"Ahoj děvčata, docela by mne zajímal Váš názor na dredy. Minulý týden přišla za mnou má 17-cti letá dcera a sdělila mi, že má v úmyslu si nechat udělat dredy. Sotvaže to vyřkla, nahrnula se mi krev do hlavy a řekla jí, že žádný dred mi nepřekročí práh bytu. Milá pohotová dívčina mi s úsměvem a ledovým klidem pouze pověděla, že je to prima – budeme mít doma bezbariérový byt, který si dlouho přála a kdyže ty prahy chci vlastně demontovat....

     Tím mne fakt dostala. Záchvat smíchu jsme si vychutnávaly společně. Na mém názoru na dredy to ale nic nezměnilo. Teď  mne ale trošku nahlodává přítel, co kdybych ji přece jen alespoň jeden dred povolila. Třeba jako dárek pod stromeček. Mi se to ale vůbec nezamlouvá. Vím, že pokud to bude hodně chtít, pak se mne nebude ptát a udělá si po svém. Zatím mám na ni však různé páky – minimálně finanční (ty jsem zjistila, že fungují nejlépe), tak chtě nechtě, se podřídí. Stála-li by na vlastních nohách, pak ji budu moci říci, jaký na věc mám názor já, ale to bude vše. Jak se zařídí bude jen a jen na ní.

     Zatím je ale situace jiná. Navíc si vážně nedokážu představit plesové šaty (sotva jsme byli na závěrečné tanečních a chystá se na další plesy) a dredy.   Stejně tak, jak by ji přijali profesoři na škole – navštěvuje druhý ročník gymnázia – a už sama svou osobou dokáže některé řádně provokovat, což teprve s dredovou hlavou. Jsme docela malé město a tyhle výstřelky  tady nejsou příliš v oblibě. Víte, mé starší dítko je skvělý provokatér. Asi tak v šesté třídě si dala na hlavu červenou barvu  (tedy spíše bordó  – ale v 6-té třídě to byl pro některé učitele docela šok) a nehty si barvila na zeleno a žluto. Kousla jsem se do jazyku a nechala ji, ať si to vypije od okolí. 

      Poznala, jaké  je nejen prosazení si vlastního já, ale i ne vždy příjemných reakcí okolí. Pak dala delší dobu pokoj. Každý nějakým směrem "roste" a mé děvče se tak trochu našlo v afroasijském stylu – však to znáte, obchůdky s orientálními věcmi jsou na každém rohu. Její sen je Indie, Nepál, Tibet - a dredy jsou toho pro ni symbolem. Jinak jejich výrobu dokonale zná. V létě, když se z jedním takovým vrátila z čajovny domů, tak jsme měli docela bouřlivou výměnu názorů. Nebyl to ani tak ten jeden dred na její hlavě, který bych možná i nějak strávila, ale spíše nedodržení zákazu, který měla. To mě naštvalo daleko více, než nějaký spálený a zavoskovaný chuchvalec vlasů. A neuběhlo ani půl roku, a problém se jako bumerang vrátil zpátky.

     Co se týče jakýchkoliv drog, docela otevřeně si o těchto věcech povídáme. I když jsem osobně zapřísáhla nekuřačka, tak když jsem byla jednou s ní v takovémto obchodě, a má milá neměla u sebe příslušný obnos, tak jsem ji cvakla eukaliptky. Už dříve jsme se na podobné téma bavily a sama mi "vysvětlila", že občas na nějaké akci si nějakou tu "eukaliptku" či "nirdošku" zapálí. Jsou to prý pouze neškodné bylinky, zatím legálně prodávané, bez návykového nikotinu. Tak jsem mezi dvěmi zly volila to menší. Alespoň pro mne. Je to bystré a paličaté děvče, takže věřím, že vše ustojí. Jen aby se to povedlo i mě:-)... 

     A tak vás prosím, milé neznámé kamarádky, co si o tom myslíte vy a jak byste reagovaly? 

Díky za vaše názory.

Čtenářka P."