Našla jsem tedy na internetu firmu a domluvila se na schůzce.  Pán přijel, člověk asi 36 letý, ukázal mi vzorky, já si vybrala a dala mu rozměry, kolik toho bude potřeba. Domluvili jsme se, že koupí materiál a já zaplatím zálohu 50% i na celou práci. Za dva dny volal, že to má koupené a že by si přijel pro zálohu 60.000,- Kč a druhý den materiál složí v mém bytě a koncem týdne se začne pracovat. Pro zálohu si přijel, dal mi smlouvu, vystavil příjmový doklad na peníze.

     A tím to začalo... Koncem týdne se však neozval, ani příští. Začala jsem mu volat, odročoval to a odročoval, s tím, že se mu protáhla předešlá zakázka... a materiál také  nevezl a nevezl. Po měsíci jsem ho začala uhánět docela dost; řekl mi pak klidně do telefonu, že materiál nemá a peníze také ne – byl to šok.

     Po dalším měsíci a denních telefonátech mi dal necelých dvacet tisíc s tím, že mi zbytek žádný nedá, protože ho nemá a ať ho už neotravuju. Snažila jsem se s ním domluvit, ať mi to splácí, třeba po 2 tisících měsíčně. Ale – nechtěl, odmítal; vysvětlovala jsem mu, do jaké situace mě s dětmi dostal, ale nezajímalo ho to. A tak jsem bydlela s dětmi celý rok na tom betonu, přijít sociálka na kontrolu, tak jsem byla bez dětí. Dala jsem to pak k soudu, trestnímu, jako zpronevěru. A co myslíte? Leželo to tam 2 roky!, než došlo vůbec k nějakému jednání, které bylo úžasné: vůbec mě tam nenechali nic říci, když jsem chtěla něco stručně vysvětlit, soudkyně mi řekla, ať to zkrátím, ale dvěma slovy to možné nebylo. Nakonec výsledné rozhodnutí soudu bylo, že já mu ty peníze dala do podnikání a že on je prohrál na automatech – což byla jeho věc, s tím, že to není pro trestní soud, ale pro občansko právní (dokonce ani zjištění, že je již v podmínce za dvě stejné věci! nezměnil výrok soudu a to si to soud opravdu ověřil.)

     Dobře, tak jsem podala podání k občanskému, tzn. další poplatky soudu, advokáta.

     Dotyčný podnikatel se mezitím několikrát přestěhoval. Ale měla jsem trochu štěstí – když dostal od soudu příkaz k zaplacení mého dluhu, tak si to náhodou vyzvedl, neodvolal se a tím to nabylo právní moci. Byl u něj tedy během osmi měsíců párkrát exekutor (smáli se té malé směšné částce – 42  tisíc), ale tím to skončilo. Šikovný pán nemá nic! Vyjma trvalého bydliště u Jičína, v prázdném domě bez nábytku, který je zamčený a kde se nezdržuje.

     Bydlí totiž celou dobu u rodičů v Praze, kteří ho pochopitelně zapírají, i když sousedi policii i exekutorům potvrdili opak. Nikde není zaměstnaný, pracuje na živnostenský list. A tak neexistuje nic a nikdo, kdo by ho přiměl pracovat někde, kde by mu to mohlo být strháváno. On se mi jen blaženě směje, protože nemám žádnou šanci, abych dostala něco zpět. Nikdo na něj prostě nemůže... Je to přes dva roky...

     Hezký den vám všem - Inka

linkuj.cz vybrali.sme.sk