Promluvit si ale s ním o tom moc nemohu, jelikož on je se vším hned vyřízený. Já se snažím nebrat to vážně, ale někdy mi to nejde. Jsem ze všeho neštastná, nechci zůstat sama, ale chtěla bych, aby mě měl někdo rád. Díky za radu, pa Karolina

ODPOVĚĎ:

Karolino, každý si přeje, aby ho měl někdo rád... Problémem však je, když to chceš od toho nepravého. A rozhodně nejde někoho konkrétního přimět, přinutit, aby tě miloval. Tohle záleží, bohužel, jen na skutečném citu. Ano, někdo dovede – za určitým účelem – lásku předstírat (například krásná mladá dívka „vášnivě miluje" bohatého staříka), ale to je opravdu jen za nějakým tím účelem...

      Z toho všeho co jsi mi napsala, mám dojem, že tvůj „spolubydlící", jak jsi to tak výstižně napsala, tě jen využívá. Ty se o něj postaráš, jsi hodná a milá, on má díky tobě veškeré zaopatření a i sex má kdykoliv „po ruce". Jenže – právě to, že se moc nedotýkáte, nejspíš tím myslíš ony krásné dotyky – mazlení, hlazení, kdy člověku udělá krásně, jen když ten druhý projde kolem, přitulí se a pohladí, dá najevo, jak je mu to příjemné...  A to, že se nelíbáte? Víš, například u prostitutek je zásada, že se nelíbají – protože líbání je projevem citu, lásky. Ano, sex prodají, ale cit – ten si šetří jen pro toho, koho milují.

     A tvůj přítel asi také. Já vím, že je to smutné číst, ale nejspíš je to tak. Jemu se prostě s tebou nechce líbat, bavit se o nějaké – jakékoliv budoucnosti. On má svůj život v podstatě dobře zaveden – dvě děti  (pokračovatele svého rodu) už má, domácí prostředí i sex také, a cit zatím nepotřebuje. Nehledě na to, že potřebnou dávku má od tebe. Bohužel, hrozí ti nebezpečí, že potká-li jinou, do které by se on zamiloval, tak si prostě jen zabalí kufr a zavře za sebou dveře.

      A co bych ti poradila? Zatím nedělej nic, ale snaž se s tím sama v duchu nějak vyrovnat. Snaž se ho brát stejně tak -  jen jako spolubydlícího. Zkus také chtít ty od něj protislužby – za to, že mu pereš, že se staráš o domácnost. Nemyslím tím, že bys mu to takhle řekla – ale měj svá přání: např.: „prosím tě, viděla jsem tu a tu knížku... buď tak hodný a kup mi ji"; „prosím tě, tady je papír s napsaným nákupem, až půjdeš z práce, nakup to... „ atd. atd. Zapoj ho. Uvidíš, že to půjde, a s každým malým úspěchem ti bude líp.

     Musíš především získat větší sebedůvěru, tady fakt nejde o to, že se cítíš „jiná", to je hloupost, podívej, na tom vůbec nezáleží, tím si sebevědomí srážet nesmíš! Když si budeš sama víc vážit sebe a sebevědoměji a jistěji jednat, budou tě tak brát i ostatní, věř mi...  Když tak mi ještě napiš, ano? Ahoj, držím moc palce, daniela@kudlanka.cz