Pripadalo mi to jako scena z filmu "Napadeni v dzungli". Vse pak ale skoncilo happyendem, kdyz mu hodna pani vychovatelka ukazala zajimavou skladanku; ja jsem rozpoznala svuj okamzik a vzala nohy na ramena. Pondelni vecer jsem take Nickovi predstavila znamou ceskou hru "varila mysicka kasicku", z cehoz mel ohromnou radost a ja dostala strach, ze celou tuhle legraci budu muset opakovat do nekonecna anebo pri lepsi variante do meho absolutniho zblbnuti.

      Male sedmilete Sarine jsem se pozdeji v prijemnem letnim podveceru snazila na jeji prani vysvetlit socialisticky rezim a specialne ji zajimalo, zda mam rada lidi z Ruska, ze by se pry ani nedivila, kdyby ne, protoze nas okupovali tak dlouho. Tim vsim jsem se dostala do faze, kdy me tady uz temer nic moc neprekvapuje...

     Ve ctvrtek se uz objevila "takyaupairka" Pavla. Do slova a do pismene. Uplne perfektne jsme se domluvily, ze ji vyzvednu u muzea. Tak vsechno OK. Krome toho, ze jsme kazda mela na mysli jine muzeum...  Ja jsem se zamotala jiz pri ceste do centra a ujizdela jsem osmdesatimilovou rychlosti na opacnou stranu. Po chvili, kdy uz se mi to zacalo zdat nejaky divny, jsem se zeptala v mistnim autoservisu a tam mi uz jen potvrdili me neblahe tuseni. Kdyz jsem se konecne dostala ke spravnemu muzeu, tak jsem se opravdu podivila, ze nevidim nikoho, kdo by zapadal do popisu Pavlinky. Nastesti jsme obe mely mobily, a tak jsme se domluvily; ja tedy trosku popojedu k tomu druhemu muzeu. Stale to bylo na jedne ulici, takze tam nakonec chudak Pavla nezdrevenela (ale uz k tomu ovsem nemela daleko :-)). Mela jsem vam neuveritelnou radost, ze ji opet vidim!

     Nejprve jsme probraly vzajemne sve fotky, a pak jsme ji spolecne jeste s Evcou vzaly na nakupy. Pavla byla nadsena, jak je tu vsechno levne, pry u nich v Pittsburgu je to docela drahota. Tak jsme si bajecne nakoupily, vsechny jsme byly opet o nejaky ty dolarky lehci a mohlo se vyrazit na plaz.

     Samozrejme jsme nezapomnely rozebrat sve rodinky :-))). Pavci rodinka je docela rozvetvena, mamka je v domacnosti a dohromady se staraji o pet deti. To je uznate, ze je docela hodne a jeste k tomu ta mamka doma, to vetsinou nedela moc dobrotu. Pavla to vsak nesla celkem statecne, vypravela, ze ze zacatku byla celkem smutna; odjizdejici polska aupairka ji toho totiz moc nevysvetlila a uz vubec na ni nebyla privetiva. A tech pet deti bylo pry tenkrat jako z divokejch vajec. Ted uz je to pry vsechno lepsi. (Odpoledne uz me cekalo jen uklizeni Nicholasovo curanek z podlahy, na kterou jeste nadrobil plastelinu, a vida, hned se zdalo, ze ma chlapecek tu spravnou zabavu.)

     Uzily jsme si dva skvele dny, bylo to prijemna navsteva. Loucily jsme se obe nerady, vubec se nam nechtelo. Slibily jsme si, ze si zase dame o sobe brzy vedet. Bylo to opravdu fajn...

linkuj.cz vybrali.sme.sk