Ahoj,

1) Myslim, ze je celkem normalni, ze na cloveka problemy dolehnou dodatecne, kdyz uz je vsechno v pohode. Neni treba se tim znepokojovat a mit vycitky, ze "ted mam byt preci stastna!". Prejde to.

2) Muze jit o "hardwarovy" problem - prebytek ci nedostatek nejakych hormonu. V nasi rodine se napriklad dedi (ja mam tez) nedostatek hormonu stitne zlazy, coz kdyz se nedoplnuje praskama, zpusobuje psychicke problemy...apod.

někde v minulosti "prošla peklem" a teď je relativně v pohodě, možná se její organismus zvyklý na nerváky nemůže vyrovnat s tím momentálním stavem klidu. Prostě má pocit, že si ho nezaslouží, protože dřív to tak nebylo. Je to strach a úzkost z možného klidu před bouří. Prostě NĚCO v ní se bojí, že když si přizná stav štěstí, přijde trest.
Měla by se přeprogramovat aříci si, že trest nepřijde a prostě se naučit si to užít.

že si čte "dvě knížky najednou". Možná i v přeneseném slova smyslu.

rozumím ti, moc. Myslím že Johanka i íla mají pravdu - já těmi stavy také procházím - zjednodušeně řečeno bojím se být šťastná, aby se něco hrozného nestalo. Mám dá se říct výčitky svědomí že mi je dobře a čekám, z které strany to přiletí....protože ono to většinou vážně přiletělo. I ten druhý důvod - že organismus v podstatě není zvyklý na pocit štěstí, dává smysl.... Je třeba na tom pracovat a naučit se to....nebo spíš dát tomu čas? Prostě člověk, když má závažné problémy, snaží se vypnout a řešit....a obrazně řečeno složí se až poté, co je vyřešeno. Ivonko, pomaloučku si zkus vzít za svoje, že za každou chvilku nemusí přijít "spravedlivý trest"...a pomaličku užívej život, krůček po krůčku a ono se to myslím poddá. Moc držím palce, moc!

...že za každou ŠŤASTNOU chvilku nemusí přijít "spravedlivý" trest....

předně - jsi nesmírně statečné děvče, máš toho za sebou hodně a zdá se, že jsi vše zvládla na výbornou. To za prvé. A teď - proč tedy ta stísněnost - napadají mě dvě řešení - to první už bylo zmíněno, já bych ho nazvala posttraumatický stres. Dokud jsou problémy, člověk nepřemýšlí a jede a řeší a pak, když vše odezní, dolehnou ony problémy v plné parádě. U jednorázových záležitostí je to krátkodobé - příklad - člověk se stane svědkem dopravní nehody, začne řešit, pomáhat, zachraňovat a když je po všem, sesype se. U takovýchhle dlouhodobých věcí si myslím, že i ten stres je pak tak trochu běh na delší trať. Ale nejsem odborník, jen hádám. A pak - druhá možnost - ale předesílám, prosím! nenech si ode mě nasadit brouka do hlavy - jen nahlas přemýšlím, ano? Napadlo mě, jestli třeba ten Tvůj současný ideální stav je opravdu tak ideální, jak se to navenek jeví. Je nový přítel opravdu tak úžasný anebo máš někde v podvědomí zašitého brouka - našeptávače, který Tě od něj zrazuje? Ale - jak říkám - je to jen úvaha, nic víc ;-). Anebo mě teď - v průběhu psaní - napadla ještě třetí varianta. Jakkoli báječně jste s budoucím ex zvládli rozvod, jakkoli báječný je nový partner - všechno jsou změny a ty s sebou nesou stres. Někde jsem četla, že každá stresová situace se dá nějak obodovat a pokud počet bodů za rok přesáhne nějakou hranici, je toho stresu už příliš. A zcela překvapivě - i svatba měla poměrně vysoké bodové ohodnocení... Takže je to třeba jen příliš mnoho změn, novinek v životě a tak.. a je třeba trochu času nechat to dozrát tak, aby sis to všechno hezké mohla doopravdy užít. Každopádně - nevěš hlavu, myslím, že to bude časem všechno v pořádku :-). Moc držím palce a zdravím.

Myslím, že dlouho potlačovaný pocit bezmoci a pláč, který v sobě člověk dusí, když je na některé problémy sám. Musí prostě časem nutně na povrch. Soudím, že je to opožděná reakce organizmu na stresové situace. Možná by ty pekelné chvilky, chtělo někde u psycholožky dodatečně probrat a vyčistit si hlavu. Ahoj Katka

že i když jsem v naprosté pohodě a přesto mám špatný pocit uvnitř sebe, tak vím, že nejdu v životě tím správným směrem, aniž bych dělala cokoliv zlého.

Promin, ale moje zkusenost mi rika , ze neni spravny smer , ani spravna cesta, je jen smer a je jen cesta,. Na nic zivote nemas vic pokusu , abys mohla pozdeji zcela objektivne porovnat , ktera volba se ukazala jako spravna, zivot holt neni parfem, abys si ho clovek mohl nastrikat na ruku a druhy den ricz , ktery mu voni vic:)

jednu takovou paní osobně znám, pokud jde všechno klidně a v pohodě, tak je celá nesvá a sama vyhledává záminky, které by mohly vést k dalším nedorozuměním, stresům a tahanicím... když je všechno v pořádku, tak místo,a by si odpočala, pustila starosti z hlavy a byla ráda, že to tak je, tak chodí a neustále katastrofizuje, co by se mohlo stát. Snažili jsme se jí všichni z toho stavu dostat, nějak jí pomoci, než nám po hodně dlouhém snažení došlo, že je to marné, že ona ten stres k životu potřebuje stejně jako jiný kafe, cigaretu nebo drogy... Inu, nejsme dokonalí, každý máme tu sovu "úchylku"...

diky za rady , no s tim broukem, Ja si myslim , ze z meho pohledu tim pravym je , ale z pohledu napriklad me rodiny a vetsinove spolecnosti pro me neni:)Ale ucim se to neresit. Muj prvni muz tim pravym byl podle vsech , ale kdyz to srovnam, tak to co jsem zazila s timhle , jsem s tim prvnim nezazila. Je fakt, ze ja jsem takovy ten clovek co na srdci to na jazyku , a tak jsem byla zvykla , ze napriklad s matkou jsme spolu skoro bydleli a kdyz ne tak mi volala i 5 krat dene , ale ted , ikdyz vim, ze specilene ona stoji za tim vsim co me v detstvi potkalo, a ze je jen dobre ze me od ni odehnali, proste porad nekde v sobe mám, ze treba se nekdy zmeni , coz je asi velmi naivni. ale je to matka a tu clovek jen velmi tezko zavrhne , jeste kdyz Vam odmala cpe , ze ona je to jedine co Vas ma rado. Prvni muz se ji zalekl,a v podstate nam ridila zivot, Druhy ji poslal do ..... , teda on ji tam posla slusne . ale ona to jeho vykazani z obyvaku nejak neskousla. a od te doby to slo od 10 k 5. Takze jsem poslouchala ze jsem blazen, ze je to buran , debil a ja jsem ostuda rodiny , kdyz se taham s o x let mladsim partnerem:( A o tomhle presvedcovala me deti. Nakonec jsem skoncila v blazinci a ona si vzala mou dceru, ze se o ni po dobu me hospitalizace postara, pote kdyz jsem prisla domu, tak mi sdelila, ze si dceru necha, protoze jsem na nervy, a ze uz byla na socialce , kde pozadala aby ji byla sverena. Rok jsem tohle snasela, az dcera sama projevila zajem bydlet se mnou a novym muzem, a to me postavilo na odpor a holku jsem k babi neposlala, Kdyz jsem sebrala konecne odvahu zavolat na socialku, tak mi rekli, ze tam ma matka byla, ale ze rikala , ze je to me prani, tak ji rekli , ze vyjimecne si teda muze dceru nechat u sebe a , ze pri mem rozvodu , budou podporovat aby dceru dostala ona a ne muj muz, kdyz jsem jim rekla, jak me to matka prezentovala, jako ze ji slibili, ze kdyz si dceru vemu, tak ze mi ji vemou , tak koukali jak na blazna a s matkou od te doby nekomunikuji , coz vyustilo v to, ze na me matka rvala do telefonu , ze na socialce jsou svine a ze ona neam vsem ukaze. tohle vse jsem musela resit behem tehotenstvi a 1. roku zivota meho syna. muj prvni muz a otec me dcery byl a je skvely a na konec se sebral a se svoji matkou, dceru prestehovali ke me. Od te doby matka obcas vola snazi se byt desne hodna, ale ja uz ji neverima unavuji me ty intriky za mymi zady . Jako nase mala si nasla prvni lasku a ona ji rekla , ze kdyz utece k nim, tak tam ten kluk s ni kazdy den muze byt az do 10 vecer. Jak s timhle mam bojovat:( Ale to jsou takove ty dlouhodobe stresy , ja vcera resila to, ze mam ted par dnu absolutniho stesti a me je nevim proc hur , nez kdyz litam od telefonu k telefonu, od uradu k uradu:(

...je ti hůř, protože si ten "luxus" můžeš dovolit. Přesně jak jsem psala - a nejen já - v té důležité chvíli se nepřemýšlí, necítí a prostě jedná a stres přijde potom - posttraumatický stres, řekla bych. I když...není to přesné - ty v tom stresu pořád žiješ, ne že ne a nevypadá to na trvalé zlepšení...a to tentokrát už bohužel jen kvůli vlastní matce, ach jo, to mne mrzí - je to "rodina", těžko ji zcela zavrhnout...

Je to asi jen ma zabbelost, ze ji nedokazu zcela utnout. Nekde v sobe mam ten strach , ze pak se budu muset ve vsem spolehnout jen na sebe a sveho partnera a to jak mi vzdy rikala, je velmi rizikove, Podle ni je zenska bez muze mrtva,a muj partner patril do postele , ale ne k zivotu. Mam strach co me deti , co z toho co jim provadi v nich zustane , coz mi vzdy pripomina me detstvi, kdy me otec unasel ze skolky,
Matka nas nechala hledat policajty:) Korunu tomu nasadili , kdyz me dotahli na psychiatricke vysetreni koho mam radsi, 1/2jsem tam byla sama a malovala obrazky druhou pulku zavolali otce a ten mi vycital, ze uz ho nemam rada, tak jsem tam zas rikla neco jineho, nez te prvn pulce, Pak je to omrzelo, otce jsem nevidela dalsich 15 let ,a matka se vdala, porodila dite tomu pravemu a to jsempak zas slysela, nesmis nic chtit, nejsi jeho, jeste ze on byl celkem normalni a jeho rodina taky, byli bohati a tak kdyz jsem pred matkou rekla ze bych rada treba kazetak, tak matka hned ty ne, nejsi jejich krev , mas sve pribuzne , a kdyz te nechteji tak mas smulu, ale otcimova maminka, ma babicka Annelis/ano byla svycarka, proto to bohatstvi/ mi vzdy vse dala a rozdily nedelala, bohuzel zemrela:( . Pamatuju si vyslechy , kdyz jsem jeste jako mala prisla ke svemu otci, tak to zacalo tak ze v patek me odvezl na socialku a pozadoval prohlidku a zapis, kde mam nejake bolaky, jestli je pradlo co mi matka dala vyprane a takovy veci, pak jsem mela vypravet co doma delam a kdyz jsem rekla omylem ze rikam otcimovi tati tak rev , ze on muj tata neni , kdyz jsem prijela zpet k matce a rekla jsem ze bud se mi tam libilo , tak mi sbalila kufry a bez si k nemu a kdyz jsem rekla, ze tata vyhrozoval ze da matku k soudu, ze rikam otcimovi tato, tak plakala ze jsem jeji nestesti, proste chutarna, Jeste ze me meli tak "radi" ze otec se na me vykaslal a matka mi nechala postavit maly domek na dvore kam me v 11 letech odstehovala,a ja uz chodila domu jen na jidlo:) JJ taky takovyhle zivot muze nekdo mit:(

se divím, že když se nic neděje, máš pocit že je něco sakra špatně. Já jsem tedy u psychologa nikdy nebyla, ale začínám si myslet, že tohle se bez profíka neobejde. Ovšem já osobně bych se pídila po doporučeních, protože v tomto oboru víc než v jiným platí že když něco pokazí, těžko přetěžko se to napravuje. Ta lepší varianta špatného psychologa je pak ztráta času a peněz...

čtu tady ten tvůj poslední koment a běhá mi "mráz" po rukou. To je typický obrázek, jak maminka s tatínkem mohou psychicky poškodit své dítě. Tvůj příspěvek by si měli přečíst všichni nerozumní rodiče po rozvodu, aby viděli z té druhé strany, jaké blaho dítěti způsobují (ono by to asi stejně bylo k ničemu). Je mi vážně upřímně líto, čím vším jsi musela projít už od útlého dětství, to by fakt jednoho dokázalo zlomit - nedivím se tvým potížím. Souhlasím s Kamilou, že tady to asi bude chtít odbornou pomoc, ale opravdu nějakého specialisty a ne někoho, kdo si v rámci pracovní doby vyslechně něčí příběh a tím to končí.

Problem je v tom , ze to co tady anonymne vysypu celkem po par tydnech jukani , Tak jakmile me posadej k psychologovi, tak nekde zasviti svetylko, jse s silna, zivot je happy a neotravuj s narky a ja nakonec vse popru, neustale se usmivam a jak rekla ma posledni psycholozka, Muj udajny problem je v tom , ze jsem silna osobnost a zivot s takouvou osobnosti malokdo unese:(
To je presne jak ta moje matka, Kazdemu dela vrbu /mela k tomu duvody spravne informace maji cenu zlata , jeji heslo/ , ale sama by nikdy nepriznala , ze ma problem, Mit problem, znamena neco jako byt nemocny a nemocny clovek je bezcenny, Dyt ona musela chodit k psychiatrovi, kdyz mi onemocnela ta nase holka , az kdyz se ukazalo ze videt to nebude , ta hluchota a ze by mohla ziskat image skvele babicky, ktera dokaze zvladnout peci o postizene dite tak se ji zacala vsimat. Jak mi sama rekla, mrzaka by za vnouce nesnesla. Zakze pro me je priznat nekomu real , ze mam problemy neco spatneho a proste ja jsem prece ta hodna holka, co ji musi mit kazdy rad a tak nikoho neotravuje:(

...tedy moje maminka není takhle hrozná, to zas ne - ale taky s ní mám problémy, kdo nemá. Ale jinak to je o mně - já jsem ta silná osobnost, o kterou se každý může opřít. Radím jediné, obrazně se sesypat. Přestat být takovou oporou tam, kde nedostáváš nic zpátky! Píšeš, že máš skvělého partnera a mimi - "opírej" se tedy tam a pro jiné to rameno zkrátka odmítej. Vím co říkám, učila jsem se to roky.... prostě nebudu dávat, když už nemám z čeho a nebudu dávat tam, kde nedostávám zpět. Jinak ještě dodám jedno - mně z krize strašně pomohla Kudlanka...vykecat se tady a přečíst si ty názory, zapojit se do diskuzí...přeju ti, aby ti taky aspoň trochu pomohla!

