No a v puli tydne mi volal muj mily z Cech, ze bohuzel nedostane vizum, a tudiz nase setkani, planovane na zari ci rijen se odklada na nekonecno, jinymi slovy se asi proste behem roku neuskutecni. Duvodu pry bylo nekolik, ze je mlady, zna jazyk, mohl by tu zustat a emigrovat. Jen jsem tak nehybne sedela, ani jsem ze sebe nemohla vydat zadny zvuk. To je proste sok. Rok je dlouha doba, ale tahle navsteva me nechavala v nadeji. Preci jen se alespon jednou ci dvakrat uvidime a to nas vztah udrzi cerstvy, na nohou. A ted tedy prijde co? Citila jsem se jako na kraji Sveta, kdyby byl placaty, tak bych se mozna propadla do hlubin vesmiru a pak bych si tak beztizne putovala kosmem.

    Odpovedi na celou tuto estradu bylo ctvrtecni odpoledne, kdy jsem pobalila deti a jela jsem k Evce na bazen, protoze jak se rika: Dobra rada nad zlato. Sul je take nad zlato, ale ta si myslim, by mi v me momentalni situaci asi moc nepomohla.

     Hned pri prichodu na bazen nas nevericne zkoukli jakysi mladeznici. Ja jsem vypadala jako Jezisek, nesla jsem chladici box se svacou pro deti , ohromnou tasku s rucnikama a dalsi tasku skoro na prasknuti s hrackama. Spolu s Evkou, nesouci tasku na pliny a ostatni velice potrebne veci, jsme jiste tvorily nezapomenutelnou dvojku. Az takovou netradicni rodinku, dalo by se rict. Ono se neni zase az tak cemu divit, protoze v pripade hurikanu, kdy by se kazdy mel evakuovat ci popripade presunout do nejblizsiho krytu, jsou na seznamu povinnych veci i hracky pro deti. Cele odpoledne odsypalo, deti vesele poskakovaly a my s Evcou probiraly nase oblibene tema – vztahy a horoskopy.

     Horoskopy byly vzdycky moji zalibou. Kdyz jsem byla mladsi, hodne jsem cetla knizky a pak jsem si toho tak nejak polehoucku zacinala vsimat v praxi, jak to vlastne vsechno chodi a zda je mozno na prvni pohled odhadnout znameni dotycneho. Myslim si, ze je to dosti mozne a dokonce jsem byla obeznamena, ze takovy clovek, ktery toto umi, existuje. To me jen utvrdilo v predstave, ze neco na tech znamenich bude. V zivote uz mi to mockrat pomohlo odhadnout dopredu to, jak se clovek nakonec sam projevil. Je to zajimave i z hlediska vztahu. At uz z hlediska partnerskeho ci pratelskeho. Ja osobne si myslim, ze vsechna znameni se k sobe hodi, rozdilem je jen to, jake problemy nastanou a jakymi cestami se je par rozhodne resit. To uz se samozrejme predvidat da.

     Na vikend uz jsem se nemohla dockat, dokonce az tak, ze jsme v patek s Evkou ponocovaly a v sobotu jsem tudiz malem nestihla vyzvednout Jirku, ktery uz se s batozinou chystal sam na prohlidku mesta. Jeste jsem ho ve dverich zastihla, netusila jsem totiz, ze letadlo muze take nekdy priletet drive, doposud jsem pouze z doslechu slysela nadavky na zpozdeni.

     Jirka tam stal se svym baglikem jako Robinson Crusoe. Rozhlizel se a uz zvazoval, jakym smerem se vyda. Mela jsem hroznou radost, ze dorazil v poradku a uz predem pocital s mym zpozdenim :-).

     Doma jsem Jirku ubytovala v Nicholasove pokoji. Naramne se mu tam libilo, hlavne chvalil zdi pomalovane ruznymi zviratky z destneho pralesa. Hostmom se totiz rozhodla, ze cely pokoj sladi do barev dzungle, vcetne zdi. Malovat zacala kdyz jsem prijela, a ted uz muzu prozradit, ze cela prace trvala zhruba dva roky. Byla s tim opravdu drina a par mesicu na to si i ona sama stezovala, ze to jen zabira cas a vubec to nemuze dokoncit. Ale dopadlo to moc pekne a ja jsem obdivovala, co vsechno dokaze jeste pri narocne praci.

