Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 Išlo o veľmi dôverny a vzťahovy problem, preto som to nemohla riešit ani s kamarátkou ani so sestrou ani s mamou. Nie som z velkeho mesta, preto som nemohla nič povedat ani kolegyni s ktorou vychadzam velmi dobre a v mnohom si vieme pomôct a poradit, ale v tomto to nešlo. Nie som bigotna veriaca ale nie som ani ateistka, jednoducho verím že existuje niečo medzi nebom a zemou. Tak som po dlhšom váhaní neodolala ponuke jednej znamej a navštívila som pani čo vyklada z kariet. Urobila na mna celkom dobry dojem a bolo zvlaštne že nechcela odo mňa nič vediet dopredu, podotykam že ja som ju videla prvykrat v živote a ona mna tiež a bolo to v meste, ktore je od môjho bydliska 300 km. Takže okrem mojho krstneho mena nevedela o mne nič. Priznávam prekvapilo ma ked mi povedala zopar vecí o ktorych nemohla mať ani tušenia, napr že môj syn ma problemy v škole s profesorkou matematiky, ked ešte ani nevedela že kolko a ako starych mam deti. A takýchto informacií, ktore ma skutočne zaskočili mi povedala zopar. Povedala mi aj výhľadovo nejakezáležitosti, ktoré by sa mali stať a ktorým sa treba vyhnúť, alebo na čo si dať pozor, dokonca mi povedala aj veci ktore sa netykali len mňa, ale sprostredkovane ľudi na ktorych som sa pytala a ktorych sa samozrejme dotykal môj problem. Odišla som od nej v relativnej pohode, na zakladnu otazku som dostala odpoved, ale..... teraz sa dosť často  pytam sama seba: nebude to moje nasledne rozhodnutie pod vplyvom toho čo som počula? nie je lepšie ak človek taketo „veci“ necha na pokoji a nepokúša osud? alebo ...... jednoducho ak sa chce človek rozhodnut, tak čim viac informacii z rôznych „zdrojov“ má tym lepšie?  Máš s týmto nejaké skúsenosti, alebo aký je Tvoj názor? Mária  <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚĎ:

Marienko, tak přemýšlím, mám-li ti napsat to, co  bys snad chtěla číst, nebo to, co si opravdu myslím. Ale protože „nejsem za nic placená“ a píšu vždy jen to, o čem jsem přesvědčená, ber to skutečně jako můj subjektivní názor, ano? 

Vždycky jsem věděla, že my, dospělačky a dospěláci, máme prostě smůlu, když už nemůžeme přijít za svou „vyšší instancí“, kterou pro nás v dětství bývali rodiče a prarodiče. Nyní musíme být těmi moudrými my. Bohužel, život nám předestírá množství starostí, které jsou mnohdy nad naše současné síly. Bezmoc a beznaděj byly vždy živnou půdou pro veškeré „nadpřirozené“ mocnosti. Modly, bozi, bájné bytosti, démoni, skřítci... je jich za trvání lidské existence nespočet. Lidstvo s nimi smlouvá, uprošuje je, vyzvídá... A pragmatičtí „dobrodinci“ z jejich trápení tloustnou J a bohatnou J. Měla jsem kamarádku, která také chodila ke kartářce, sázela na ni, věřila neskutečně. A platila, pochopitelně... Pak mi říkala, co vše se dozvěděla...  Dost jsem trpěla, protože jsem znala pravdu – ale současně jsem věděla, že kamarádka by ji prostě nepřijala... Ona chtěla slyšet to konejšení... Víte, tihle lidé jsou především velcí diplomaté a svým způsobem i velcí psychologové. Dovedou si z nenápadných drobností vytvořit ve velmi krátké době „profil zákazníka“ a pak, vhodně volenými slovy zjistí další. A klient, přesvědčen, že on absolutně nic neřekl, je překvapen... Uvedu ti příklad, který sama znáš: dětská lékařka pozná na dítěti počínající nachlazení. Aniž by se cokoliv ptala, stačí jí jen pohled a může o nemocném fundovaně promluvit. Prostě – zkušenost. Vezmi  své povolání – to, co ovládáš „levou zadní“, nad tím ten, kdo to nezná, jen unešeně zírá... Mám pár kamarádek, které si pro své „image“ vybraly být čarodějnicemi, vykládat karty, znají numerologii, věští budoucnost ... Pochopitelně, že se naučily patřičné „vědomosti“, to správné povídání kolem...

Víš, věřím v jedno: že zlo bývá potrestáno. Alespoň občas. A že se to nevyplácí. Bohužel, i to někomu prochází, ano, takový je už život...

Věřím, že proto vznikla všechna náboženství, že proto v současné době vzniká po světě tolik sekt, omamujících zoufalé lidi. Sama znám několik rodin, které tohle neštěstí postihlo...

Jak říkám, tohle jsou mé osobní názory, je každého jeho věcí, v co věří...

Pravda je, že když je člověk zoufalý, chytá se všeho...

Marienko, záleží na tobě, jak si to všechno přebereš. Mohu ti jen doporučit – snaž se věřit především sama sobě. A všechno ostatní opravdu prověřovat! Ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk