Máme spousty známých a spoustu koníčků. Takže "volné chvilky o samotě doma" jsou pro nás vzácností. Ale - i když se taková naskytne, můj muž hned přemýšlí, komu zavolat, kam jít... I při našem půlročním výročí svatby přemýšlel, koho vezmem s sebou na večeři. Prostě – mám pocit, že jenom moje společnost mu přijde málo, že potřebuje větší obecenstvo. To jen tak na přiblížení naší situace.

     Hlavním problémem je naše milování. Můj muž ho nepotřebuje tak často jako já. (A to v žádným případě nejsem nijak náruživá, ale jednou za měsíc mi přijde opravdu málo.) Mluvili jsme o tom, on přiznal, že to problém nejspíš je, ale raději před tím strká hlavu do písku. Já navštěvuji psycholožku, která se snaží rozklíčovat, kde se stala chyba, protože tento problém trvá už déle než rok. On donedávna odmítal i jakoukoliv návštěvu odborníka, teď je objednán na příští týden k té mojí psycholožce, tak doufám, že tam dorazí. Vím, že to pro chlapa není nic příjemného a snažím se to řešit v klidu.

     I když uznávám, že mi občas v posteli ujedou nervy a fňukám. Taky jsme se dohodli, že si pořídíme miminko, je nám oběma už třicet, ale takhle to asi nepůjde. Myslím, že je to problém řešitelný, protože můj muž se tím, sice po svém, snaží zabývat. Já už jsem zkusila všechny "ženské" metody, ale už nevím co dál. Budu moc ráda, když se na to podíváš z jiného úhlu. Protože – kdyby nebylo tohoto problému, tak do sebe zapadáme jako kousky puzzle.

     Ještě bych chtěla říct, že v tom není žádná jiná žena a nebo jí velmi umně tají. Ale znám všechny jeho aktivity a časové rozvržení dne, takže by musel mlžit. Ovšem - ze zkušenosti vím, že lhaní mu moc nejde a když ho něco "baví" neutají to. Díky moc za odpověď, Naďa

ODPOVĚĎ:

     Milá Naďo, jak jsi sama napsala, znám problém jen z jedné strany... Víš asi stejně jako my všichni, že tohle je nesmírně ožehavý a citlivý problém. Naprostá většina mužů potřebuje k milování pohodu. Sebejistotu... Strach, že se „to“ nepovede,  že partnerka nebude dostatečně uspokojena, že  selhal – to je pro muže horší, než cokoliv jiného. „Jeho nejmilovanější, jedinej“  nesplnil očekávání, zklamal. Ano, může se jednat o přechodnou indispozici, zaviněnou například nervozitou, trémou, spolupůsobícím faktorem může být nadměrná psychická zátěž a stres. A ojedinělé selhání může být příčinou dalších obav, muž se dostává do bludného kruhu, kdy jeden neúspěch vzápětí plodí další a další. Žena si bez pohody a chutě na sex asi moc neužije, ale po čistě fyzické stránce je ho schopná. Muž ho ale být schopen nemusí...  

     Myslím, že bys neměla chtít odpovědi od svého manžela. Nejspíš je to všechno pro něj nesmírně ožehavé a především hrůzostrašné téma. On, ve společnosti taková jednička, oblíbenej kamarád, bavič – a najednou je jako chlap na nic... Asi musí být pro něj každovečerní stmívání, pohled na košilatou milovanou... rozestlaná postýlka – asi to musí být dost traumatický. Nevím, nejsem chlap, ale vzpomínám si, že jako holka jsem mívala matematiku celkem ráda. Až nám vyměnili kantora. Nikdy jsem nepřišla na to, PROČ: ale prostě si mne vybral pro svou porci šikany. Do té doby jsem byla jedničkářka, ale najednou – jediné pětky mého života byly z doposud milované matiky. Jen vešel do dveří, podíval se na mne, a: "Tak co, Danielo, copak dneska neumíte? Takže si dáme opáčko, třída si napíše test a vy – no, co takhle jednoduché sčítání? Zvládnete?..." Věř mi, já bych v ten okamžik nesečetla ani dvě a dvě... Nevím čím to bylo, prostě jsem mu asi nějak nepadla do oka. Nakonec mne zachránila moje maminka milovaná, která mne nechala přezkoušet na jiné škole, jiným kantorem... Tenkrát se ještě slovo "šikana" neznalo – tedy, nedávalo do spojitosti se školní docházkou :-))) Ale – to jen jako ilustrace pro to, abych ti řekla, že asi chápu, jak mu musí být. On se snaží tě bavit, zabavit tak, aby na "to" nebyl čas...

