Snad jen schopnost stereotypního způsobu života mi dovolila existovat tak, abych nezapříčinil žádné větší zmatky. Ovšem tomu, abych nebyl příjemným zpestřením jakéhokoliv pokecání, se mi zabránit nepovedlo. A ať za mnou přišel téměř kdokoliv a potřeboval cokoliv, vždy se debata nakonec stočila na otázky „co s tím budu dělat?“

     Kristýnka se se mnou sešla dvakrát. V podstatě jsme se dohodli, že počkáme na konečný verdikt její gynekoložky a pak na to, co a jak si ona (Kristýnka) vybere. To bylo poprvé, příště jsme šli spolu do divadla a na večeři. Proč ne? A tentokrát jsem se opravdu snažil, abychom se na žádné nepříjemné tema nedostali. Naopak, chtěl jsem ji poznat blíž – jaká je, co ji baví, jaké má plány. Ano, byl to příjemný večer, jen jsem se vlastně nic nedozvěděl :-).

    Zato dnes dopoledne – personální mi „jen tak mezi řečí“ oznámila (tomu tak věřím, že to nebylo schválně), že Kristýnka odchází z firmy, odchází z města, že se stěhuje do zahraničí! Musel jsem vypadat jako pěkný osel, určitě jsem se tvářil dost duchem nepřítomně (spíš rozumem nepřítomně). A pak mi s gustem vysvětlila, že se Kristýnka stěhuje za svým snoubencem, že je těhotná a bude se tam vdávat.

    Jsem docela rád za Kudlanku – že to alespoň někde můžu ventilovat, a přitom vím, že mne neznáte :-))). Přátelé, já byl za takového vola...

P.S. A taky jsem se, pochopitelně, dozvěděl jméno autora toho dítěte... Znám ho, docela sympaťák. A tak ani nevím, jestli mu přeju „hodně štěstí do nového života“. Ale vlastně ano, bude ho určitě opravdu potřebovat.

Vám všem, ať jste mne brali jako vandráka, zneužívajícího nevinnou laňku, nebo stárnoucího dementa – všem děkuju za soucítění. Rozhodně: příště už si dám ne pozor, přímo dva pozory!!! Rony

linkuj.cz vybrali.sme.sk