Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 Jogurt když člověk koupí v přepočtu za třicet korun, tak ho koupil ještě relativně levně. Samozřejmě řekne hned každý, že také všichni tady úměrně k cenám vydělávají, ale to taky není úplně tak růžové, jak to vypadá. Stejně jako potraviny, je tu drahé úplně všechno. (Co se týče spotřebního zboží, je asi o polovinu dražší, jak u nás.) Když má člověk například plat ve výši EUR 5.000,-, je na tom v první řadě hodně dobře:-), tak zaplatí přibližně EUR 2.300,- na daních, zdravotním pojištění, sociálním pojištění a pojištění v nezaměstnanosti. Něco z daní dostane na konci roku sice zase zpátky, ale tak jako tak to musíte nejdřív zaplatit  :-(.   Dále zaplatíte nájem a "INKASO", což je za lepší byt do 100m2 EUR 500,- až EUR 700,-. Za potraviny se utratí kolem  250,- až 350,-. Pak musíte taky nějak jezdit do práce:-). Když máte štěstí, dostanete k disposici služební auto a náklady hradí firma. Když ne, litr benzínu tu stojí víc než jedno euro, víc než třicet jedna korun. Pak je tu ještě telefon, potřebné věci pro děti... .   Tím chci říct, že pokud chce někdo tady nějakým způsobem našetřit nějaké peníze, postavit dům a pod., musí vydělávat opravdu těch 5.000,- euro. Jenže na to musí mít alespoň jednu vysokou školu, což tady stojí taky obrovské peníze (už od školky). Jaká je tu průměrná mzda nevím, nějak se mi to nepodařilo zjistit, ale lidé, které znám, vydělávají mezi 800,- a 3.000,-. Já pocházím původně z Krkonoš, kde jsem se pohybovala hodně mezi německými turisty a vždycky mě hrozně udivovalo, jak si například můžou všichni dovolit tak krásná, drahá auta. To ale taky zdání klame. Většina totiž má s majitelem vozu společnou jen pracovní smlouvu. Já se například vozím ve dva roky starém BMW. Je to ale jen tím, že ho Frank dostal jako služební vozidlo, 46.000,- euro (asi 1,500.000,-KC) je pro každého trochu moc. <?xml:namespace prefix = o />

      Je ještě jedna věc, která mě docela obstojně vyvedla z míry. Bylo to někdy úplně na začátku, kdy jsem ještě absolutně neznala poměry tady. Sedíme takhle jednou v restauraci na obědě. Pepíno měl tehdy "svoje dny" a nevydržel deset vteřin na jednom místě. Když už po třetí vletěl servírce tak nešikovně do cesty, že ta málem upustila všechno, co měla v ruce, došla mně trpělivost. Bez dlouhého přemýšlení dostal jednu na zadek. To byl "poslední hrdinský čin, který jsem vykonala". Nejdříve se na mě osopil Frank, co to dělám, pak paní od vedlejšího stolu a nakonec na mě koukali vražedně všichni, včetně té servírky. Chvilku trvalo, než mi došlo, co jsem tak špatného udělala. V tu chvíli mi bylo docela trapně, ale do teď to nechápu. Od našich jsem taky vždycky dostala "výchovnou" a myslím, že to mělo nějaký smysl. Taky je pravda, že jsme o tom s Frankem pár večerů prodiskutovali. "Jak můžeš svému vlastnímu dítěti něco takového udělat??!" říkal vždycky. A tak jsem to už před ním nikdy neudělala.

     Je pravda, že z Pepíčka, který toho využívá, se tímpádem stává pěkný "rozmazleneček".To je také způsobeno téměř neomezeným nakupování hraček a podobně. "Ale vždyť on si to zaslouží, on už tak hezky mluví německy,..." Co má člověk na toto říct?!Teď jsem to ale zastavila, tedy to nakupování. Vždyť by to dítě nepoznalo rozdíl mezi normálním dnem a Vánocemi! Vánoce jsou poslední dobou také vděčné téma k večerním hovorům. Vzájemně si vysvětlujeme, jak to tak o Vánocích chodí, řešíme dárky, divíme se jak to "ti druzí" dělají...  O tom, kde budeme trávit Vánoce, jsme si hodili mincí už tak před měsícem. Byli jsme zrovna na návštěvě u mých rodičů a mamka se ptala, jestli budeme u nich.  Samozřejmě, že já jsem chtěla poznat, jak vypadají Vánoce v Německu a trávit je tedy u Frankových rodičů. Jenže... Frank chtěl pochopitelně to samé. Dilema... Hodili jsme si proto výše uvedenou mincí a vyhrála to moje rodinka. Tím nechci říct, že bych nechtěla trávit svátky klidu se svou rodinou nebo něco podobného. Ještě jsem vlastně svátky jinak netrávila, ale... Jsem od přírody zvědavý člověk a vůbec J  Ale mám to slíbeno na příští rok. Už se těším. Přece jen jsou ty zvyky tak trochu odlišné. Například jsem byla tázána, kdo z naší rodinky "hraje" Ježíška. Když jsem mu vysvětlila, že u nás Ježíška ještě nikdy nikdo neviděl, koukal na mě jako na blázna:-)  Ale to jsou takové detaily, jinak jsou Vánoce na obou stranách hranice ve své podstatě hodně podobné: taky se například i tady cpou cukrovím k prasknutí. Každý druhý den se mě Frank ptá, jestli už budu taky konečně péct. (nejsem blázen, o Vánocích bychom neměli nic, musí ještě počkat  :-)))  Jen svátky tu začínají až 25.12.. Což znamená, že pokud si člověk nevezme dovolenou, musí 24. prosince zase do práce.  

      Tak, to by bylo zase pro dnes všechno, kamarádky … J  

Martina, Drážďany   

linkuj.cz vybrali.sme.sk