby nebrala drogy, aby byla doma do deseti hodin a strizliva, ze to prece neni moc po ni chtit. No policajti to videli jinak, hlavne ze na ni nesmi sahnout fyzicky! To je jedine o co jim slo. no dopadlo to spatne, holka skoncila na ulici jako prostitutka a drog addict.
Vcera se mi Regina ozvala na MSN. Pod prezdivkou "srdicko I love weed srdicko" Fakt je ze mne prijit kluk s touhle prezdivkou, tak ho nepustim na internet dalsi rok! Ale Ondrejka je neskutecne slaba a proto....doufam, ze jste ji pomohli, i kdyz nekdy se ji to asi nelibilo. Takze moc vsem dekuju za ni!

Daniele:
Kdybys to chtěla tesat, tak prosím bez těch překlepů, nečetl jsem to po sobě a měl jsem :-)))

Wendy:
Souhlas, s jistotou nevíš o budoucnosti nic. Ale spoustu věcí můžeš aspoň odhadnout, zvláště jsi-li už trochu zkušenější (v 18ti neodhadne skoro nikdo nic) - víš, jak na Tebe působí dětské prostředí, když Ti třeba někdo děti půjčí, dokážeš si rozebrat svoje pocity, když tě někdo poprosí o hlídání atd. Nevěřila bys, kolik mladých žen chodí a říká: "Měla už bych mít (případně partner by hrozně chtěl) dítě, tak se přesvědčuju, asi do toho půjdu, ale strašně se bojím...." Dnes (i po svých zkušenostech nejosobnějších) jim říkám, ať to v žádném případě nedělají, dokud se nedostaví silný pocit touhy po vlastních dětech. Vím, že z hlediska demografického je moje činnost téměř protistátní, ale troufnu si tvrdit, že kdyby každá žena opravdu poslechla tyhle své pocity, bylo by asi určitě ještě méně dětí, ale i méně nekvalitních (rozuměj nezpůsobilých, nemyslím to jako odsudek toho člověka) matek. Ostatně u otců to platí taky, nejedna ze ctěných čtenářek Kudlanky se už určitě přesvědčila, že donucením (přemluvením) svého partnera k otcovství nedosáhla zrovna uspokojivého výsledku při realizaci svých představ o rodině.

Alence:
Může být, že tak státy na americkém kontinentě fungují. Považuju to ovšem za špatné, protože buď mi systém ponechá veškerý arzenál výchovných prostředků a odpovědnost za jejich použití, nebo mě omezí, ale pak musí převzít odpovídající díl odpovědnosti za výchovu mých dětí a nenechat mě ve štychu, když nezvládám s tím, co mi dovoluje, vychovávat. Prakticky to může fungovat v jakési komunitní či tlupové společnosti, kde moje děti vychovávají a starají se o ně i jiní lidé. V individualistické Severní Americe to nemůže dopadnout nikdy dobře. Takže bych odtamtud vypadl. Někdy emigrantům moc nerozumím. Můj strejda dře v Kanadě jako nádeník už skoro dvacet let. Je tam nula a jako nula i zemře. Život, který vede, se z mého úhlu pohledu ani životem nazvat nedá, ale cosi mu nedovoluje si to přiznat a vrátit se.

V Americe nebo v Kanadě jsem nikdy nežila, ale netvrďte mi, že v těchto zemích neexistují zařízení pro převýchovu problémových mladistvých. Je to sice nejzazší řešení, které se mi nejeví zrovna nejšťastnější - ale i když si Ondřejka "nedovedla děti vychovat", její vlastní děti nemají žádné právo fyzicky nemohoucí matku terorizovat.
Jak zde psali mnozí přede mnou - obrátit se na odborníky a za jejich vedení nastolit léčení. Pokud nebude léčba úspěšná, umístila bych nezvladatelnou dceru do výchovného zařízení - nikoliv za účelem polepšení, protože z donucení málokdo začne sekat latinu - ale proto, protože je Ondřejka svéprávná lidská bytost a nikdo, ani vlastní děti s ní nemá právo zacházet jako s kusem hadru, obzvlášť když se jedná o postiženého člověka.

V Americe nebo v Kanadě jsem nikdy nežila, ale netvrďte mi, že v těchto zemích neexistují zařízení pro převýchovu problémových mladistvých. Je to sice nejzazší řešení, které se mi nejeví zrovna nejšťastnější - ale i když si Ondřejka "nedovedla děti vychovat", její vlastní děti nemají žádné právo fyzicky nemohoucí matku terorizovat.
Jak zde psali mnozí přede mnou - obrátit se na odborníky a za jejich vedení nastolit léčení. Pokud nebude léčba úspěšná, umístila bych nezvladatelnou dceru do výchovného zařízení - nikoliv za účelem polepšení, protože z donucení málokdo začne sekat latinu - ale proto, protože je Ondřejka svéprávná lidská bytost a nikdo, ani vlastní děti s ní nemá právo zacházet jako s kusem hadru, obzvlášť když se jedná o postiženého člověka.

