Mistni akvarium je neprehlednutelna sklenena budova na konci hlavni tridy. Mimochodem, je to mistni velice oblibena atrakce. Nicholas uz skvele perlil pojmy meduza (jellyfish), stingrey (rejnok) a nespocetnymi pojmenovanimi roztodivnych ryb, ktere jsem v zivote nevidela. Expozice byla opravdu poucna. Americke deti obzvlaste miluji, kdyz si na nejake to zviratko mohou sahnout a v pozdejsich debatach mezi sebou se vzajemne trumfuji, kdo si na co sahnul. Zde byla moznost "osahat" si ruzne vodni sneky a zivocichy, ktere vypadali spise jako vodni rostliny. Take se naskyta prilezitost nazivo osahat vetsiho kraba (horshue crab), ktery vypada skutecne mohutne. Jak jsem se pozdeji docetla, tak to vlastne neni ani krab, ale jakasi odruda pavouka (coz me docela – pri techto jeho rozmerech – vydesilo). Dalsi zajimavosti jsou zraloci. Plavou si tu v obrovskem akvariu o velikosti dvou podlazi a jednou se nam s Nicholasem dokonce postestilo zastihnout zivou show, pri ktere se potapeci slanovali do prvniho podlazi mezi zraloky. Vypadalo to docela strasidelne a pri veceri se Nicholas mimochodem zminil, ze by jako domaci zviratko chtel nejakeho zralocka. Take nechci opomenout meduzy, ktere v klidu brazdily vodu a pritom v nich kolovalo jakesi barevne svetylko. Byli to jakesi "elektricke meduzy". Bodanecek od nich bych urcite nechtela...

     Take jsme shledli mini kraby, behajici stale bezcilne dokola. Expozice na me udelala celkem dobry dojem a rozsirila me znalosti o zivote v oceanu. Jeste jedno – casem se vystavovana zviratka meni za jina, nova. Pri dalsich navstevach akvaria jsme proto napriklad mohli shlednout obrovitanske zelvy, ktere nahradili predchozi zraloky. Z mistni terasy se obcas postesti zahlednou i okoloplavouci delfiny, coz je nezapomenutelnym zazitkem nejen pro deti. V akvarku jsem se skvele odreagovala a mohlo se jit na veceri do Atlanta Bread, kde jsem si dala horsi obdobu nasi bramboracky v arabskem chlebu, ale vzhledem k moznostem mistni stravy jsem si nesmirne posmakla!

     Take jsem se konecne dovolala statecnemu Jirkovi, ktery je cely a v poradku, coz me naramne potesilo a hned jsme si naplanovali dovcu alias vymenny pobyt Charleston – Boston. Moje domaci mi to vsechno odsouhlasila a ja jsem mela na dalsi dva mesice dobrou naladu. Cas leti o dost rychleji, pokud se clovek na neco ohromne tesi a ja se tesila... vic nez ohromne!!!

     Zakoncenim tydne byl strhujici vikend v doprovodu slicne Evci. Pro jistotu jsme zacali uz v patek vecer u vina. Nejprve jsem byla nucena se dopravit do domu jeji rodinky. Cesta byla ohromne snadna, a snad proto jsem trosku zabloudila a jednou se i vracela... Zkratka – orientace rozhodne neni mou silnou strankou. Jeste ze mam alespon rychly postreh, a tak si nikdy nezajedu o vic nez pul hodinky.    

     Nakonec jsem to preci jen zvladla a uz mohly bouchat spunty. Take jsme snedli celou krabici zmrzliny (to se stalo nasim tradicnim vikendovym ritualem). V sobotu rano me Evca, pravidelna cvicitelka, vzala do mistni posilovny (kterou mimochodem vlastnila jeji rodinka) na aerobic. Stravila jsem tam dost perne chvilky, jeste ke vsemu se mi z predesleho vecera motaly nohy (a nejen nohy), nehlede na to, ze aerobic mi nikdy moc nesel. A do dnesniho dne jsem presvedcena o tom, ze jsem tam tenkrat pobavila uplne vsechny pritomne Americanky, vcetne Evci. Podle jejiho presneho programu jsme se pote najedly salatu, zabalily si banan na cestu a vyrazily na plaz. Ta mne, pratele, opravdu nesmirne nadchla a ja se v duchu videla cele leto vylozena na slunicku...

