Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Ještě někde mám schovaný vysokoškolský index. Na jedné straně názvy předmětů, přednášky, semináře, na druhé hodiny, zápočty, zkoušky. Už nevím co a proč, ale v jednom ročníku něco odpadlo a na studijním nám řekli, pojďte, my vám to škrtnem. Zarazila mě taková nedůvěra, na vysoké bych snad už škrtat mohla umět. Ne, nemohla. Nikdy by mě nenapadlo opatřit si razítko se slovem Škrt a orazit ho do indexu. Inu, ještě ho mám někde schovaný…<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Škrt mě provázel i během  mé práce na gymnáziu. Třídní kniha, nutná a protivná, věčně ztracená nebo založená, plná řádek, jmen, hodin, křížků, čárek jak magické piškvorky snažící se polapit život do kolonek. I zde bylo potřeba škrtat prázdné kolonky, hurá, říkala jsem si, to by mi šlo. Šup sem s perem a škrt. Zprava seshora doleva dolů. Svět školních formulářů pamatujících matrónovitou Marii Terezii se otřásl v základech.  Technika školního úředního škrtu spočívá v „diagonálním pohybu počínajícím v levém horním rohu a pokračujícím do pravého rohu dolního“. Tak a ne jinak, to ví přece každý. Proboha, snad nebudu muset kvůli předpisu o metodice škrtu vydaném Ministerstvem školství a tělovýchovy nejspíš někdy v 18. století   p ř e p i s o v a t   celou  tu bichli, myslím si a koukám do desky stolu. Nemusela jsem. Asi to nebylo ve foršriftu J.

     Onehda, už jako osvočka – „osoba samostatně výdělečně činná“ (ostatní jakkoli činorodí, promiňte mi, já to nevymyslela) přijdu ráno ke svému autíčku jménem Popelka (malá a nenápadná přítelkyně, moc se máme rády a posloucháme stejnou muziku), no a nestačím se divit. Někdo ji přes noc škrtnul. Jak?  Modrým sprejem přes zadeček,  značku a plastický nápis Renault. Zuřím,  jako by mi někdo pohanil dceru. Ptám se mužů, jak na sprejerské klikyháky na autě. Už dlouho jsem neviděla tolik hluboce zúčastněných párů očí a snahy pomoci. Kolega v práci mi věnoval e-mailový elaborát o chemikáliích vůči autolaku neutrálních, soused, hledící doposud vysoko nad mou hlavu, dokonce zacouval, aby si tento veleškrt prohlédl, a soucitně sdělil, že už to někdo udělal jakési dodávce, prodavač v OBI oběhl celý dlouhý regál a podrobně mě informoval o jakémsi francouzském odstraňovači, momentálně vyprodaném. Koupila jsem si půl litru acetonu a večer v mrazivém větru odstranila dílo zkázy. Jenom ten nápis jsem musela čistit vatičkou jak dětská ouška.

     Co z toho plyne ? Rozhodnete-li se škrtnout někdy nějaký ŠKRT, vyhněte se písmenu R. Hrozně blbě se totiž čistí...

Magdalena Jiříková, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk