Je to proste obrovske sidlo – velky bazen, tenisovy kurt, zahrada jako park, dum od cesty neni vubec videt, jede se k nemu dlouhou prijezdovou cestou, vjezd ma samozrejme branu. Potom jsou tu take velke staje, venku se pasou kone a tak. Ale...vsechno zevsedni. Pripadam si tu uz uplne normalne.  Dum je taky moc velky, a je v nem par paradnich pokoju, kde si vetsina lidi, co sem prijde, pripada jako v muzeu. Ja sama bych v tom dome bydlet nechtela. Zato ho uklizim, ale uz mam svuj system, a neni to takova hruza. My dva bydlime ve vedlejsim domku pres cestu, kde mame v patre dva pokoje, velky obyvak s kuchyni, loznici, a koupelnu. Krome uklizeni se jeste staram o holčičku Elen, je ji 7 let a nastesti je to celkem hodne dite, chytre, citlive a da se s ni domluvit. Bydli i s otcem Jamesem v byte vedle nas, ve vedlejsim domku. Jeji matka od nich odesla asi pred peti lety, mela problemy s drogama...

Cele to tady patri dedeckovi a babicce od Elen. V tom velikanskem byte bydli vetsinu casu jen Joan (babicka), to je takova ta typicka americka panicka, co se pohybuje ve vybranych kruzich, zaklada si na tom, jaky ma o vsem prehled, jak neni sectela, ale v zivote poradne nepracovala, vystudovala nejakou biologii, ale pak uz jen vychovavala deti (4). Joan je vetsinou doma, vstava tak kolem jedne, kolikrat ji za den ani nevidim; jeste, ze jsem takovy zodpovedny clovek, ze ja v tom dome opravdu uklizim, i kdyz ona spi, a vlastne me nemuze kontrolovat. Jinak jezdi na ruzne akce garden clubu, na ruzne ctenarske kluby a tak. Sem tam porada doma akce, to je pak hodne prace pro me. Je velmi krestansky zalozena, tedy tim modernim zpusobem, kazdou nedeli chodi do kostela, ma rada andelicky, betlemy, a takove prkotinky... Z toho sili jeji manzel, protoze mimo jine je taky velmi setrna, a jeji dum se casem naplnil plno nepotrebnostmi, ktere ona bohuzel neni schopna vyhodit, nebo nekomu dat. Mam s tim ale vecne problemy ja, protoze je bezne, ze ona v ramci jejiho uklizeciho zachvatu mi naridi, at vytaham par veci z pudy, ze ona to projde, pak se v tom mesic hrabe ve svem pokoji, vsude po koberci jsou roztahane serepeticky, a pak, kdyz uz zapomene, proc to vlastne dela, tak ja to zase nosim na pudu.

     Jeji manzel je velky boss, celkem zly a nevrly clovek (rozhodne ale ne pri kontaktu s jinymi lidmi, to je mily, jako kazdy American, ale vis, ze od neho muzes cekat i podraz). Ma firmu v Jizni Karoline, ale protoze ma cukrovku a nerad lita, tak se uz doma objevuje zridkakdy. Naposledy tu byl v kvetnu, a prijede ted na vanoce. Kdyz tu je, tak tu neni dele nez tyden. Joan se vzdycky pred jeho prijezdem trese, a dum musi byt tip top, a vsechen ten binec se zase prenasi do pokoju, kam on nechodi... Ale on kdyz prijede, tak vzdycky najde plno problemu okolo domu, zanecha za sebou velky seznam, co ma Jirka udelat, zaridit, a zase ho pulroku nevidime...No tak si asi umite predstavit to jejich manzelstvi... Joan celkem casto cestuje, nekolikrat do roka i za manzelem na jih, celkem pravidelne a casto tu neni, hlavne v lete. Nekdy je to dobre, ale nekdy ne. Kdyz odjizdi, tak ma vlastne pocit, ze mi musi zadat plno prace, jenomze ja se pak od tri staram i o Elen, a v lete s ni vlastne jsem cele dny.

     James, otec Elen, je kapitola sama o sobe. Neni to spatny clovek, jenom jsme uz za tu dobu dospeli k nazoru, ze by mel vyhledat psychiatra. Je mu 33 let a nema vypestovany smysl pro povinnost. Znamena to, ze vlastne jeste v zivote poradne nepracoval, prestoze vystudoval Yale, nemuze nikde vydrzet, a ted uz je v tom tak po usi, ze ma podle me i jakousi fobii z nastupu do jakehokoliv zamestnani, protoze kdo zacina ve 33, ze? On chce byt vedcem a studovat lidsky mozek v laboratorii. Nicmene uz nechape, ze k takovemu povolani se dostava postupne, po urcitych stupnich a ze i takovy vedec zacina nekde uplne jinde. Takze aspon ted jezdi jednou tydne na Cambridge na nejake hodiny, kde si vlastne doplnuje vzdelani. On totiz ani nevystudoval nic, co by s vedcovanim bylo nejak spojeno. Studoval historii a myslim, ze se snad zameroval na historii ruskou... Nekdy taky cele dny prospi, a pak v noci je cily, coz neni dobre pro Elen, ale jinak je to milujici otec, a hraje si s ni a tak..

     Ja jsem tu ze zacatku mivala tezke stavy, protoze ono je fakt tezke zacit tu s nekym kamarádit. S temi, ktere mam doma, s temi jsem vyrustala a stravila hodne casu, nez jsme se stali opravdovymi prateli. Na zacatku jsem se trosku angazovala a schazela s mistnimi nanny, ale to byste neverili, nebo mozna verili, vsechny do jedne byly tak vyzrane americky tluste (ja nemam nic proti tlustym lidem, tak abyste si to spatne nevykladali). No ale proste mezi nima ja, takove vysoke (mam jenom 171 cm, to je takovy prumer, ale ony byly k tomu jeste male!) hubene bidlo...

     O to by ale ani tak moc neslo, slo predevsim o to, ze ja jsem si s nima fakt nemela co rict. Ony se bavily stále jen o detech, i na veceri, a celkove mely jine zajmy. Pak jsem tu nejak narazila na jednu ceskou au-pair, ktera byla ale mladsi nez ja, a spise chtela furt nekam vyrazet a neco delat, na coz ja jsem nemela ani naladu, ani cas. V podstate jsem uz takova usazena. Zijeme tu spis rodinnym zivotem. Jeste kdyz jsme tu byli legalne, nechali jsme si poslat naseho pejska, irskeho teriera, ktery je moje "dedictvi" po mem nevlastnim otci. Jsem moc rada, ze jsme to tak udelali, i kdyz se o nej starala par mesicu kamaradka, tak jsem si nedovedla predstavit, ze bych ztratila i jenom par let ze zivota meho psa. Ted uz jsem ve stadiu, kdy zadne kamaradky nehledam, nasla jsem si i svoje zajmy, posiluju, beham, ucim se AJ na zkousku, ctu si, rochnim si v tom, ze tu mam takovy pristup ke vsemu psanemu anglicky, uz mam koupeny snad miliony knizek...