že hezky chrápe u toho jídla.

Neslyšíš se občas? Malým skřítkům se musí ukázat JAK si mají NORMÁLNĚ hrát, JAK se dělají bábovky, tunely, cesty....musí se zabavit, neboť mají spoustu energie a tu pak špatně využívají a zvyknou si škodit, musí se naučit tvořit hezké a kreativní věci, vědět a také cítit, že z nich mají rodiče radost a že je mají rádi. Musí se jim od malička vymýšlet zábava(zvlášť když stále škodí), co si mají hrát a ukázat jim jak, dá se kreslit, modelovat, střihat, lepit, jezdit s autíčkama po cestách, do garáží.... skládat kostky..., pak už budou jen chodit sami s nápady co by chtěli dělat dnes. Skřítci se musí zabavit maximálně, po hře si musí uklidit hračky (opět aby měli co dělat). Také je můžeš brát k práci doma a na zahradě..., takové co ve svém věku zvládnou, připadají si důležití a baví je to. A o tom jestli půjdou po obědě spát jsem s nimi v životě nediskutovala prostě šli a hotovo. Zvol o čem s ním budeš diskutovat a co je dané. Dané je jídlo, spánek a hygiena, pozdravit, poděkovat a poprosit! A diskutovat s ním můžeš o tom jak si má hrát a s čím. Pokud ho nezvládneš teď co budeš dělat až mu bude 16??? Pak už on nebude diskutovat s Tebou. Můj moudrý starý strýc mi vždy říkal přitlač, ubrat můžeš vždycky. Vše co do nich dáš se Ti vrátí, čas který jim věnuješ, věnují oni časem Tobě. Vychovala jsem dva hyperaktivní skřítky a oni již vyrostli v obry, kteří mě teď na oplátku ukazují, jak mám používat nový mobil, PC, auto ... a jiné důležité věci, které jsou pro mě nové nebo je neznám, zatím co oni s nimi probém nemají. V klidu se mnou diskutují o všem co dělají a proč to dělají, co dělám já a proč. Občas dají i na mé rady, dokonce si o ně volají. A to mě pak dost hřeje, protože vidím, že má výchova byla sice dost tvrdá, leč láskyplná a zrnko padlo na úrodnou půdu. Občas se dost bavím, když vzpomínají na své dětsví a vypráví již věci,. které jsem zapomněla, jak jsem jim dělala noční bojové hry, karnevalové masky, narozeninové oslavy,....Mám je moc ráda a oni mě také. Když se skřítky nebudeš vážně řešit jejich žabomyší problémy od jejich narození, nebudeš řešit ani nikdy později ty velké. Není to složité. Tak hodně štěstí.

z celého toho textu je vidět obrovská láska... ber to s nadsázkou!
Jinak - všeobecně, ne k "tomuhle konkrétnímu skřítečkovi" - se vším, co jsi tu napsala, absolutně souhlasím!!!

mám syna a jeho manželka absolutně odmítá "mlátit děti". Totiž, ne že bych jí radila, aby je brala kyjem, ale když dělají nějakou vyloženě nebezpečnou činnost a odmítají poslechnout několikrát zopakovaný a vysvětlený zákaz, nebo se dokonce s pobavením smějou a tuplem dělají to, co se nemá, poradila jsem, že se má trochu plácnout přes ručičku. Nebo i v případě výjimečném přes zadeček. Prostě: ostré, špičaté, pálivé, jedovaté - atd. věci, které "chtějí na hraní", striktně eliminovat. Napřed je nějak zamezit, a když to nejde (nevyhodím plynový sporák), tak naučit, že tohle se nesmí, to dělá bebí, atd. Zažila jsem tak už několik dost nebezpečných úrazů, kdy snacha sice pak plakala, jeli k doktorům - ale jejich verbální zákazy prostě nemají tu sílu... Ale syn mi nakonec řekl, že nebudou dítěti omezovat osobní svobodu a šmytec.
Jaký je tvůj názor, případně ještě někoho jiného - jsem zpozdilá starodávná a prehistorická? Teď už raději mlčím, ale stejně mám strach a bojím se...

Spousta mladých rodičů si dnes popletla výchovu ke svobodě a rozvinuté osobnosti s absencí pevného vymezení hranic. Bez toho se žádná opravdová výchova neobejde. A je bohužel někdy nutné je vymezit i fyzickým zásahem. Plácnutí v nutném případě není týráním, to není bytí. Důsledná výchova a trvání na stanovených pravidlech a hranicích musí jít ruku v ruce s maximálním přijetím, věnovaným časem a BEZPODMÍNEČNOU láskou. Milované dítě vám nikdy nevyčte, že za něco tzv. dostalo. Inka to tu napsala náramně, k tomu už není co dodat. Zdá se to velmi jednoduché, ale je to nesmírně těžké. Tvrdím, že to zvládne jenom menší část rodičů.
Ty ovšem nemůžeš dělat nic - vměšovat se do výchovných metod svým dospělým dětem nesmíš, i kdybys měla sebevětší cukání, jinak zlikviduješ vaše vztahy a ničeho stejně nedosáhneš. V podstatě máš právo a dokonce i povinnost zasáhnout jedině tehdy, kdybys měla důvodné podezření, že Tvá vnoučata někdo týrá, což nebude tento případ. Takže Ti asi nezbude, než tiše trpět a věřit, že to dětství ve zdraví přežijí. Tvoje rada padne na úrodnou půdu jedině v případě, že o ni budeš požádána.

samozřejmě bití :-)

jen podotknu, že výchova bez plácnutí ještě neznamená, že je bez mantinelů. Fyzický zásah OK, například odnesení dítěte od zroje nebezpečí. Plácnutí přes ruku nebo přes zadek je hodně jednoduché řešení a leckoho pak nenapadne, že by vymezování šlo i jinak. S ostatním absolutně souhlasím.

