Pokyny pro sebevraha — začátečníka

1. Oběsím se doma na háku od lustru. (Bydlím-li sám, nezapomenu zavřít plyn a otevřít okno — kdo to má pak čuchat, po měsíci. Volím dostatečně dimenzovaný hák a lano, není nic horšího, než když se sebevražda promění na distorsi kotníku. Hubu si přelepím leukoplastí, abych nepoblil toho, kdo mě bude odřezávat).
2. Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám. (židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře — zejména to platí u těch starejch plechovejch protipožárních)
3. Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna. (Padám zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo tutový a abych neplýtval financemi na zdravotnictví)
4. V přírodě se věším na místě z dálky viditelném (není nic horšího, než jeden oběšenej a pod ním tři důchodkyně, který šlehlo, když se jim v úrovni očí znenadání zhouply nohy — to je pak strašnýho papírování)
5. Skok z mostu (Volím dostatečně vysoký most — např. Nuselák — a skáču v noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s psychologem a policíí, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečný kafrání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadišti mohli včas uskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu, případně si před skokem obléknu igelitový pytel. Ani havrani nemají času nazbyt)
6. Zastřelím se (Volím potřebnou ráži a druh střeliva — nepředimenzovávám, ale taky nejsem krkna — a vybírám si spolehlivou zbraň, kterou si vyzkouším. Ostatně je to naposledy v životě a dělám to pro sebe, tak můžu bejt trochu haur a nebudu přece sám na sobě šetřit. Volím trasu z ucha do ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadně se nestřílím zpod brady nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blbě sloupává, prostřelenej prkennej strop a zastřelená bába navíc o patro vejš taky nase*e.)
7. Přejedu se vlakem (Hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli pracně odmotávat z nápravy lokomotivy. Volím tratě s pomalu jedoucími vlaky a zásadně se vyhýbám tratím rychlíkovým. Policie má důležitější úkoly, než sběr a kompletaci osob na trase Praha — Havlíčkův Brod a pod.)
Obecné zásady:
** Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod navíc štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si práce kriminálky a tudíž jí usnadním identifikaci
** Nechám vlastnoručně psaný dopis na rozloučenou, čímž vyvrátím podezření z násilné smrti. Pokud dopis nemám komu dát,odesílám jej doporučeně policejní složce místně příslušné dle místa sebevraždy. V případě přejetí vlakem místně příslušnému útvaru železniční policie, pokud nevím, kam až dojedu, tak útvaru, v jehož působnosti je konečná stanice vlaku, kterým se nechám rozjet. Vždy řádně popíši místo sebevraždy, ve složitějších případech, nebo při nepřehledném terénu přiložím náčrtek.
** Volím takové místo, kde mne najdou, než budu smrdět, nebo adekvátní jiná opatření — např.  v zimě když mrzne.
** Volím takové místo, kam může zajet osobní automobil a funebrácká Avia. Nejsem paša, aby se se mnou někdo tahal ještě po smrti.
** Nevolím různé avantgardní metody — rozpuštění v kyselině, převálcování a pod.- jelikož jsem si vědom, že tyto nestandardní metody se hůře objasňují a nekomplikuji tak jiným jejich práci.

No, to by v tom byl čert, aby si jeden nevybral :-))) 

linkuj.cz vybrali.sme.sk