hezky se to radí, ale nejen ty, ale i ostatní holky, víte, jak je to těžký se tak krásně obrazně sesypat, když celý tvůj organismus je naprogramovaný na to se nesesypat a nezhroutit a vydržet??? Když už od malička máš v hlavě vypálenou myšlenku, že jen silní přežívají a ty jsi ten chudák, co dělá všechno špatně, všechno naopak a tak se snažíš za každou cenu dělat všechno správně a dobře a dokázat všem, že si zasloužíš to, co jiní mají... lásku, úctu, úsměvy, pohlazení, prostě všechno... snažíš se být silná a pevně stát na zemi, snažíš se sama si zvednout malé, ušlapané sebevědomí a najít sebedůvěru, která chybí... začarovaný kruh... čím víc se snažíš, tím víc vidíš své chyby... a čím víc vidíš své chyby, tím hůř se cítíš... a když se najednou dostaneš z toho kruhu ven, tak ti ten klid a pohoda začnou připadat nenormální, máš dojem, že to není možný, že to se ti přece jen zdá a že je to klid před další bouří. Je to jen a jen o té sebedůvěře a sebevědomí... dokud to nenajdeš v sobě, budeš se bát budoucnosti, nejistoty a budeš čekat, že se ti všechno špatné vrátí... chce to prostě zapomenout na minulost, ta byla, přešla a propadla se skrz bránu přítomnosti pryč, ven z tohoto vesmíru, odplula kamsi do zapomnění a tam zůstane, a neplánovat moc dopředu, ne, spíš žít přítomností, těšit se z hezkého slunečného dne, hledat ty příjemné věci a těšit se z nich a nepřipouštět si to, co nemůžeme ovlivnit... třeba matku, tchýni, babičku... ony zůstanou stejné, nezměníme je, jediné, co můžeme změnit, je náš přístup k nim... vyslechnout, pokývat hlavou, pomoci, je-li třeba, ale neobětovat se jim na vlstní úkor. Prostě žít! Jak krásně se to řekne, ale jak těžké je to někdy provést ve skutečnosti, že?

je to strašně těžký, strašně, příšerně a nejvíc. Ale jde to - jsem toho živoucím důkazem (ty taky)...nakonec, ve finále to je o pudu sebezáchovy. Ale to ty přeci víš taky, prošla sis taky pěknými peklíčky...

je to strašně těžký, přetěžký ba nejtěžší. Ale nakonec nutný - snad z pudu sebezáchovy. Jsem toho živoucím důkazem a nakonec, ty také, já vím...

To je presne krasne napsane Vodomerko. Jenze uj klasicky problem je ,ze nechci , aby dcera dopadla jak ja a musela volit, Takze i pres vsechnu tu touhu se od nich oprostit, Dcera mi rika, ja mam babicku rada, na me babicka hodna. Dobre rikala jsem si je to skvele, Takto jsme se dohodli i s muzem a nakonec i my dva spolu vychazime lip , nez kdyz jsme byli spolu, Jenze na mou matku to neplati, Pomalicku zacala narusovat vztah nasi dcery k manzelovi a najednou kdyz manzel byl sluzebne pryc a nemohl si dceru vzit mi Nase mala rekla, mami on me nechce , babicka mi rikala , ze on ma jinou zenu ,a ze ona me nenavidi a tak tata ma radsi ji , ona je hubena , krasna a ja jsem tlusta. Sila co takze nejen ze mala byla uplne vedle , ale jeste zacala hubnout jak magor , za coz castecne muze i ta manzelova , protoze ona je fakt anorekticka a jednou kdyz anicka jedla cokoladu tak pry na ni vyjela s slovy nejez to bude tlusta, ale to by ani nevadilo, zavola jsem manzelovi rekla mu o tom, a on si s tou svou promluvil a je klid , ale to co dela moje matka je des, takze jsem ji zavoala s tim co to jako dela, a ona na me ze nekdo to holce vysvetlit musi a ze to jak se rozvadim ala americky film, je nenormalni a kdyz sveho byvaleho tak strasne miluju coz neni pravda jen je to muj kamarad, tak proc se rozvadim a zacala mi naznacovat , ze si asi promluvi s mym soucasnym, protoze si mysli , ze ho akoat taham za nohu a slejzam se s byvalym.Polozila jsem to.Snazim se to vysvetlit dceri , ale vysvetlete neco holce v puberte notabene hluche jak poleno.a tak se dostavame do situace kde na jedne strane jsem ja moje nova rodina a manzelova nova rodina, ale jsou tam povinnosti a tak dale a na strane druhe je luxus, dcera si tam smi brat sveho kluka, smeji tam prespavat kamaradky, nic tam nemusi vse dostane .Ja vim moc dobre ze se ji snazi akorat pretahnout , pak ji odkopne a ona si do zivota poneese to co ja, ale neumim ji to vysvetlit:( takze jsem z toho akorat na nervy Neznam zadnou obranu , jo prvorozeny ten u matky bydli, koupila mu auto dala domek po me , kde zije se svou pritelkyni a na me kasle . Ale dceru jim proste nedam,