     Nedelni den probihal ve znameni meetingu. Muj prvni „tzv. povinny aupair meeting“ s koordinatorkou a ostatnimi aupairkami z okoli. Potesila me pritomnost Slovenky (oooo, ta soudrznost :-)), ktere mela rodinu az nekde v dalekem Svatem Jirim. Podle popisu mi pripadalo, ze je to jakasi dzungle, ale i presto se zdala Magda byt v pohode a vesele nam vypravela historku o otci te jeji rodiny, ktery je totalne posedly vikingy. Kazdy vecer pry  vypravi detem baje o vikingach, ji osobne oslovuje Magda Viking, na aute ma poznavaci znacku Viking a vse zavrsil prejmenovani ulice, kde bydli, na Viking way. To byl muj prvni stret s americkou posedlosti.

     Jinak – tady v Americe jsem opravdu dostala tvrdy vycvik v zalezitosti "diveni se". Myslim, ze uz se v mem zivote moc vecem divit nebudu, protoze Amerika me ujistila, ze je mozne absolutne vsechno. Kdyz mne o tom holky z Cesko – Slovenska zaryte presvedcovaly, tak jsem vsemu nechtela moc verit. Za par mesicu mi vsak doslo, ze ty zkusenejsi mely pravdu.

     Jeste se vratim k tomu setkani – ostatni holciny jsem si nemusela ani moc pamatovat, protoze vsechny v lete odjizdely zpatky domu. Na tomto meetingu v Cypres Garden jsme se primo loucily s Karen, ktera odjizdela zpatky do Peru a pak s Mexicankou. Dale byly pritomne dve Nemky, beloucka holka z Afriky, Bulharka a samozrejme koordinatorka. Nase vyprava zacala opravdu netradicne a bojovne – piknikem na parkovisti. Nekterym holcinam se totiz nechtel platit vstup do Zahrad a jine musely letet za chvili zpet do rodinky, hlidat deti. A tak jsme si tam mezi auty na zelenem paloucku rozlozily ubrus a vybalily prinesene dobrutky. Bylo toho opravdu HODNE. A tak se jedlo a fotilo, jedlo a fotilo, az me z toho opravdu silene rozbolela hlava a malem jsem sebou triskla o nedaleky strom. To jsem si uvedomila, ze opravdu neni radno prehanet pobyt na slunicku, protoze me telo neni zvykle na takova vedra.

     Po par hodinkach debatovani jsme se vsak preci jen zvedly a vypravily se do Zahrad. Byla to paradicka, dokonce jsme se i svezly i na lodicce. S Magdou jsme se ujmuly padel, a tim si otevrely cestu k vseobecnym debatam, zda se k tem krokodylum nakonec nepreklopime. Jizda to byla celkem nebezpecna... Do smichu nam moc nebylo, protoze bylo opravdu dobrodruzne prosmykavat se tamejsimi hodne huste umistenymi stromy. Vyvrcholenim vseho byl jakysi miniaturni most, kde jsem tedy opravdu znejistela, jak to proplujeme. S vypetim hodne sil jsme nakonec projely a statecne padlovaly dal. Vsehovsudy to byl krasny zazitek. Nakonec jsme si prohledli jeste motyli pavilon a mistni aligatory, nastesti za kamennou ohradkou. A mohlo se jit domu.

     Tam uz na me cekalo dalsi prekvapeni – setkani s jejich babickou z Californie. Me domaci matka, tudiz tzv. nanny. Z otcovy strany je to grammy a grampy a manzel od nanny se nazyva papa. Je to z duvodu, aby deti rozeznavaly osoby. Jakoze kdyz se rekne babicka, tak nikdo v podstate nevi jaka, a tak se vzdycky musi rikat, jaka a ktera babicka to je. Ale Americane to vyresili po svem a proto detem nemusi vic vysvetlovat. Babicka Pam byla oslnujici zena, vypadajici na sotva ctyricet, pripadala mi jako vystrizena z nejakeho filmu. Vychazela z ni dobrosrdecnost a pohoda a nadchazejici tyden jsme spolu stravily opravdu hezke chvilky pri salku caje.

      Koncil vikend, a ja se citila vice vyrizena, nez za celych pet pracovnich dni. A tak jsem se desne rada svalila do postele a az do rana o sobe vubec nevedela...

Katka Kolářová, Charleston, USA