Vzhledem k nedávnému vítězství nad o hlavu větším bišonem, krysaříkovo ego nabobtnalo do neuvěřitelné velikosti. "Ukažte mi psa a řekněte, jak ho chcete upravit," dalo se poznat z jeho postoje a vyzývavého pohledu. Náraz do zdi reality se dal očekávat každým dnem. A opět se krysaříkovi podařilo vysmýknout se paničce z kšírů a frrr... už byl u kokršpanělové.

     Leč tradiční nahánění a lákání krysaříka zpět na ulici se tentokrát nekonalo. Ještě dříve, než paničku přešel první nával vzteku, ozvalo se od kokršpanělů bolestné zaječení, při kterém stydla krev v žilách. Po několika okamžicích se kolem prohnala černá koule o velikosti přibližně prchajícího krysaříka. To za normálních okolností vyvolává úsměv. Kapky krve poletující za touto splašenou koulí  však zábavné nebyly. Během několika okamžiků byl vyděšený krysařík odlapen a prohlédnut.
     Naštěstí to nebylo nic tak hrozného, nějaká krev na srsti, viditelné zranění žádné až na ... chybějící kousek ucha. Jak jsme později zjistili, krysaříka zachránilo jedině to, že se (na rozdíl od pitbula) dokázal protáhnout pod bránou.

     Elegantně "vystřižený" malý trojúhelníček z krysaříkova slechu zůstal asi pitbulovi mezi zuby. Ovšem - jizvy chlapa zdobí. Zvlášť ty získané na poli lásky... Zbytek dne byl krysařík ještě trochu v šoku, ale při večerní procházce už by se zase cpal ke kokršpanělom.

     Někteří lidé a někteří psi jsou prostě nepoučitelní.