     Byl nadherny letni den, a tak jsme se s Jirkou vydali na plaz. Auto jsme zaparkovali primo u vstupu. Rozbalili jsme si rucniky a zacali debatu. Stridave jsme se cachtali ve vode nebo se valeli v horkem pisku. Bylo nam fajn, zase po takove dobe konecne muzeme povidat nazivo. Probrali jsme co se dalo, a protoze jsme chteli jeste udelat nejake fotky, tak jsme sbalili rucniky a vydali se na prochazku po brehu. Po chvili chuze jsem si vzpomnela, ze jsme pozvani na party u Magdy, skoro mi to vypadlo z hlavy a uplne jsem prestala vnimat cas. Vzhledem k tomu, ze jsme byli domluveni na urcitou hodinu a ja mela vyzvednout dalsich sedm lidi, tak jsem prestala doufat, ze tam dorazime jeste dnes. Urychlene jsme tedy obratili a vydali se zpatky. Bohuzel jsme ale zapomneli, u ktereho vystupu z plaze jsme zaparkovali auto... Tak jsme kontrolovali kazdy vylez. Vychodu z plaze tu bylo opravdu pozehnane, a tak se to hledani trosku protahlo :-))). Dokonce az tak, ze uz jsme celi unaveni a vysileni nedoufali, ze auto vubec nekdy najdeme a premitali jsme, zda jsme se neposunuli na nejakou jinou planetu, kde vsechno vypada zdanlive stejne.

     Nastesti ne. Skoro za soumraku jsme auto nasli a vyrazili na cestu zpet. Doma nas cekala sprcha a jeste dalsi pripravy a nez jsem vyzvedla prvniho vyvaleneho cloveka, tak uz to bylo s dvouhodinovym zpozdenim. Dotycny uz necekal, ze se nekam pojede, takze jsme cekali jzase my, nez se pripravi a jelo se dal. Pak uz mi zbyvalo jen vyzvednout dalsich sest a mohlo se pokracovat smer Magda.

     Po dalnici jsem to hnala celkem rychle, a tak se za mnou necekane ozvala sirena policejniho auta. Natrenovane jsem uhnula do travy a napjate cekala, co bude dal. K okynku si pricupital mistni serif i s baterkou. Pozorne si posvitil na vsechny strnule obliceje a se smutecnim vyrazem se zeptal, jestli vsichni chteji byti zabiti. Vsichni mlceli, a tak se me zeptal, zda mam ridicak. Skoro se slzou na krajicku jsem vytahla muj novy ridicak. Serif odcupital do auta a kamsi telefonoval. Po nejake chvilce se vratil a oznamil, ze je vsechno v poradku, ale priste at si dam dobry pozor na rychlost. Tak jsem podekovala a mohlo se padit dal. Ted vsak  jiz mirnejsim tempem. Evca se zdala byt celkem zdesena z takoveho zpozdeni, ale nakonec musela sama podotknout, ze to pro Magdu nebude zadnym prekvapenim.

     Pak uz cesta ubihala celkem rychle. Zhruba po trictvrte hodince jsme dorazili do vesnicky, kde bydli Magdy rodinka. Byla tak mala, ze jsme stihli i trosku bloudit, abychom ji neprejeli. Nakonec jsme vse nasli a s usmevem privitali fakt, ze party uz byla v plnem proudu. Hral se billiard, poslouchala hudba, hazelo se melounem a dokonce jsme se i vykoupali. Ja jsem se ucastnila zavodu na nafukovacich zviratech, i jsem parkrat vyhrala. Evca nam namichala super pohary z cehosi a tak jsme si i posmakli.

     Slo se spat az k ranu, byl hrozny zmatek v tom, kde kdo bude spat, nakonec jsme se poskladali kazdy podle sveho gusta. Evci dobry kamos Marvin, celkem sympaticky Slovak, odmitl spat s nami v manzelske posteli a radeji se ulozil do mistnosti s Polakem. Ja, Evca a Jirka jsme se spolecne ulozili ke spanku. Magda spala ve svem pokoji se svym "americkym pritelem" a ostatni si nasli misto kdesi v baraku. Nase trojka samozrejme nemohla usnout, a tak jsme si pustili Spongeboba a vyborne se pobavili, nakonec jsme vsichni usnuli asi tak na dve hodinky a rano si opet pustili Spongeboba. To uz se k nam pridal i Marvin s Dasou, pak uz byl cas vyjet zpatky, na planu byl totiz dalsi aupair meeting, kde jsme se samozrejme nedozvedeli nic noveho a co nejrychleji jsme spechali na plaz. Tam bylo paradne, jak jinak.

     Za zminku by asi stala prihoda ze zvlastni Fit-vodou, kterou jsem nasla v lednici u me rodinky. Byla uplne pruzracna jako voda, a presto mela jakousi ovocnou prichut. A tak jsem usporadala soutez pro Marvina a Jirku. Kazdemu jsem dala ochutnat a oba si meli rozmyslet, s prichuti jakeho ovoce se tato voda sklada. Na tri oba vychrlili odpoved. Marvin rekl kiwi a Jirka zkusil jahodu. A oba se trefili do cerneho, protoze na obalu stalo kiwi-jahoda. Ja jsem zustala jen v nemem uzasu. To je skoro neuveritelny vykon. Oba meli strasnou radost a zbytek casu na plazi se uz jen bavili o tom, jak by jednou chteli vyzkouset kite-board, aneb surfovaci prkno s plachtou. Par takovych jedincu se prohanelo po oceanu, a kluci je s nadsenim pozorovali.

My, holky, jsme si zase resily sve problemy a trapeni...

linkuj.cz vybrali.sme.sk