Je zajímavé, kolik žen mají problémy se svými matkami, protože jsou tzv. "silné osobnosti". Matky jsou čirou náhodou také "silné osobnosti", ale tento fakt je nazýván bezohledností a panovačností.
Zamyslel bych se nad tím, jak daleko padlo jablko od stromu. A nad tím, jak vysoké procento lidí hledá chybu (a to stoprocentně) vždycky u druhých.

Prave , ze matka silna osobnost , nikdy nemuze vychovat silnou osobnost. Teda spis matka toho typu jako mam ja. Jak muze nekdo verit v sama sobe, kdyz odmala byl jen jakousi smenou komoditouMatka jako mam ja , je specificka v tom, ze ji deti maji dat to co ona nestihla ,v podstate jim nuti jeji zivot .Neni scopna pochopit, ze by si jeji dite/jeji majetek*/ mohla najit svuj zivotni smer a jit po sve ceste , at je z jejiho pohledu ta cesta jakoli blba. A aspon moje matka mistrne ovlada manipulaci a metodu cukru a bice

Tady by snad pomohlo jen jedno. Posbirat vsechnu odvahu a pozvat obe rodiny ke kulatemu stolu. Ty a tvuj partner vite co chcete, mate takovouhle predstavu o spolecnem souziti - a basta.
A hlavne rict co nechcete, co si neprejete a co v zadnem pripade nebudete a prestavate akceptovat. To, ze vam daly zivot, neznamena,ze vam ho take po kouskach berou. Vim o cem mluvim, to chce opravdu sebrat veskerou odvachu a zatnout zuby. Ja jsem to prodelala s mymi rodici, cloveku je jich lito, pak jsem mela i vycitky svedomi ze jim emocialne ublizuji, nicim stari, ale kde oni berou to pravo me nicit zivot a narusovat manzelstvi a k tomu jeste nicit vychovu mych deti...
Ted uz si neberu servitky a jsem i schopna odseknout. Ono to totiz jinak nejde. Protoze ja jsem byla zrala na psichiatra, me se vsechno hroutilo a oni kvetli. Ja je mam rada, preju jim dlouhy zivot, pomuzu kde muzu, ale vsechno ma sve meze - tady je to my a tady je to tvy! A tvoje dcera je sice v puberte, ale uz v tomto veku tusi co je dobre a co je spatne.Moc ti preji abys tu odvahu dostala a problem zacala resit, jinak se zblaznis. Oni se potom navic ke vsemu jeste pridaji zdravotni problemy zpusobene stresem a ruzne blokady a pak z tebe bude jen hromadka nestesti. Bojuj za sebe. Drzim palce.

příspěvek 28.06.2005, 14:00:22: "Muj udajny problem je v tom , ze jsem silna osobnost ..."
příspěvek 29.06.2005, 08:46:14: "Prave , ze matka silna osobnost , nikdy nemuze vychovat silnou osobnost. Teda spis matka toho typu jako mam ja."
Nerozumím tomu. Jak to tedy vlastně je s tou tvou osobností?