Ince,za dobře míněné rady a to tak,že upřímně a Kudlance v uvozovkách,za to,že změnila nadpis a sem tam si přidala slovíčko...ne moc,ale dost na to,aby článek,myšlený jako úsměvné zamyšlení nad některými jevy skřítčího života a dopadů onoho na život můj,byl chápán jako volání o pomoc zoufalého skřítčího otce.Ostaně,ono jen a pouze "Pomoc" na konci článku má mít spojitost s případným pobytem v H.B. a víc nic.Tím také článek končil a tudíž si nemyslím,že : ... "je tak strašné býti otcem..." ! Milá Kudlanko,jestli mi neslíbíš,že příště nebudeš,byť v dobré víře,zasahovat do mých duševních zvratků,tak ti již nic po nocích nenapíši,nepošlu,nechám si to pro sebe,... a tebe to bude určitě mrzet :-))
(originál článku najdete na www.dobermann.bloguje.cz)
Karlos

aspoň jsme se něco vzájemně dozvěděli. Tak dobře, jsi dokonalej táta, gratuluju!
Porovnala jsem oba články, a opravdu nemyslím, že těch pár slovíček, co jsou jinde, nebo spíš které tu nejsou, nějak poničilo tvůj text.
Nezlob se, ale to je trošku malicherný. Jinak se mi to ale opravdu líbilo, já to osobně brala jako půvabnou nadsázku, což jsem ti už v poledne napsala. To jsem ale ještě netušila, že to je míněno jináááááč :-)).

Ad a:vůbec si nemyslím,že jsem dokonalej táta.Naopak,ale snažím se být alespoň dobrý...nic jiného mi totiž nezbývá.
Ad b:nešlo mi vůbec o nějaké poničení textu,neboť nejsem natolik sebestředný,abych si myslel,že umím písemně dost dobře vyjádřit své myšlenkové pochody. Jen se mi zazdálo,že ty úpravy změnily smysl toho psaníčka...víš? Ale asi to je jen můj názor,ovlivněný mou ješitností :-)))
(kdybys věděla o kolik jsem povyrostl po tvé první reakci na "skřítka"... pohlazené ego je u chlapa víc,jak svíčková se šesti)

Pokud se nerozmlátí na kole, nespadne se stromu, nehoní se zběsilým výrazem se sekerou v ruce bráchu, a jánevimco Tě ještě čeká.... A čeká Tě to určitě!
Já tohle všechno zažívám už podruhý (nejdřív vlastní děti, teď vnoučci), a bejvá to vobčas fakt namašli!!! Ale je to to nejlepší, co se dá v životě zažít!!!!!!!!!!!!!!

omlouvám se, jestli to co jsem napsala působí krutě, já z toho cítím takovou hysterii, určitě se snaží, to sám píše, ale bere to tak po chlapsku, musím se tomu tršinku smát, tak mu zkouším dát ženskou radu. Viděla jsi film "S Tebou mě baví svět"? Je to úžasnej film o dětech, tatínkách a jejich výchově, je to fakt úsměvný.
Táni: Víš já myslím, že každý nový rodič se na tom svým dítěti prostě učí. I já jsem nebyla jiná. První dítě jsem měla v 19ti letech, ale před tím jsem vychovala od malička o 5,5 roku mladšího bráchu, tak jsem možná měla náskok nebo zkušenost. Víš, myslím, že je to jejich dítě a měla bys to nechat na nich. Můžeš jim nanejvýš říci svůj názor a to já bych zcela jistě udělala. Jestli ho vezmou je na nich. On člověk postupně zraje. Vzpomínám si, já byla a jsem děsně od rány, dvě hyperaktivní děti po dvou letech, to dá zabrat. Moje děti dostali vždy když si to zasloužili, později stačilo jen když jsem se na ně zamračila a byl klid. Ale vždy dostali úměrně tomu co provedli a vždy věděli za co dostali. Myslím, že ta svoboda také musí mít nějaká pravidla, ale na to přijdou časem sami.
Jednou jsem zažila v autobusu scénu jak z filmu na kterou myslím do smrti nezapomenu.
Stála jsem nad čtyřmi lidmi, kteří seděli na čtyřsedačce naproti sobě. Mladík asi 20 ti letý, vedle něj dost stará paní, naproti ní dítě asi 5 ti leté a vedle něj mladá maminka. Dítě zlobilo a dost fest kopalo tu starou paní a dost dlouho, maminka neřekla ani slovo, stará paná se slušně po chvíli ozvala, že jí to bolí, jestli by si maminka nemohla dítě okřiknout a ohlídat. Maminka se na ní dost nepříjemně utrhla, že její dítě má naprostou svobodu v životě a ona nebude omezovat jeho výchovu. Všichni jsme na to s úžasem koukali, ale než jsme jakkoliv zareagovali, ozval se mladík naproti ní a řekl jí, jo pani já měl také svobodnou výchovu a než se kdokoliv nadál vyndal z pusy žvejkačku, ketrou celou tu dobu žvýkal a nalepil jí té mladé mamnice do vlasů.

Story pěkná, jen to znám jako staré pověsti české:))

Měla se odehrát v tramvaji a četla jsem o ní v knize "Slepičí polévka pro duši" :-)))