Před rokem naši přestavovali byt. Taková ta běžná přestavba panelákové uniformní buňky na celkem hezký a moderní byt. Přišla firma, pracovali, dopadlo všechno dobře, nebyli ani moc drazí, napáchané škody na majetku minimální :-). Takže spokojenost na všech stranách.

     Ale stalo se, že se máma, při starání se o pohodlí pracujících dělníků, do jednoho z nich zakoukala.

Myslím, že si toho nikdo nevšiml, tedy pokud ano, tak rozhodně ne táta. Ani já ne, určitě ne hned. Až nějak časem, když jsem viděla, jak máma mládne, je usměvavá, má náladu, hned tak nic ji nerozhází. Všichni to brali s povděkem a přičítali tomu, že se naplnil její sen – bydlí konečně v novém, pěkném.

     Začala chodit cvičit, do posilovny, plavat, přihlásila se někam do turistického oddílu – ano, tátu taky zvala, ale jsem přesvědčená, že velice dobře znala (samozřejmě, vždyť ho má přečteného) jeho odpověď.

     Přišla jsem na to čirou náhodou, máma to neví, ale já je viděla. Zajela jsem jednou na návštěvu k jedné kamarádce, která se nově nastěhovala do podnájmu. Bylo to na opačném konci města, opravdu hodně daleko, dá se říci, že je to spíš v bývalé vesnici :-).  Večer jsem šla na autobus, seděla v přístřešku čekárny a jen tak bloumavě sledovala lidi. A pak jsem viděla naproti stojící auto, dva lidi co k němu a do něj šli, on ji držel kolem ramen, smáli se, líbali... Jo, byla to moje máma.

     Nemůžu říct, že bych byla nějak moc naštvaná, máma vypadala vyloženě šťastná, jak jsem ji už dlouho neviděla. Táta se k ní, co já pamatuju, nikdy takhle hezky nechoval. Mám ten pocit, že už hodně dlouho žijou spíš jak dva spolubydlící. Táta chodí hrát mariáš, má svý známý, a co pamatuju, tak jsem dřív většinou trávila večery s mámou u televize.

     Proč to ale píšu – na jednu stranu to opravdu mámě přeju, ale současně mám i ráda tátu. A přiznám se, že i to zažitý zázemí, to „doma“. A tohle všechno, jak to tak vypadá, asi půjde do háje. Ještě něco – já jsem mámě neřekla, že jsem ji viděla, a taky si nemyslím, že je to krátkodobá záležitost. Nejspíš řeknete, že je to jejich život, že se do toho nemám co starat. To je pravda, asi se nějak nevyznám sama v sobě.

Denisa

linkuj.cz vybrali.sme.sk