Stylově zařízenou místnost narušuje pouze velký barevný kalendář s nahými slečnami, visící právě nad stolkem štamgastů. I když tam chodívám jen občas (o víkendech, ale v létě i více), s majitelem si tykáme. „Líbí se ti?“ „Jo, líbí, ale trošku se sem nehodí..“ „Hodí, nehodí – nahá baba se hodí jak do postele, tak do hospody“. „Podívej se na ten sestřih...“

     Postupně a s určitým nadšením pro krásu mi ukazoval leden až prosinec. Musel jsem uznat, že pan fotograf si uměl vybrat. Nádherné, až trošku vyzývavé modelky s pěkně pěstěnými mezinožkami, kde žádný zbytečný chloupek nerušil své ostatní kamarády a s pěknými přírodními prsy „akorát do ruky“, bez známek silikonového šálení. „Proto jsem ho sem pověsil, aby si každé oko horala přišlo na své.“ To řekl, a spokojen pověsil ho zpět na své čestné místo.

     Také jsem se v ten moment cítil horalem, i když místní nám říkají lufťáci.

     Při cestě domů jsem kul pikle. Pevně jsem se rozhodl, že začnu tím pro mne nejjednodušším – čárkou. Úplné „holátko“ se mi na zralé ženě vůbec nelíbí. Asi bych si připadal jako deviant, prznící děvčátko. To jsem okamžitě zavrhl.

     Už z dálky vidím, že v podkroví se ještě svítí.  Žena si asi čte nebo jí spadla knížka a já jí budu opět polehoučku sundávat brýle, abych ji neprobudil? To tedy ne. Potichu jsem se vkradl do sprchy, která sousedí s pokojíkem, jednak proto, abych se zbavil hospodského pachu a také proto, abych si připravil všechny potřebné „nástroje“. Opatrně otevírám dveře a při vycházení z koupelny slyším: “Kolik jsi jich měl?“ „Ale no tak, to není vůbec důležité, to teď nebudeme řešit.“ „Teď mám důležitější práci.“

     Stahuju z ní přikrývku a rozkládám si holičské náčiní. Holicí strojek zn. Philips s postranním střihem (na zkrácení kudrlinek), holicí mýdlo (na chajdě je pěna zbytečná), štětku a škrabku s břitem MACH3.

     „Co blbneš?“ „Ne... Co tě to popadlo?“

     Nebylo to kategorické NE. Cítil jsem, že to bylo takové hravé NE. Když přece žena říká NE, přeloženo do logiky to znamená SNAD. „JO, udělám ti nádhernou úpravu, to budeš koukat.“ Při neustálém a opakujícím se NE a JO a troše tahanic se o přikrývku i o noční košili, přes kterou se nedalo mydlit, jsem nakonec zvítězil. Podložil jsem ji froté ručníkem, udělal jsem si potřebný prostor a zapnul holicí strojek.   

     „Jestli mně řízneš, tak uvidíš…“ Viděl jsem, že se jí to začíná líbit a tak jsem si dal záležet, abych byl něžným lazebníkem. Sfoukl jsem jí poslední zbytečky chloupků a chopil se štětky. Zkušenými pohyby lakýrníka jsem ji řádně promydlil celou oblast chloupků. Krouživé pohyby štětky jsem střídal s naučenými rozmachy akademického malíře abstraktního umění, tj. s cílenými rozmachy a trefou na cíl a to byl moment, kdy mydlená nevěděla, zda se má smát či slastně vzdychat při dotecích štětky.

     Po chvíli mydlení vystřídal dosud masturbující štětku strojek s novým břitem. Pomalu jsem ji zbavoval posledních zbytků nežádoucích chloupků obalených mýdlem, až jsem dospěl ke konečné fázi, podobné té na fotce. K dokonale a souměrně vypadající čárce. Po mém „další, prosím“ se žena zvedla a odkráčela pod sprchu. Už z koupelny slyším slovo „reklamace“. „Podívej, tady toho mám víc.“ A lehla si zpět do výchozí pozice. Opět mydlím, opět slyším „no tak, neblbni při tom“, ale líbí se jí to a opět holím. Teď už to snad bude rovné. Opět sprcha a nádhera. Po spěšném osprchování voněla po obyčejné holicím mýdle mnohem víc, než po nějakých pičifukách. Líbilo se jí to a usnuli jsme až za dlouho.

     Příště zase vyzkouším trojúhelníček nebo „véčko“. To je taky hezké… I slušivé… S tím může i do společnosti… :-)))

Petr Master 

linkuj.cz vybrali.sme.sk