Posledních několik dní nepřetržitého loudění se vyplatilo. Manželka upekla čtyři šišky a na vychlazení je na plechách uložila do koupelny na kachličky. Na zem. Usedli jsme odpoledne k bedně a oddávali se klidu (dcera se pohybovala kdesi kolem baráku, takže se zvoněním ohlašovala pouze každou půlhodinu), když si manželka povšimla, že na gauči není krysařík. Že se krysařík nepovaluje na gauči a obzvlášť v okamžiku, kdy je přítomno dostatečné množství rukou k drbání, bylo skoro nepochopitelné. Po několika dalších minutách to začalo být i podezřelé. V ložnici se nenacházel, ačkoliv dveře jsme nechali omylem pootevřené. To už nebylo podezřelé, ale alarmující.
     Ano. Byl v koupelně. Otevřeli jsme dveře a uviděli ho. Stál nad štrůdlem a ládoval se. Náš příchod sice zaregistroval, leč v konzumaci nepřestal. Jen na nás boulil ty svý velký černý kukadla a jeho tlamička se snažila co nejvíce toho natlačit do břicha. Přišlo mi to až k smíchu. Komu to k smíchu nepřišlo, byla manželka. Byl to okamžik, než se vrátila s novinami stočenými do obušku.
    Honička, která potom nastala, se podobala starým groteskám od Laurela a Hardyho. Krysařík s rozkývaným břichem dribluje mezi nohama stolu, přes gauč, kolem kytek, a zadek si při tom běhu pokouší srolovat pod sebe. Za ním manželka jako bůh pomsty.

     Krysaříkovi tlapky na plovoucí podlaze prokluzují a také zatáčky se špatně vybírají, když vás plné panděro setrvačností táhne rovně. Nejsem si jist, jestli dostal všechno, co mu chtěla na zadek dát, ale pár dobře mířených jich schytal. Poté se mu podařilo dostat za gauč, kam za ním manželka nemohla. V prvním okamžiku se sice snažila gauč odtáhnout, ale nakonec to vzdala. Krysařík pochopil, že je to jeho jediné útočiště pro zbytek dne. Tam ležel, tiše si prděl (a že to po teplém štrůdlu jde!) a opájel se pocitem vítězství.
    Co se týká štrůdlu, zjistili jsme, že stačil  ožrat svrchu jednu celou šišku (na malého krysaříka slušný výkon). Možná by stihl i víc, ale času bylo málo. Teprve večer se zpoza gauče vysunula malá černá čtyřnohá postava se zřetelnou podobou s koulí a opatrně se vysoukala na gauč, nespouštějíc oči z paničky...
    Vzpomínám si na jeden starý vtip: Potkají se Monika s Alenou a Monika kulhá, na oku monokl a na čele modřinu. " Co se ti proboha stalo," ptá se jí Alena. "Ále, manžel říkal, že mě seřeže jak financ kozu, jestli mě načapá s nějakým chlapem. No a teď mě načapal,"  s povzdechem odpoví Monika. "Když jsi věděla, jakej je, tak proč si to dělala? Stálo ti to vůbec za to?" Monika se zasní a s blaženým pohledem špitne: „ Stálo."

    I já jsem pohlédl na krysaříka s otázkou: " Stálo ti to za to?"
    Odpověděly mi zářící psí oči.

Jón Kixx 

linkuj.cz vybrali.sme.sk