Podle všeho je Jarda už dlouhou dobu tvor „sám si vařím, sám si peru“, který vcelku proplouval životem bez nějakých velkých šrámů – tedy nějakých hektických a hysterických rozchodů. Jeho partnerky ať krátko či dlouhodobé ho nejspíš také braly jako bezva chlápka pro žití, ale neměly na něj zvláštní osobní nároky.

    Z toho mála, co o současné dámě svého srdce napsal, je jasné jedno: u ní doma je to bezvýchodné, manželství nefungující (jak jinak by mohla být tak dlouho mimo domov?), jediné, na čem jí záleží, je její dospělý syn, který s rodiči bydlí. Kvůli němu také chce být v určitou dobu doma... Nejspíš je tam tedy rozvod na spadnutí.

A není se proto co divit, že se poohlíží po někom jiném, s kým by založila nové hnízdečko, respektive, ke komu by se přistěhovala. Zajímalo by mne, jak by pak řešila otázku bydlení svého synka. Jestli by zůstal s otcem, nebo by šel spolu s ní k Jardovi? Ten se o téhle variantě nezmínil, ale je dost možné, že to je také jeden z důvodů jeho nejistot...

     Další: většinou tu v různých dopisech do poradny narážím na stížnosti na poněkud nevycválané chování partnerů; jak však u Jardy pozoruji, sice si rád pohoví, po libosti uleví, ale nevyhovuje mu, aby měl u podobných akci svědka, respektive svědkyni :-))). A myslím, že v tom je jeden z kamenů úrazu. Gentlemanovi Jardovi přímo fyzicky vadí, aby se choval „nevhodně“, prostě za dlouhá léta, kdy byl po většinu svého času doma sám, nebo věděl, že za určitou chvilku sám bude, si zvykl, že to, co se před „dámami nedělá“, si bude moci pohodově dovolit, až zase sám bude :-))).

      Hřebík na hlavičku nejspíš uhodila ta, která v reakci napsala, že jeho přítelkyně moc tlačí na pilu. V tom vidím největší problém... Ona je totiž zvyklá žít s někým... Nejspíš asi nebyla nikdy sama, takže nemůže pochopit, jaké to je. Ona je zvyklá nemít stoprocentní soukromí... A protože se jí takříkajíc hroutí současná střecha nad hlavou, hledá urychleně novou. Nemyslím, že by to s Jardou myslela špatně, vzhledem k tomu, jak hezky o ní on píše, tak to bude asi „bezva baba“, ale prostě na to jde moc a moc rychle...

     Také jí nejspíš nedošlo, že chlap, který se o sebe stará hodně dlouho, a nevypadá zrovna jako bezdomovec od kontejneru, se asi zvládne o sebe kvalitně postarat. A v jeho věku už určitě má své zažité pořádky: tenhle nůž dává semhle, tohle dělá takhle, při tomhle se nedělá tohle... Měla by si uvědomit, že tihle tvorečkové, kteří nám občas i zpříjemňují život (chlapi), jsou už od miminek nesmírní konzervativci... Dost lpí na svých zvyklostech, na zajetých rituálech... Myslím, že tady opravdu je ten pověstný Hektor zakopaný :-))) Takže – když jemu „bezostyšně“ hospodaří „v jeho kuchyni, jeho koupelně atd.“, je to něco zcela jiného, než když podá pomocnou ruku (oběd, vyžehlenou košili) někomu, kdo je půl roku, krok bez nějaké té ženské nadvlády... Jo, je to těžké žít s ženami, asi stejně takové, jako žít s muži :-)))

     Zapomněla bych – moje rady pro Jardu:

-          nepřijímat trpně všechna rozhodnutí, která jeho přítelkyně nastolí. Když mi něco vadí, tak nemlčím, ale řeknu to. Ono se dá všechno říct, i to nepříjemný, slušně, hezky, pochopitelně... A tím, že se budu hryzat v koutku duše, tím si maximálně zkazím zažívání :-)

-          všechno je na dohodě – takže proč neříct a nenastolit určitá pravidla? Nehledě na to, že ONA je ten „host“, který se přeci má zeptat, když něco chce... Asi to zní divně, ale je to tak, setkala jsem se s tím u hodně kamarádů, kteří mají svůj byt a do něho si na chvíli, na čas, na deeelší čas – nastěhovali drahouška. A pak jim vadily různé drobnosti, styděli se to říct, ale – vadilo to a vadilo... Proč? Proč to tedy nevyjasnit? A pěkně něžně neříct?: „Do háje, proč mi tu pastu mačkáš takhle blbě, xakru!?!?!“ :-)))

-          Pokud je to na něj moc rychle – zase se nebát o tom mluvit. Prostě: všechno je v tom, že on ji obdivuje, je zamilovaný, říká si – takovouhle už nezískám – a bojí se jí cokoliv trochu nepříjemného říct – "proboha, abych ji neztratil...". V tom je ostatně také kus té mužské ješitnosti – teď je Jarda ještě "king" – ale co pak, až to nebude všechno fungovat tak, jako dodnes?  A tak to v sobě dusí různý strachy, tenhle fialovej hnus nespokojenosti v něm bublá a Jarda píše na Kudlanku...:-)))

-          Jardo – neboj se říct, co chceš a co nechceš – nejen v láskování! Soužití je založeno na toleranci, ale na VZÁJEMNÉ toleranci...

Hodně pozdravů všem – daniela@kudlanka.cz 

.P.S. Teď jsem četla reakci v tom minulém článku – od Míši – ano, to je přesně ono!!! Odpověď na jedničku s hvězdičkou :-)))

linkuj.cz vybrali.sme.sk