A jak je to s tvými dětmi? Nejsou náhodou podle tvých výše napsaných slov TVŮJ majetek? Cítím jasnou paralelu

Snazis se provokovat:) Ale nahral jsi mi . Takze narozdil od me matky maji deti absolutni svobodu jak ve vyberu partneru , tak i povolani. tento pristup, ktery je sice o nervy se mi velmi vyplatil. Syn se hlasi na medicinu, ikdyz zati skaka z oboru do oboru a vzhledem k jeho veku, nenaleham, cekam az mi oznami a tusim ze ma znamost, Dcera proziva 1. lasku, kluk je o dost starsi , takze jediny muj pozadavek byl , abychom dosli na vysetreni a mela antikoncepci, coz uvitala:)Samotrejme , ze u dcery je vyber omezeny , vzhledem k postizeni, takze kdykoli se zacneme bavit co bude, tak spolu probereme jake jsou moznosti. S ni je tato komunikace nutna, nepohybuji se tolik v komunite neslysicich. Ale ikdyz se rozhodne , delat treba velkovezira, budu to respektovat, jedine co muzu ji upozornit, ze se tim teda neuzivi:)

Je vidim zes me citoval. Takze koldaku nauc se cist, Ja psala , ze prave me tvrdili oni , ze jsm silna osobnost, ale ja vim , ze nejsem jen klamu maskou:)

docela ti preju , ze jste obe strany byli schopne si k tomu stolu sednout, U nas nic takoveho nepripada uvahu. Notabene tam by se muselo jednat na rovinu a je tam maly prostor pro manipulovani, takze na to by nikdy ona nepristoupila, a neboj snaha byla, ale i do nemocnice kam je pozvali na tzv. rodinou terapii ,matka rekla, ze o me ma zajem az me daji dohromady:(

Jeji chovani lze vysvetlit asi takto: Muj prvni mz chtel mit svuj domek, a protoze mame velky pozemek , tak mu matka rekla at stavime na jejim, ze je to stejne moje a hned po kolaudaci to prevede na nase deti. My prodali byt , zacali stavet, mezitim se rozvedli a hadejte . Vyhodila nas policajtama a penize samozrejme nechala ve stavbe. MY jsme si nasli podnajem, ale nechali u ni trvale bydliste . Ona me ujistovala, ze samozrejme tam mam domov a takovy ty kecy , nez se ji rozbilo PC a tak ho sem privezla, na opravu, a muj novy partner kdyz ji zalohoval,data nasel papir od advokata a baveni trvaleho pobytu . ja ikam, to ona neudelala neni takova , prdlajs , udelala , rekla ze nei kde jsem , ze jsem s zblaznila a ze se boji ze ji tam neco vemu, Ja se dostavila na urad kde uz to malem proslo , a tam se nestcli divit a nastesti ji to magistrat zamitl, podotykam ze mi volala kazdy den a ani jenou se nezminila ze neco chysta. Takze ona je opravdu bestie . obrala me o vse a tehotnou s detma v podstate vyhodila na ulici , teda spis mi jasne za asistence policajtu rekla, ze me tam snest musi, ale soucasny partner jen do 10 vecera pak musi pryc. A to ze ji daval 10000mesicne na dostaveni ji nezajimalo , stejne jako ji ted nezajima ze moje penize z prodeje meho bytu mi sebrala.

