Sarina, ktera nedavno dokoncila prvni tridu, ma za ukol precist za leto deset knizek. To mi vzalo dech. Babicka ji nakoupila jeste mimo jine spoustu dalsich knizek ke cteni, pry jsou moc roztomile.  Pam je ucitelkou anglicke a americke literatury na zakladni skole, a tak mi doporucila cist Harryho Pottera. Skoro me presvedcila o jeho zapujceni v knihovne, ale nakonec vyhrala ma utkvela predstava, ze mam na praci jeste milion jinych veci, nez cist prave meho Harryho, nehlede k tomu, ze mi stale na nocnim stolku lezi ma zapujcena kniha o drogach. Mimochodem – jsem na strance tri. Po docteni ctvrte jsem se rozhodla tuto misi ukoncit, protoze nejsem schopna porozumet, o cem se v knize pojednava. Moje anglictina je totiz stale na bode mrazu, kurzy zacinaji v zari, a to je jeste spousta casu...

      I od Evci jsem se pozdeji dozvedela, ze kdyz jsem prijela, tak jsem se pry stale jen usmivala. A to je totalni pravda. Babinka vykouzlila naprosto specialni veceri – lososa se zeleninou a divokou ryzi. I presto jsem se pak vecer vydala do mrazaku na zmrzku.

     Prvni nervujici zazitek s detmi. Jako spravnacka nanny jsem vzala deti na vychazku do parku. Jenze – Nicholas proste nechtel jit po svych, a tak jsem dostala od maminky super radu: vzit ho do pojizdneho voziku. Cesta do parku byla vynikajici, jen jsme dosli do parku, Nicholas zacal rvat, ze chce jit zpatky domu, Sarina s kamoskou samozrejme chtely naopak zustat. Vzhledem k tomu, ze jsme v parku byli zhruba deset sekund a ma ruka se citila trosku natazena z vlaceni voziku, tak jsem stala na strane divek.    

     Nicholas se vsak nespokojil ani s jednim ze sta duvodu pro zdrzeni se v parku a zacal  neskutecne rvat. ALE JAK HROZIVE. Vazne silene, dokonce az tak, ze mistni cernosi, bydlici v jakychsi mensich studiich, vylezli ven a zacala show. Ja, mesicni aupair, jsem statecne popadla vozik s urvanym Nicholasem, holkam rekla, ze doma budou mit urcite co delat (snazila jsem se vzpomenout na vsemozne hry, ktere jsem si stacila zahrat a zapamatovat,) a vsechno to bude zkratka „fun“. Holky nastesti problemy nedelaly a pobaveni cernosi nam zamavali na cestu. Ja, jeste nezkusena a neprotrela aupair, jsem byla cervena az na zadku. Doma vse melo krasnou dohru.

     To jsem se poprve setkala se slovem time-out, a jedna se o to, ze se dite zavre do pokoje, drzi se klika, aby se samo o sobe nezamklo a proste se chvilku ceka, nez se urvane decko zklidni (u starsich deti time-out funguje na obdobne bazi s tim rozdilem, ze dite odejde se zbesilym vyrazem do sveho pokoje, poradne bouchne dvermi a citi se dotceno, ze musi byt o samote v pokoji).

     Jednou jsme na toto tema hovorily s aupairkou, ktera prijela chvilku po me a pobavily jsme se nad tim, ze pokud by trestem za zlobivost v nasem mladi bylo zavreni do pokoje, tak bychom byly nejstastnejsimi detmi pod sluncem (kamoska jeste uvedla, ze mimochodem by ji stacila kalkulacka, tuzka a papir a jinak by ten pokoj mohl byt uplne prazdny, zkratka by si to holka spocitala :-)). Me by stacila take tuzka a papir (bez kalkulacky :-)).

     Cela ma odpoledni story dopadla tak, ze mamka Nicholasovi jeste promluvila do duse a uz se zasedlo k dobre veceri. Predstavila jsem si nase ceske deti, ktere by po takove akci asi nevysly pouze s time-outem :-)). Take uz jsem zacala premyslet o tom, jak se tady v te Americe trosku hybat. Je to kapitola sama pro sebe a kazdy, kdo se sem na delsi dobu chysta. by o tom mel premyslet. Americane nejsou moc zvykli se pohybovat – a ti, kteri si to uvedomuji, si cas od casu zajdou do posilovny. Hodne rozsirenym sportem mezi zenami je tu behani. Bezce muzete najit naprosto vsude, okolo dalnic, na mensich stezkach, vyhrazenych pro cyklisty ci bezce, dale mezi domky, v centru mesta, zkratka se tu beha snad uplne vsude.

     Jakysi vecer otec od rodiny pozadal matku, jestli by si nemohli zajet se nekam zapotapet, ji se moc nechtelo, a tak nasla reseni. Pokud on s ni pobezi jakysi mensi maraton, tak se ona pujde s nim potapet. Opravdu nabidka. Ale nedopadlo to podle ocekavani, kazdy se nakonec drzel sveho. Krome toho se spolu pak jeste par dni nebavili.

     Ja osobne jsem si v knihovne nasla brozurku s mistnim fitness centrem a prijemne mne prekvapila nabidka kurzu brisniho tance. Radostne jsem si poskocila, zaplatila si poplatek a zacala. Trochu nesva jsem vstoupila do mistnosti plne maminek a babicek a par mladsich ratolesti. Slozeni, na ktere jsem si uz tak trosku zvykla. Dojem byl ale fascinujici – zase po case videt zeny v nejruznejsich habitech a orientalnich vecech. Vsechny me privitaly radostne, pote me cvicitelka osobne predstavila a pozadala o male tanecni cislo, pry aby zjistila, jak jsem na tom. Pustila mi zbesilou muziku a ja se dala do tance. Neco jsem si z Cech jeste pamatovala a nakonec vsichni byli nadseni a spokojeni.

     Dokonce i ja jsem si to uzila. :-))

Katka Kolářová, Charleston, USA

Začátek

linkuj.cz vybrali.sme.sk