Všichni tvrdili, že hub je dost a že je velký předpoklad, že najdu i já. Proto mi byl dán trojnásobný handicap; jedna dcera a dva psi. Dcera sbírá houby tak, že neustále mluví a jde dva kroky za mnou, krysařík je naproti tomu majitelem úžasné schopnosti zabloudit i v keři mezi paneláky.

   Veškerá moje pozornost byla tudíž zaměřena na kradmé sledování  dcery a následnou snahu zabránit jí, aby se v jehličí válela příliš často a na víru, že před pobíhajícím Drobčekem bude vždy krysařík. Pouhého půl koše hub se mi zdálo docela dost na nemožnost plně se sběru věnovat.

   Ovšem hned odpoledne jsem pochopil, že krysařík se neztratil jen díky Drobčekovi. Sledoval jsem je, jak se honí po louce u lesa. Kdykoliv krysařík zamířil k lesu, Drobček si ho nadeběhl a od lesa ho spolehlivě odehnal. A když pak Štefan zakřičel: "Drobček, haš, haš!" nahnal milého krysaříka jak zbloudilou ovečku rovnou do dvora.

   Připočteme-li k mým výsledkům i dceřiny totálně špinavé tepláky (jedna z jejích teorií, jak přežít setkání s medvědem, se týkala ulehnutí do bláta a předstírání vlastní smrti), pak zjistíme, že jsem v lese byl celkem nanic.

Jón Kixx