vseho moc skodi. Nejsi hromosvod. Svou matku i tchyni muzes respektovat, ale muzes si zakazat aby k vam chodily. Detem bych vysvetlila situaci a at se rozhodnou samy. Pokud jde jedno studovat a druhe zacina s antikoncepci uz to nejsou male deti, ale maji i svuj nazor. Mate ted svuj byt, nejste na nich zavisli ani financne, byt tebou prerusila bych s nimi kontakt. Je to od nich emocialni vydirani a omezovani. Ty to vidis a chces to resit. Nic nevyresis. Prestan se s nimi stykat a uvidis bude lip. K Vanocum a narozeninam posli gratulaci, ale tim to musi koncit. V podstate se divim, ze jsi to uz neudelala drive. Tvoje matka je ke vsemu jeste neuprimna a podla, nezasluhuje si tvoji lasku. Ty jsi ji od ni jako dite take nedostala, nemas tedy co vracet. Kdyz dokazes s nimi prerusit veskery styk, pak si muzes ric, ano jsem silna osobnost. Ono se mi to pekne rika, ale je to strasne tezke.
Clovek snad musi prekonat sam sebe. Ale kdyz se chce, tak jde vsechno. Pak uz ale nesmis porad rikat: jenze, ale....

tak jsem to dočetl až sem a nepřestávám kroutit hlavou: Ty se divíš, že nejsi šťastná, že máš depresi? Co je pár šťastných chvil, pohodových dní s novým i bývalým partnerem proti balvanu, ne, proti hoře či snad pohoří nevyřešených ZCELA ZÁSADNÍCH problémů ve vztahu k minulosti, ke Tvé matce, k Tobě samotné? Ivono, já se vůbec nedivím, že jsi skončila v blázinci, jen je velká škoda, že se tak stalo, protože tohle je přesně oblast, kde Ti psycholog ani psychiatr (až na pár výjimek) nepomohou, psychiatrie dokonce naopak ještě ublíží. Silná osobnost nejsi, ani náhodou, jen funguješ na pokraji svých sil díky obranným mechanismům naučeným v dětství. Dnes Tě ty mechanismy vedou na scestí a doslova Ti žerou život pod rukama. To, co Ti radí Jarka nade mnou, má svou logiku a je dost možné, že jsi už ve fázi, kdy to je jediné "řešení" akutního stavu. Jenom Tě musím upozornit, že to není skutečným řešením, musí se pak pokračovat dál. Je to asi něco jako zastavení krvácení, v danou chvíli nutný úkon, na který ale musí navázat skutečná léčba. Ve Tvém případě léčba vztahu s matkou a ran a bloků z dětství. Je to běh na hodně dlouhou trať, ale dá se uběhnout. Budeš-li chtít vědět jak, napiš mi na mail. Držím Ti palce.

No vždyť jsem se jen zeptal, my chlapi to potřebujeme víc po lopatě:-)) Nám nestačí naznačit "to je ale dneska venku krásně", ale potřebujeme pěkně ostře policejně "Chci jít na procházku".
Ke vztahu k matce: Já bych reagoval asi způsobem, který popsala Jarka. není to řešení, které by tě naplnilo štěstím a pocitem pohody, ale asi jediné možné.
S tím, že bys ovšem musela oželet investované prostředky, což tě možná trochu brzdí.
A není třeba za každou cenu vypadat jako silná. Člověk má právo na slabost.

Ja vim, a ver mi ze tyhle zbrane zen , jako ze s rekne nejsem tlusta a cekam ne jsi lanka nepouzivam , notabene ja leda tak lanka od hrocha)Penize uz jsem v podstate vyresila, donutila jsem ji podepsat , ze kdyz se bude s tim barakem cokoli delat, prevadet darovat dedit musi mi ty penize zaplatit, myslim ze se tomu rika vecne bremeno:) Spis me trapi ty manipulace s dcerou , proti tem se da jen tezko branit:(Na jedne strane chci ja, aby umela neco, aby nebyla sobec , aby cetla, aby byla vzdelana, ale umela si i vyprat a uvarit a na druhe strane oni co ji kupuji na cokoli si ukaze dovolej vse a nic tam nemusi, Jak uplne sahle vidim, ze kdyz si tam veme kamaradky tak ma nevlastni sestra novomanzelka , jde s pat k mym rodicuma a jeji manzel jede ke svym a nase anicka ma jejich byt na neomezenou dobu:( proste sahly. A po me anicka chtela to same , at muj partner jede k rodicum a ja at jdu s miminem do obyvaku:) No lol .