...ktery provozujeme prakticky porad, je ten, ze se bavime v jinotajich. I ty nejblbejsi informace si nerekneme rovnou, ale balime je do narazek na nase oblibene filmy, na situace ze zivota nasich pratel nebo aspon do pocitacoveho slangu :) Cilem je, aby druhy nakonec pochopil, co se mu chce rict, ale trvalo mu to co nejdele :).

Myslim, ze takovehle veci jsou potreba, aby vztah mel pro oba takovy spravny nadech jedinecnosti. Proste cim vic srandy mezi sebou mate, tim lip :).

Ano, je to hezky, kdyz maji dva mezi sebou zavedena nejaka ta ritualni "ciny". Ja s manzelem si kuprikladu kazde rano pri odchodu do prace a po prichodu z prace dam polibek. A to i v tom pripade, ze jsme se predtim pohadali. Je to takovej ritual, u ktereho vim, ze nic co vypadalo cerne, neni tak cerne a ze se to po vysvetleni napravi. Citite, ze tomu druhem na Vas zalezi a ze to dava najevo alespon takhle. Funguje mi to i u mych deti. Preju hezky den. Uz mi nejaka ta diskuse tady chybela.

polibky na přivítanou a rozloučenou musí být, je to samozřejmost, také občas zastrkám někde nějaká malinká psaníčka v podobě srdíčka, kde vím, že je manžel najde a v kterou dobu, máme nepsanou domluvu, ráno spolu pijeme kávu před odchodem do práce, je to příjemné, večer večeříme je to vždy společná chvíle na kterou se oba těšíme, ten kdo vaří, nemeje nádobí, to dělá ten druhý automaticky, pamatuji se, že s bývylým naželem jsme měli domluvu, že když se pohádáme, tak se vždy před spaním udobříme a fungovalo to úžasně, hlavně si věděla, že nebude týden tichá domácnost. Také to fungovalo, občas to bylo náročné, zvlášť když ten naštvaný jsi byl Ty a slyšel jsi škodolibě : dělej udobři se, čekáááám! Také jsme měli slibovníček, byl to notýsek, do něhož se psaly sliby, bylo to docela legrační, když v době hádky manžel vytáhl slibovník a ťukal na něj,... občas jak malé děti. Teď jsem si vzpomněla, že exmanžel špatně snášel jakoukoliv kritiku na jeho osobu, jednou jsem na něj byla hodně naštvaná ale on měl dobrou náladu a tak jsem o něm začala mluvit jakou o dvou mužích, jeden byl ten zlej a ten druhej ten hodnej, nejprve jsem se ho zeptala kterej je a podle toho co řekl, když byl ten hodnej, tak jsem mu vyprávěla, jak ten druhej je na mě zlej a co děsnýho mi zas provedl, on mě utěšoval a mluvili jsme o něm jako o někom jiném, když řekl, že je ten zlej (když měl špatnou náladu), tak jsem mu řekla, že ho mám už plný zuby a že půjdu raději za tím hodným, protože si s ním můžu hezky povídat, je na mě hodnej....tohle se ujalo na dlouhá léta. Asi by toho bylo víc, hraju si ráda.