Naďo, zkusila jsem se zeptat na váš problém několika moudrých pánů – tady máš jejich vyjádření (v kostce):

- Mám dojem, že se znáte dlouho, ale možná máte v této oblasti nějaké tmavá místa, máte své hranice. Měl bych otázku: Naďo, má tvůj přítel erekci? Třeba dokonce tušíš/víš, že masturbuje (při jakých situacích)? ... jestli ano, tak je z půlky vyhráno. Jestli to nevíš, zkus to zjistit. Ale neptej se ho. :-) Trochu to směruju více přímo k sexu, než psychice (určitě s tím také souvisí). Prý nejerotogennější místo je mozek. Přesto si myslím, že byste se měli obrátit na sexualoga. Určitě ne na psychologa/žku. Ta vám poradí, jak se s tím vyrovnat a možná žít bez toho. Potom jsem si všimnul ještě jedné věci: chceš otěhotnět, chce to i on? Určitě odpovíš, že ano. Ale: cítí se připravený (nevadí mu ta odpovědnost)? Vadilo by mu, kdybys děti nechtěla? Prostě chtění/nechtění dětí je v člověku. Pro vztah je ideální, když žena uhání muže kvůli sňatku a muž ženu kvůli dětem. A to chtění znamená u některých mužů jejich zdánlivou slovní neutralitu. (Sigi)

- Tenhle chlap na mně působí (z jejího podání, ovšem), jako kdyby ho ta ženská moc nebavila. Nevím, jakou má motivaci s ní být, ale zřejmě se s ní nudí a neměli by si co říct, kdyby...  Proto je třeba raději ve větší společnosti, než o samotě s ní. V sexu to může být podobné. Nuda bez nápadu. Pravděpodobně má milenku – a tuhle má na něco jiného. Že by majetek? Nevím, z takových jednostranných informací můžeš akurát spekulovat... (Teo)

- Sedum let se znaj? Proč ne??? Tak teda ale kolik čísel za těch sedum předsvadebních let absolvovali. Řek bych, tak 20 do roka (a i to je asi moc). Jenže to si vona asi neuvědomila – nebydleli spolu, neslíhali se každou noc, atd. Vono to, podle mě, bude jinak. Von prostě na to nejni, nepotřebuje to, a bastafydly. Von je jinej, než vona! Dyť zrovna vo tomhle se psalo nedávno (asi dva tejdny). To se k sobě můžou hodit klidně jako pucle, stejně je to ***** (cenzurováno) platný, ten jeho jeden dílek do tý dírky prostě nepasuje! Jenže, bohužel, zrovna tydle dva vzájemý dílky sou pro začátek vztahu, pro budování, aby v budoucnu taky něco vydržel, sou nejdůležitější! A nikdo nikdy mě nepřesvědčí, že tohle zmákne nějakej doktor dát do pořádku. Nelze! to snad je uplně stejný, jako chtít dát dohromady lesbu s chlapem. Jo, de to, jasně, vona mu může podržet, ale... Jesli spolu ti dva chtěji bejt, tak JEDINĚ tak, že jeden z nich se MUSÍ překonat a přetvařovat. A jak dlouho to přetvařování chtěj vydržet? Von hledal kámošku – snad ji i našel, ale nakonec to STEJNĚ ZKRACHUJE.  A mít takhle teď dítě? VYLOUČENO! Protože se nejdýl do pěti let rozejdou. Stopro! (NČ)

     Tak, asi jsme tě, milá Naďo, moc nepotěšili... daniela@kudlanka.cz 

linkuj.cz vybrali.sme.sk