Vážení a milí, to, co jste četli a následně nyní čísti budete, je výňatek ze současného časopisu českých muslimek: “al-Manára“ –  2/2005)

      Nechám na vás, co zajímavého si z toho odnesete...

      Na mysli mám dobré chování a mravy či spíše takové vlastnosti, jako je stud a zdrženlivost. Právě tyto dvě vlastnosti spolu s hidžábem dávají muslimské ženě nejen důstojné a čestné místo ve společnosti, ale skutečnou muslimskou identitu. Dnes si mnoho mladých muslimek myslí, že právě hidžáb je branou do společnosti a vstupenkou, která je opravňuje se pohybovat ve smíšené společnosti či dokonce soupeřit s muži.

    Je pravda, že ženy v islámské historii s muži soutěžily (a to v hledání znalostí), ale vždy s dobrým islámským chováním a morálkou. Abú Sacíd al-Chudrí vyprávěl, že žena řekla proroku Muhammadovi (NAŽM): “Ó Posle Boží, (pouze) muži mají užitek z tvého učení, tak prosím zasvět nám (něco) ze svého času, den, který můžeme přijít k tobě tak, že nás můžeš učit, co tě Alláh naučil.” Posel Boží (NAŽM) řekl. “Shromážděte se ten a ten den na takovém a takovém místě.” Shromáždily se a Posel Boží (NAŽM) k nim přišel a učil je to, co ho Alláh naučil."

     Navzdory velkému počtu vzdělaných a učených žen v historii, jen několik z nich přednášelo a dávalo informace mužům a to zpoza zástěny. Proto jsou ženy vyzývány k tomu, aby dávaly přednost vlastním lekcím a shromážděním. Důvodem je to, že ženy stejně jako muži se mají vyhýbat vzájemným hovorům, kromě těch nezbytných. Bohužel právě přednášky a shromáždění jsou místem, kde se tato bariéra porušuje a někdy dochází k dlouhému vysvětlování a ústním výměnám názorů, které mohou vyústit v emotivní chování na obou stranách.

     Hidžáb není proto jedinou věcí, který by měl muslimku zdobit. Neboť lidé nebudou říkat např. “Ta dívka v černém hidžábu je dobrá muslimka, protože nosí hidžáb”, ale budou říkat “Ta dívka v tom černém hidžábu, je taková a taková, protože se chová a mluví tak a tak.” Nesmíme zapomínat, že nás zdobí především naše chování a morálka. Většina muslimek, které vyrůstaly v islámské rodině a prostředí, mají v sobě hluboce zakořeněné ony dvě důležité vlastnosti – stud a zdrženlivost. Zatímco se na druhé straně mohou tyto dvě vlastnosti zdát mnohým mladým konvertitkám, jejichž výchova byla vedená naprosto jiným směrem, až příliš přehnané a vedoucí k zaostalosti a bezmezné poslušnosti vůči mužům. Proto se mohou pod klamnou představou, že hidžáb je dává na naprosto rovné místo s muži, uchýlit k chování, které je v islámu nevhodné.

     Pokud máme víru skutečně v srdci, pochopíme podstatu islámského učení a vysoké místo, které islám nám ženám dal. A toto nám s pomocí Alláha dá trpělivost, naučit se také důležitým vlastnostem dobré muslimky. Není to snadné a není to změna ze dne na den. Vyžaduje to učení se správným vzorům a příkladům z Prorokova života a především z chování jeho manželek a muslimských hrdinek.

    Trénink můžete začít například otázkou: “Mám vstoupit či projít místností plnou cizích mužů, (z jakýchkoliv důvodů) či mám počkat na vhodnější čas nebo požádat o to přes závěs?” Mnohé nezkušené muslimky a ty, kterým se těmto vlastnostem nedostává, se slovy “vždyť mám hidžáb” nebudou přemýšlet a do místosti vstoupí, aniž by si uvědomily, že právě mohly zasít semínko pokušení či špatných řečí.

    Vzpomeňme si na příběh o Prorokově manželce cÁ´iše (NAS), která se vydala hledat ztracený náramek, zatímco se armáda s Prorokem (NAŽM) vydala na cestu a nikdo si nevšiml, že mladinká cÁ´iša (NAS) v nosítkách není.. Později ji našel muž, který se vydal na příkaz Proroka (NAŽM) zkontrolovat opuštěné tábořiště a doprovodil ji na svém velbloudu zpět do Medíny. Samotná cÁ´iša (NAS) dlouho netušila v jaké výplody fantazie a lží se obrátila tato nešťastná událost. Až do té míry, že Alláh Všemocný zasáhl svými slovy, aby ochránil její čest.

     Ženy jsou žádány šarícou, aby se aktivně podílely na učení, vyzývání k islámu a usilování o dobro, jak jen mohou, protože žena stejně jako muž je odpovědná za to, co dělá se svými znalostmi. Jsou žádány, aby psaly a kritizovaly. Islám ženě nebrání, aby se účastnila či vystupovala na veřejnosti třeba i před muži, ale za podmínky, že je schopna dodržet všechna pravidla požadovaná islámem. Každopádně a na tom se všichni učenci shodují je pro muslimku vhodnější, aby se takovéhoto vystupování vyvarovala, pokud to není nezbytně nutné. Neboť pro většinu žen i mužů je často težké se vyvarovat emotivnímu vystupovaní a nevhodným a dlouhým diskuzím. Pro muslimku může být i z těchto důvodů velmi těžké a stresující dodržet islámská pravidla komunikace ve smíšené společnosti mezi které patří: nemluvit vyzývavě, s emotivním zabarvením či zvyšovat hlas, smát se, hojně gestikulovat rukami nebo pohybovat se před smíšeným publikem tak, že přitahuje ke své osobě velkou pozornost, důvěrně či šeptem komunikovat s jednotlivými účastníky opačného pohlaví, i když se může jednat o důležitou poznámku apod.          

            Muslimka musí mít vždy na paměti, že jakékoliv vybočení z oficiálního chování ve smíšené společnosti, může zasít semínko pochyb o jejím správném islámském charakteru a morálce a zvláště pokud se jedná o vdanou muslimku. Takovéto vybočení může poškodit nejen pověst dotyčné muslimky, ale také jméno celé rodiny a čest manžela. Toto může dokonce vést ke ztrátě respektu a úcty ve společnosti.

     Posel Boží (NAŽM) řekl: “Každá žena, která zemře a její manžel byl s ní spokojený, vstoupí do ráje.” (podle ibn Mádži, al-Hákima) a “Jestliže se žena modlí pětkrát denně, postí se svůj měsíc (ramadán), poslouchá svého manžela a střeží svou čest, pak jí bude řečeno: Vstup do ráje jakoukoliv branou si přeješ.” (podle Ahmada a at-Tabaráního)

Alláh zná nejlépe!

Vysvětlivky:

(NAŽM) – Nechť Alláh mu žehná a dá mír – u Proroka Muhammada

(NAS) –  Nechť je s ním Alláh spokojen – u Prorokových druhů 

linkuj.cz vybrali.sme.sk