V Americe nebo v Kanadě jsem nikdy nežila, ale netvrďte mi, že v těchto zemích neexistují zařízení pro převýchovu problémových mladistvých. Je to sice nejzazší řešení, které se mi nejeví zrovna nejšťastnější - ale i když si Ondřejka "nedovedla děti vychovat", její vlastní děti nemají žádné právo fyzicky nemohoucí matku terorizovat.
Jak zde psali mnozí přede mnou - obrátit se na odborníky a za jejich vedení nastolit léčení. Pokud nebude léčba úspěšná, umístila bych nezvladatelnou dceru do výchovného zařízení - nikoliv za účelem polepšení, protože z donucení málokdo začne sekat latinu - ale proto, protože je Ondřejka svéprávná lidská bytost a nikdo, ani vlastní děti s ní nemá právo zacházet jako s kusem hadru, obzvlášť když se jedná o postiženého člověka.

No snad jako skvělou teorii!!! Jo, pěkně se to čte. Přesně tak, jako návod "Snadno a rychle milionářem v deseti lekcích".
Život je přecijen vo trochu složitější.

nezlobte se na mne za malicky podvod. Ne opravdu vsechno je pravda do detailu, pr jenom...Ondrejka je moje kanadska kamaradka, nemluvi ani nepise cesky. Jen mne jeji problem velice zaujal a rikala jsem si...jak by asi poradili Kudlanky a Kudlanci? Dekuju vam vsem moc, je jasne ze nektere rady byt sebelepsi jako Kanadanka nepouzije, bohuzel, jsem si jista ze by byly jenom k dobru. Zatim ale mohu rici, ze udelala diky rade z Kudlanky pro svoji dceru schuzku s lekarem, psychologem. Bohuzel se skolou v nicem neuspela. Dnesni mejl od ni znel: "Vis jak to pracuje, kdyz ona nechce pomoct sama sobe, tak neni mnoho co pro ni nekdo muze delat.... mysli si ze ona vi vsechno.
.Obavam se ze nanestesti se bude muset poucit tezkou cestou, ale ona dobre vi, jak moc je milovana.

Jinak vsem moc dekuje z kanadskeho Edmontonu.

já to mám ale podložené praxí a to i praxí terapeutickou, byť ne svojí. Ono to fakt funguje. Zatímco milionářem snadno a rychle asi moc ne, to by jich tu běhalo víc :-)) A složitost života těžko postihneš v diskusním příspěvku na Kudlance, nemyslíš? Mám proto kvůli Tobě napsat knihu???

neřikal sem, že to nikdy nemůže fungovat.
Jenže rozhodující vždycky bude KDO to čte. A sem přesvědčenej, že ten, kdo skutečně číst chce, má zájem, de mu vo věc, je vůbec schopnej ji taky pochopit, tak ten vpodstatě už číst ani nepotřebuje.
A navopak - kdo si myslí, že po přečtení příručky zčistajasna prozří, ten se nejspíš nedočká.
Kvůli mě knihu rozhodně nepiš, pár knih už jsem za život přečetl a ne, že by mě nějak nadchly (Čuk a Gek, Daleko od Moskvy, Rudá záře nad Kladnem, Anna proletářka... to je, myslím, všechno).

kvůli tobě se určitě obtěžovat nebudu :-)) Literárních kvalit tebou zmíněných vzorů nemám šanci dosáhnout, naděje, že bych tě zaujal, je tudíž nulová. Pa, slaďouši.

Já bych stejně teď na knihu neměl ani pomyšlení. Sem uplně rozhozenej samou starostí vo Vladka.
Posílám velkýho francouzskýho hudlana!!!

je mi patnact a byla jsem skoro to samy co tvoje dcera taky jsem byla na drogach a nebylo to pro mně lahky se z toho dostat alezvladla sem to s pomoci rodicu nebejt nich tak nevim kde ted sem ale abych sem se z toho dostala tak sem musela sama chtit a to neni tak jednoduchy rozhodnout se k tomu ze prestanu ale myslim si ze tvoje dcera na to taky prijde samma ale ty ji musis byt oporou protoze bez tebe to nezvladne nesmis ji opustit je to hrozne tezky ale myslim si ze jeste neni vsechno ztraceny

snažím se o to být v dignostickém zařízení protidrodoložka , ale zjistila sem že je toho tolik co se ještě musím učit že je to hrůza . Myslím si že lidi co mají skušenosti z rogami by mohli nějak pomoc a tak mi prosím pomozte a pošlete my svůj příběh na adresu Jana holečková rezlerova 273. Praha 10 Petrovice .