Evidentně jsem ho zajímala jako klíč k jinak zamčenejm dveřím, vedoucím k dalšímu byznysu. Pod prizmatem tohodle poznání jsem vypila sklenku minerálky na ex a chtělo se mi strašně čůrat, leč k dovršení poznání si ke stolu přisedla vysoká, štíhlá a pěstěná krasavice, představila se mi a mně došlo, že to je spolumajitelka i partnerka „Toho, co se mi už tak moc nelíbí“ :-(. A tak jsem dopila láhev, popadla psa a poroučela se domů (a málem se potupně počůrala na schodech, páč jsem nemohla najít klíče), kde jsem přemýšlela, proč jsem tak pitomá a jestli náhodou nemám nakročeno na členství v Klubu osamělejch žen, co se scházejí pouze v tlupách, za účelem výměny nejnovějších diet, chlastání a projevování větší či menší nenávisti „k těm hnusnejm chlapum, co nechápou mou jemnou duši, moje city a mý umění uvařit ty nejskvělejší plněný knedlíky“, pročež dychtivě skočej na lep každýmu, co se na ně jenom hezky usměje a hnedka slyšej v dálce vyzvánění svatebních zvonů….     

     Brrrrrrrrrrrrrr, hrozná představa, takže asi nepatřim, uff!
     Protože žiju sice sama, ale vím, že to není nafurt, že jenom momentálně není nikdo, s kým bych chtěla sdílet domácnost (nebo on se mnou) (protože bych do něj musela buďto narazit autem při cestách z práce a do práce, nebo ho potkat v továrně, nebo někde v oblasti, kde venčim Sashu)… A to se zatím nestalo. Tak to nechávám bejt. I když je fakt, že speciálně v tomhle jaru na mě občas padaj nálady na téma „Hm, chtělo by to tady vedle mě někoho, kdo by tu byl, i když přijdu z práce…“
     Patrně pod vlivem těchto úvah jsem v neděli uklízela celej byt, zakoupila dva nový obrázky na zeď v kuchyni, koupila zeminu na přesazení kytek a upekla nadívaný kuře, který jsme skoro celý snědli s Princeznou a Sashou (Sashe speciálně chutnala moje improvizovaná nádivka z rajčatový ciabatty, smetany, ušlehaný se žloutkama a kořenim, šunky od kosti, žampionů a sněhem z bílků). Princezna mocně říhnul, pravil, že se asi po***e, neb momentálně drží dietu, sestávající pouze ze suchý rejže, doplňovaný tu a tam zeleninou, tuňákem nebo vajíčkama, odklidil se na WC a já šla zadělat těsto na chleba... Teda, bylo to z pytlíku, ale stejně – lákalo mě upíct si německej venkovskej chleba a řekla jsem si, že to určitě dokážu, majíc v patrnosti svůj první a poslední pokus kdysi před léty, kdy se na mě z trouby namísto pecnu chleba usmála nízká a tvrdá placka…
     A tak nějak, ani vám nevim proč, se mi do mozku vplížilo motto mý činnosti, něco jako „Upečeš-li dobrej chleba, brzy přijde nějakej dobrej chlápek“ (skutečnost, že jsem dvakrát rozvedená, jsem odmávla coby nedůležitej detail) a hnětla jsem těsto, jako by mi šlo o život. Uhnětené jsem přikryla kostkovanou utěrkou, sedla si na židli a s úsměvem si v duchu malovala situace, kterak v bavlněný šatový zástěře s obličejem rudým teplem stojim u plotny, z trouby voněj buchty s tvarohem, na plotně bublaj hrnce s dobrotama, u stolu sedí chlap, ukusuje jablko a s úsměvem mě obdivuje, jaká jsem to šikovná žencká, nebo jak bosa na louce, s plátěnym šátkem na hlavě, věšim běloskvoucí prostěradla a bombarďáky na šňůru, sledujíc na horizontu obrysy hor s bílejma čepečkama sněhu…. No, nevim, co se to se mnou dělo, ale mý fantazie se podobaly postmodernistickýmu mixu reklam na prací prášky, seriálu Doktor z hor a Babičky… Ani nevim, kdy Princezna odešel, měla jsem fůru práce se svými sny…
     …a když jsem z trouby vytáhla malinkatou šišku děsně tvrdýho chleba, na kterym jsem si málem vylámala zbytek svejch zubů, realita byla zpátky. Chleba jsem mrskla do koše – vydalo to ránu, jako bych tam hodila mramorovej kvádr, pustila jsem si Faith No More – oblíbenou Midlife crisis (!!!), z mrazáku vytáhla kelímek ukrutně drahý a proto asi tak ukrutně dobrý zmrzliny Haagen Dasz a jedla jsem ji, skákajíc na gauči v rytmu crossoveru.
     V noci jsem si pustila „Lepší pozdě, nežli později“ a tentokrát jsem nebrečela – spíš mě napadlo, esli se já kapku nepodobám tý postavě Diany Keaton (akorát jsem o dost tlustší, kapku mladší, míň šarmantní a nemiluje mě Keanu Reeves)… Hm, třeba se zamiluju až po padesátce..?

Roseanne, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk