Pripadala jsem si jako z jine planety, protoze na americke vlajky jsem nikterak vysazena nebyla. Ani jsem na to nebyla moc pripravena a vlastne nakonec – ani jsem zadne obleceni s americkou vlajkou nemela. Ale – lito mi to ani neprislo. Atmosfera byla celkem zvlastni, citila jsem si najednou jako vytrzena z kontextu. Takova ztracena svetluska. Na druhou stranu jsem ale byla rada, ze jsem tu se svou nahradni rodinou a vsem je fajn. Lide postavali okolo na terase, ti chytrejsi si s sebou prinesli sedatka, ty mene chytri vysli ven na ohnostroj drive a obsadili schody, no a ten zbytek postaval ci tancoval podle mistni muziky. Ta se skladala z jednoho chlapika v nejlepsich letech, brnkajicim pohodove na kytaru jakesi americke country. Ale – vsechno to celkem ladilo do harmonie pojmu "Amerika" :-)))

     Ve skupine navstevniku s nami take byla jakasi mlada Americanka s nalakovanou americkou vlajkou na nehtech u nohou. Vazne sila, jak jsem rikala, kdyz se tu proste neco slavi, tak uz poradne a se vsim.

     Sobota probehla opet ve viru nakupovani. Holky uz mely vyhlidnute obchody s nejlepsimi cenami, takze jsem to mela vsechno dost vyhodne. Ze vsech nakupu a vecicech jsem mela ohromnou radost, protoze jiz od zacatku jsem tu trpela utkvelou predstavou, ze nemam dostatecne veci na sebe. Tim jsem ostatne (asi jako skoro kazda zenska) trpela i doma, ackoli mi muj satnik prekypoval vecmi. V Americe to bylo o to tezsi, ze muj satnik byl trikrat tak vetsi nez skrin, co jsem mela doma, takze zaplnit ho vecmi byla jedna  nadherna radost. Obleceni se tu da sehnat opravdu hodne lacine.

     Jsou tu samozrejme i znackove prodejny, kde jsou veci predrazene, pak specialni obchody Marshall a TJMax, kde se znackove veci kupuji zlevnene minimalne na polovicku a pak jeste dalsi obchody se zbozim druhe tridy, no a samozrejme second handy. Pod pojmem second hand se mi zjezili vlasy na hlave a ani jsem nemela moc chut jit dovnitr, ale jelikoz se obchod jmenoval Plato's closet a ja nemela nejmensi tuseni o co jde, tak jsem zaplula dovnitr. Po upornem procesavani prodavanych veci jsem byla opravdu prekvapena. Byly tu veci jiz nosene, ale v takovem stavu a kvalite, ze se mi nechtelo verit, ze toto nekdo jiz nosil. Ceny byly opravdu vyjimecne nizke, a tak zacalo nakupovani ve velkem.

     Mimochodem – zrovna v satech z Platosu mi neznama zena sdelila, ze saty jsou opravdu cool. Byla jsem z toho docela v soku, protoze to bylo poprve, co se mi neco takoveho prihodilo. Toto je ale pro Ameriku prihodne. Pani u pokladen se jeste pokazne zeptaji, jestli jsi ok a jak se mas, pripadne pridaji, ze mas opravdu hezkou barvu vlasu ci pekne saty, zkratka clovek se tu nesmi divit, pokud ho nekdo oslovi. Casem jsem si na to celkem zvykla a obcas me to i potesilo.

    Sobotni vecer se nesl ve viru tance a zpevu. V mistnim klubu jsem si dala specialni napoj "Svit opice" a pak jsme s Evkou uplne samozrejme minuly odbocku ke me domu, takze jsme pomalu dojely az nekam na kraj mesta.  Kdyz jme si to uvedomily, tak jsme se daly do smichu a zastavily jsme se az pred dvermi domu, protoze vsichni uz spali a my jsme nechtely nikoho budit. Americke baraky maji jednu opravdu velkou nevyhodu. Vetsina z nich je totiz z nejakeho podivneho dreva, jakoze drevotrisky nebo tak. Zkratka vsechno je uplne slyset a kdyz prijde nejaky hurikan, no tak to je potom vetsinou opravdu pohroma.

     Nedelni odpoledne jsme to s Evkou vzaly primo na mistni plantaz Middleton Place. Jiz u okynka se projevila Evci skvela povaha, kdyz jsem platily. Pani u okenka presvedcila uplne definitivne a tak – bez jakehokoliv studentskeho prukazu – jsme dostaly polovicni slevu. Evca na me spiklenecky mrkla a ja byla moc rada, ze jsem vyrazila na vylet zrovna s ni. A pote uz jsme se mohly vydat na prohlidku. Opravdu krasne misto. Obdivovaly jsme ho az natolik, ze jsme kazda vyfotila cely film. Nejaky nadsenec se dokonce nabidl, ze nas spolu vyfoti, a tak jsme tam s Evcou spolecne.

     Drazi pratele, tam vam bylo nadherne! Svitilo slunko a my si vychutnavaly volny den opravdu dosyta. Take jsme si byly prohlednout mistni plantaznicky dum, kde drive bydleli majitele. Pruvodkyne pridala k dobru historku o sbirce drahocennych taliru, ktere byly vystaveny ve vitrine. Asi pred dvema lety byly jen dva a vsichni smutnili, ze ten treti talir je nekde zatoulany.  Jakasi navstevnice koukala do te vitrinky s taliri a prekvapene dodala, ze uplne ten samy talir ma doma po jakesi babicce!!! Tak ho donesla a opravdu to byl ten oplakavany ztraceny treti talir.

     A me se v hlave honila myslenka, co se tu jeste vsechno neodehraje! S Evkou nas take prekvapilo mistni JZD, kde vystavovali veprika Pepika a kravu, kterou kdosi odborne dojil. Americani na to vejrali s otevrenou pusou. Take jsem shledly chaticky otroku, ktere byli opravdu ubohe. Alespon ale meli okolo pekne prostredi, zkonstatovala Evka. To bylo opravdu povzbudive pro nekoho, kdo se pri praci ani nezastavil a jeste ke vsemu nebyl ani svobodny. I presto jsem se musela pousmat. Fantazie a optimismus nezna mezi. V duchu jsem si rikala, ze za Evcu jako za zamestnance musi byt urcite kazdy rad, hlavne z hlediska jejiho kreativniho potencialu.

     Takze nas vikend se vyvedl a uz v nedeli, kdyz jsem sla spat, jsem si prala, aby byl zase vikend.. No, a kdyz ne hned vikend – neslo by zaridit, aby bylo aspon utery?

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk