Až minulý týden zazvonil telefon a paní na druhém konci aparátu oznámila mamince, že vyhrála. Vyhrála nákup „Za 5 minut ZDARMA“. Jelikož maminka je zmatkář a nervák, táta je pro nákup zas naprosto nepoužitelný, a sestra byla na chalupě, padl černý Petr hlavního nákupčího na mě. Když jsem se to dozvěděla, prskala jsem vzteky, cože to vyhrála za výhru. Proč jí prostě něco nepošlou a je to? Proč já si mám lámat hlavu, jak to provedu, abych toho nabrala co nejvíc?

     Měli jsme různé teorie, ty ale všechny padly, když jsme se dozvěděli přesná pravidla a postup. Nakupovat se bude v obchodě Julius Mainl v ulici 28. října (snad nejhorší Mainl co znám, kde navíc nic moc nemají). Limit je 5 minut, nakupuje pouze jeden. Mohou se brát věci pouze po 1 ks od druhu. To znamená: káva mletá, granulovaná, 5 druhů lahví (1 bílé, 1 červené víno, šampaňské, aperitiv, kořalka) a tak dále. Takže musím proběhnout celý krám, abych vůbec něco nabrala. Teda – řeknu Vám, že jsem byla nervózní, jak před maturitou a nepustilo mě to až do onoho dne. Samozřejmě jsem se tam byla podívat předem, ale to mě ještě více dorazilo. Navíc jsem zjistila, že tam mají strašně malé vozíky, do kterých se dle mého nevejde vůbec nic.

     Konečně nastal den D, a já se jen modlila, ať už to mám konečně za sebou, protože ta tréma byla strašná. Na místo jsme dorazili s mamkou a tátou už hodinu předem, abych si mohla ještě pořádně zmapovat terén. Prošla jsem celý krám (s hlídačem zlodějů v patách; ale ani se mu nedivím, chodila jsem tam hodinu s prázdným košíkem) a vytipovala si jednotlivé výrobky, vždycky ty nejdražší od každého druhu. A se sevřeným žaludkem se dostavila na místo schůzky s redaktorkami z Překvapení. Přišly přesně v deset, redaktorka s fotografkou. Byly moc milé a k mé velké radosti mi nechaly přivézt obrovský vozík, do kterého se toho přece jen už vejde daleko víc.

     Předtím jsem si lámala hlavu, jak to udělají, jestli na tu chvíli celý Mainl vyklidí, abych se neprodírala mezi zákazníky. Nezavřeli, naštěstí v tuto dobu byl stejně téměř poloprázdný. Poslední dotazy a odpovědi, paní redaktorka si nastavila stopky – a vyrazili jsme.  Uklidnily mě, že nemusím utíkat, že se to dá všechno v pohodě stihnout. I tak sem lítala mezi regály, a brala předem promyšlené věci. U toho mě samozřejmě neustále fotily (k mé velké nelibosti, podle toho očekávám, že fotky také budou vypadat..).

     Samozřejmě, spoustu věcí jsem zapomněla, některé nestihla. I tak se mi ale u pokladny protočily panenky. Nákup dělal celých 8700,- Kč!!! Tak takhle velký nákup jsem snad domů ještě nevezla – tedy co se potravin týče. Rodiče byli moc spokojení, v takovou částku ani nedoufali. Horší bylo, jak tak obrovský nákup dopravit do auta, které jsme měli zaparkované až v Národní ulici. Aby toho nebylo málo, ještě jsme na autě našli pozdrav od městské policie, v podobě botičky.

     Ale to nám stejně nezkazilo radost z úspěšného nákupu.

     Vendula Mandová, Praha 

linkuj.cz vybrali.sme.sk