Nehlede k tomu, ze uz jsem ctyri predchozi roky nebydlela u rodicu, tak mi bydleni s rodinkou prislo takove trosku nepohodlne. Ale oni na me byli hodni a snazili se mi pobyt zprijemnovat. Kdyz napriklad zjistili, ze mam rada zmrzku, a tak nikdy nechybela v mrazaku, stejne jako jablka a banany. 

     Odpoledne jsem se byla s detmi trosku cournout po sousedstvi, objevili jsme bajecne deti z protejsiho baraku. Byli to dva kluci zhruba ve stejnem veku jako me deti, a tak si celkem vyhrali. Ja jsem tento cas vyuzila ke klaboseni s jejich mamcou. Je to fajn zenska a hned mi nabidla, ze bych pro ni mohla hlidat jeji deti, samozrejme za nejakou tu odmenu. Takovou nabidku jsem prijala s radosti, protoze plat aupair stoji opravdu (s prominutim) za starou belu. Pri ceste okolo naseho maleho rybnicku me zarazil jakysi chlapecek, ktery chytal ryby. Mel takovy detsky prut a i pres cedulku s napisem "nerybarit" se snazil neco ulovit. Chvili jsem ho nenapadne pozorovala a zjistila jsem, ze opravdu neco chytil a pote zase a zase. Chytal vsak stale jednu a tu samou rybu. To bylo vazne divny. Takova rutina – chytit, sundat, hodit. Myslela jsem na to, kdy ho to asi omrzi, ale jeste pri pohledu z meho okna jsem ho stale videla, jak poctive lovi.

     Behem stredy jsem se uplnou nahodou seznamila s dalsi maminkou, ktera ma holcicku v te same skole, kam chodi moji sverenci, a tak jsem dostala dalsi nabidku na hlidani deti. Z toho muze mit spravna aupair opravdu jen a jen radost, pokud na to tedy ma jeste cas. Problem vsech aupairek je totiz ten, ze rodiny je vyuzivaji na uplne maximalni dobu, vetsinou na jeste o kousek dele, a tak se jednoduse stane, ze devce je nuceno delat i sedesat hodin tydne misto ctyricetipeti. Ono ale i tech ctyricetpet uplne staci, rekla bych, ze je to nad lidske sily a kdyz jsem na konci sveho pobytu vyplnovala dotaznik, tak jsem tam samozrejme napsala, ze si myslim, ze pracovni doba aupair tydne by nemela presahnout tricet tri hodin, coz by odpovidalo zhruba sesti a pul hodinam denne, plus na vikend volno.

     Je to ale samozrejme tezke, protoze rodiny plati silene penize agenture pouze za zprostredkovani devcete (cca $ 6000 rocne). Pokud se divka rozhodne zustat i druhym rokem, tak uz plati agenture pouze $ 4000 ;-))). Myslim si, ze je to vzhledem k pracujicim divkam trosku nespravedlive. (Tolik penez dostane agentura...) Zatim se ale na podminkach od te doby nic nezmenilo.

     Take jsem volala nove ceske aupairce, ktera dorazila cela do Charlestonu. Byva nekde pobliz, a tak se snad brzy stretneme! Mimo jine jsem jeste tento tyden zakazala jakekoliv pozivani dzusu v aute, a to po „drobnem“ nedopatreni, kdy deti s radosti zjistily, ze pri stisknuti krabicky dzus vesele strika jako fontanka a ulepily naprosto cele auto vcetne me.

     No a na patecni vecer byl planovany jiz druhy au-pair meeting. Vse se melo odehrat na mistnim bowlingu. Vzhledem k tomu, ze jsem teto hre nikdy nevenovala patricnou pozornost, tak jsem jiz dopredu tusila, ze to bude pekna sranda. Vecer jsme se vsechny sesly, opet se rozebiraly aupairky, ktere jeste behem leta odjedou a na druhou stranu se vitala Dasa. Byla jsem rada, ze je opet nekdo nablizku a opatruje deti ve zhruba stejnem veku jako mam ja. Takze se muzou aranzovat ruzne "playdates" neboli spolecne hrani, a pak si vsichni zucastnene opatrovatelky mohou naordinovat trosku oddych a hlavne si pokecat.

     Bowling dopadl podle ocekavani, po skonceni jsem mela devet bodu, coz byl snad nejnizsi rekord cele herny od jejiho otevreni, takze se vsichni vydatne pobavily a mohlo se pokracovat dale na billiard. Ten mi take zrovna moc nesel, asi jsem proste nemela ten "svuj den".

Sobotu jsem si uzila s Evcou na plazi. Do plaze jsem se proste zamilovala, pricemz jsem jeste netusila, jak tezke brime si na sebe beru. Brime louceni.

     Je to mozna neco podobneho jako laska. Proste se clovek do neceho zamiluje a pak se mu s tim uz moc nechce loucit. Rekla bych, ze plaz bude neco, za cim v mem srdci naporad zustane prazdny flek. Optimisticky receno – nic neni ztraceno a jeste mam preci tak dlouho do navratu domu. To se mi vybavila opet moje milovana laska, ktera na me ceka doma. V tom vecnem zmatku, jak jiz zminovala, se cloveku zije celkem dobre – bez nejakeho vetsiho vzpominani. Kdyz pak ale prijde trochu volna chvile, cas na premysleni, tak je to opravdu uzkostny okamzik.   V duchu jsem premitala a stale verila, ze to vsechno potrva na vecnost a tuhle zkousku oba opravdu zvladneme, protoze TO je preci laska...

     Na plazi se take na povrch vynorilo tema osamele zeny bez muze. Je to opravdu zvlastni a sama jsem se nad touto otazkou jeste pred nedavnem, v naruci sveho "chlapa", moc nezabyvala. Na vlastni kuzi mi to jeste nepripada nejak mimoradne, ale vzhledem k tomu, ze Evca je tu uz o par mesicu dyl nez ja, tak jsme se obe nad touto otazkou zamyslely. Je vubec normalni, aby zenska vydrzela bez chlapa? A jestli jo, tak jak dlouho? Asi je to individualni, ale potom, kdyz laska na dalku dlouho nevydrzi, tak je to nejspis tim, ze tam preci jenom chybi TA podstatna vec. Ja jsem to zatim moc neresila, ale Evci libido si to vyresilo po svem.

     Nasla si na internetu jakehosi chlapika a toho vyuzila tak, aby se mohla zucastnit Rockfestu. Mozna by se i dalo rict, ze nekde v koutku sveho srdce doufala, ze by to mohl byt ten opravdovy ON. Bylo celkem zajimave, co se z toho nakonec vyklube, preci jen setkani z oci do oci ukaze vzdy nejvic. Mimo jine se dokonce nabidl, ze i zaplati listky a Evca se uz nemohla dockat, az uvidi zase nove mesto a zkratka zase neco zazije. Chlapik z internetu dostal od nas prezdivku "placeny gigolo" a i kdyz to tak ve sve podstate pak ani nemelo byt, tak jen ta predstava, ze treba zase jednou po dlouhe dobe „bude chlap“, ji uplne stacila.

     Mela vyhodu, ze byla vazana. Nebo nevyhodu?

Katka Kolářová, Charleston, USA