Jo, a taky se musím pochlubit, včera jsem byla na koncertě Pavla Šporcla – Turné s Paganinim. (Doprovázel ho na klavír Petr Jiříkovský a Milan Dvořák.) Jedním slovem nádhera, ten jeho krásný a milý chlapecký kukuč s lehce rozpačitým úsměvem byl tak podmanivý, že bych se hnedle dala na housle, jen abych s ním mohla strávit chvíli zblízka :-). Začal hrát Paganiniho capricce, doprovázen na klavír. Asi nejvíc mě zaujal Rej čarodějnic, skladba, která čítá 3000 not (bylo nám doporučeno si je pro jistotu spočítat, ale přiznám se, že při tisící pětisté padesáté osmé notě jsem to vzdala a raději se věnovala poslechu). Nechala jsem se odnést kamsi do víru zvuků a v duchu jsem létala jako bosorka.

Snímaly ho dvě kamery a hned to promítaly na plátno za ním; vidět ty jeho prstíky v detailním záběru, jak se kroutí jak hádci, stálo za to... člověk by ani nevěřil, co se všechno dá rukama udělat a k tomu všemu prstovému akrobatství ještě vyloudit z dřevěného nástroje tak nádherné tóny... jako hosty si pozval dvě blondýny... Evu Pilarovou a Martinu Balogovou.

     Z té první jsem byla zklamaná, ne vzhledem, to ne, přišla dáma tygřice a brala vše ztečí, zazpívala, ale nebyla nic v porovnání s mladou krví a hlasem nabitým sexapealem Martiny Balogové. Bože, jak ta holka umí zpívat! Ale co mě zaujalo nejvíc, byl nádherný a obdivný pohled Pavla Šporcla na ženu – u obou vždycky tu třetí písničku hrál na housle a doprovázel jejich zpěv jen on a tak nádherně se díval na tu, kterou doprovázel, že by jistě každičká ženská v publiku chtěla být na jejím místě a třeba jen chraptivě krákorat za cenu ukamenování, jen když by se na ni dovedl tak úžasně podívat. V tom pohledu se zrcadlila láska k ženám, obdiv, úcta a ještě něco nepojmenovatelného...

     Ale zpátky k Pavlovi Šporclovi... byl lehce vtipný, chlapecky roztomilý, v první půli v rudém, pod světlem reflektorů zářil jako oheň, jako ohnivý dobyvatel, po přestávce se převlékl do modrého a vypadal víc jako chlapec, jemně a nevinně. Nejvíc ze všeho se mi líbily romantičtější skladby, které nám zahrál. U těch druhých jsem zase obdivovala spíš jeho mistrovské umění ovládnout nástroj.

      Pavel Šporcl povídal, žertoval a hrál. Usmál se, ukázal nám zblízka a pomalu pár technik, jak se vydrnkává a jak jeden prst drží strunu, zatímco ten nad ním na ni drnká – a prsty měl přitom jako gumové, ohebné a ovládané pěti lidmi naráz... a k tomu ještě druhá ruka hrála smyčcem... tak nám to ukázal pomalu, názorně a pak rychle, abychom viděli, že to vlastně nic není, že hrát na housle je jen brnkačka a že zítra určitě všichni půjdeme a koupíme si housle a začneme hrát...

      Bo, asi bych nezačala zrovna s Paganinim, to bych si ruce zasukovala :-)) Myslím, že okouzlení bylo zřejmé a nakonec mi vytrhl z úst má vlastní slova, která jsem při potlesku šeptala kamarádce do ucha. Prostě koncert byl nádherný, já se vznáším na oblacích a žasnu, jak dovedou housle hrát, lkát, drnkat, ryčet, křičet, znít a rozechvívat se, a jak člověk dovede osedlat toho malého, ale přece tak bujného koně z lakovaného dřeva a strun. Po obrovském aplausu došlo i na dva přídavky, další Paganiniho capricce a skladbu od francouzského houslisty Vieuxtempse – variaci na americkou "lidovku" Yankee Doodle – jeden motiv v mnoha různých podobách.

      Víš, já strašně obdivuji všechny ty umělce, ať už hudebníky, malíře, sochaře nebo tanečníky, jak svým uměním dovedou lidi nadchnout, vytrhnout z reality, na okamžik přenést do světa fantazie, do oblak, prostě mimo realitu a nechají je zapomenout na všední starosti a problémy a podělí se s nimi o kus své duše. Chvíli tě povozí na tom létajícím koberci svého umění a pak tě zase spustí na zem, ještě trochu nejistou v kolenou, ale bohatší o obrovský balík vzpomínek a zážitků. Díky Bohu za ně, že tu jsou a že nám pomáhají otevřít všechny ty neznámé vesmíry kolem nás.

     Jdu si dopít kafe a pokračovat v práci, už zase sem začínají lidé chodit horem dolem, dveřmi, oknem, a snad se spouštějí i ze stropu... hrůůůza... buď ráda, že jsi tam, kde jsi :-)

     No, zvedám svý bosorkovský koště a jdu zamést s těma fakturama... zdravím všechny Kudlanky...

Pavla Konupčíková

linkuj.cz vybrali.sme.sk