Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Můj přítel je jen o rok starší než já. Studuje dálkově vysokou školu. A to je ten kámen úrazu. Samozřejmě, že jsem na něj hrdá, je velmi chytrý a o své kariéře má jasnou představu. Jen mám už delší dobu pocit, že myslí pouze na svoji budoucnost a kariéru. Jasně mi totiž řekl, že má v plánu ještě 7 let studovat a do té doby nebude mít chuť ani prostředky jít do manželství, natož založit rodinu. Pro něj je to věkově asi v pohodě, ale co já. To on prostě vůbec neřeší. Jeho názor je ten, že on ústupek neudělá a já se musím podřídit. Znamenalo by to tedy pro mě, že musím trpělivě ještě tolik let čekat, až i on začne aspoň vydělávat, tak, aby jsme mohli přemýšlet nad nějakým spořením na společné bydlení. Zatím máme jen na nejnutnější poplacení nájmu (jsme v podnájmu), složenek a jídla. Přítel, když potřebuje další věci, jde prostě za rodiči a myslí si, že tak to bude do té doby, než dostuduje (tzn. přinejmenším do jeho jednatřiceti let). Lepší práci si nehodlá najít, vyhovuje mu jen špatně placená brigáda, při které mu vyjdou vždy vstříc ve zkouškovém období. Náš život je tedy jen jakýsi běh z práce do práce, na nic jiného nejsou prostředky. Já jsem si teď našla novou práci, takže snad to bude lepší, ale pořád to nebude tolik, aby jsme mohli mít nějaký základ např. na svoje bydlení. Takže shrnuto podtrženo: Podle něj stačí, když se milujeme, tímto způsobem budeme žít ještě několik let. Jenže co já? Možná si to moc připouštím, ale zdá se mi, že mi roky utíkají a já, pokud zůstanu s mým přítelem, nesmím ještě dlouhou dobu pomyslet na manželství, rodinu ani pořádné bydlení, protože on nehodlá nic měnit, jemu je tak dobře. Jak jsem řekla na začátku, on to věkově nemá vůbec špatné. Ale já po třicítce už budu pomalu stará na první dítě. Poraďte Danielo, mám tohle všechno překousnout a podřídit se svému příteli, nebo jít o dům dál a potkat muže, který má už nějaké plány do budoucnosti a dělá proto vše. Bojím se však, že toho pravého nenajdu, že zůstanu sama a nebo narazím na muže, který má zase jiné vady, protože všude je něco.
Děkuji moc za odpověď, budu na ní netrpělivě čekat. Kájina<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚĎ:

Ach jo, Kájinko, já tu stále jen přemýšlím, jak a co ti napsat, abych ti neublížila… Vím, že jsi smutná, že si nevíš rady, jinak bys mi přeci nepsala… Ano, je to opravdu tak, jak jsi to sama už napsala, je to ta černá můra, která tě straší ve zlých snech: tvůj kluk bohužel je ještě opravdu jen kluk, který si užívá nádherná studentská léta. Já vím, že je vám spolu krásně, ale… Ano, ale on si lebí a užívá, kdežto ty už cítíš, že bys chtěla něco jiného, stabilního.  Ty píšeš, že víc vyděláš, že snad budeš mít víc peněz… kdežto on si pro potřebné dojde k rodičům. Další, s čím bys měla počítat je, a to tě nechci děsit, že po tolika létech společně prožitých v „manželství bez papíru“, vám vztah může zevšednět. Myslím v tom dobrém slova smyslu, že už to nebude ona vášnivá první láska… A ty nebudeš mít žádnou záruku, že on si pak, v oněch třiceti letech, kdy bude konečně „dospělý“ a začne skutečně vydělávat, nenajde nějakou jinou – třebas také právě třiadvacetiletou. Stává se to v manželství, natož v takovémto volném vztahu. Kájinko, neříkám, abys se s ním teď hned rozešla, ale vřele ti doporučuji, abys se snažila najít si nějakého jiného. Nespěchej, dokonce bys měla jednat podle hesla „nevylévá se špinavá voda, pokud není čistá“, tzn. dát si na hledání opravdu čas a hledat nejen srdcem a očima, ale také rozumem… Káji, užij si vánoce i silvestra, ale snaž se nebýt jen doma. Jsi mladá holka a ještě máš před sebou čas – ovšem, nenech si ho utéct mezi prsty… Ozvi se, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk