Proč vlastně psa? Prostě proto, že v té době jsem ještě měl rozum a uvědomoval si, že němá tvář je to jediné stvoření, které u sebe dlouhodobě strpím. Ano, jsem egoista, sobec, samostředný rozumprd, ale mám oproti jiným velkou výhodu: vím o tom. A tak jsem si pořídil malého dobrmana. Bohužel jsem o psech a věcech kolem nich nevěděl zbla a tak se stalo, že pejsek byl špatně naočkován, někde se nakazil parvovirózou a i přes lítání po doktorech mi ve třech měsících umřel. Bulel jsem jak želva a píši to poprvé a naposledy.
   Proto jsem začal všechno kolem těhle psů studovat, vyptávat se znalých a mezitím shánět nového spolubydlícího. Našel jsem ho v Pardubicích u moc príma lidiček, ke kterým jsme já i jejich odchovanec ještě dlouho dojížděli... ale popořadě: nového Pejska jsem si po domluvě, z důvodu nebezpečí nákazy  (těch parchantů bacilů se totiž jen tak nezbavíte, a vypálit bejvák jsem fakt nemoh´) odvážel až po druhém očkování. Vybral jsem si největšího hafana a doufal, že mne uzná za alespoň soběrovného a nebude mne chtít hned sníst.
     Ale – ten pacholek vám nechtěl jíst vůbec! Koupil jsem mu ty samé granule, co dostával u Marie a Dušana (lidiček z Pardubic),ale Lord (opravdu originální jméno, že? A já ho celé tři dny vymýšlel!) prostě přišel k misce, čuchnul si, podíval se na mne vcelku pohrdavě a odkráčel na své místo. Nejprve jsem nasadil metodu správného pejskaře a že jako pesa nechám a až bude mít hlad, ještě mi poděkuje ... Ale – ten pes měl charakter.  Když "řekl" že ne, tak tedy ne.

     Tak jsem mu začal do granulí přidávat maso, sýr, vajíčko... prostě „něco“, co by mu mělo vonět a chutnat. A když toho bylo v misce dostatečné množství, pejsek baštil. A když ne, vyhazoval jsem plnou mísu s klením do záchodu .Jak já ho někdy "nenáviděl"...
     Nevím, jak to udělal, ale v dospělosti vážil 45 kilo. Fakt nevím, po čem vyrostl, ale spousta známých vždy, když nás viděli, říkali, že roste jako z vody... že by opravdu? Byl ukrutně společenský, měl rád lidi všech pohlaví a hlavně byl nesmírně chytrý. Byl  tvrdohlavý ,někdy až moc vlezlý a moc, MOC mi chybí. Ještě dneska, i když mám jiné psí společníky (pardon, společnice) a i když už to budou teď v červenci tři roky, co jsem o něj přišel.

     Ano, tak jsem přišel k dobrmanům, ušlechtilým, elegantním a inteligentním psím kamarádům. A jak se znám, postavil jsem takové stvoření vedle sebe, protože jsem si určitě chtěl vylepšit svůj nevalný exteriér... holky na ulici také vždy říkaly: "podívej, ten je krásnej" a já se tvářil, jako že jsem tam sám. Ale jenom chvilku, páč nejsem úplnej hňup. Přeji každému z vás, aby jste i vy alespoň jednou za život potkali toho svého "dobrmana Lorda", je to děsně fajn.

     Tak jsem vám něco napsal, ale nevím, nevím... Nějak špatně se píše o stvořeníčku, které mne milovalo, obdivovalo celým svým psím srdcem a já dodnes přemýšlím, zda jsem mu to dokázal stejně vracet...obávám se, že ne.

     Mějte se všichni krásně. Karlos

linkuj.cz vybrali.sme.sk