Já jsem se naštěstí s takovýmhle problémem potýkat nemusela, ale moje velmi dobrá kamarádka ano. Vyzkoušela všechno možné bez úspěchu, až nakonec...
... nakonec pomohlo štěně. Malej bezmocnej tvoreček zachráněnej z popelnice, kterej byl na její mamince absolutně závislej. A přinutil ji chodit ven, seznámit se s dalšími pejskaři, jezdit s nima na výlety... Neptala se jí, jestli chce pejska, prostě jí ho přinesla spolu s knížkou Máme doma štěně a bylo to.
Samozřejmě to nelze aplikovat u každého, ale myslím si, že péče o někoho, kdo určitě nezradí a projevuje bezmeznou lásku je úžasný lék na lidské splíny.
Držím pěsti, ať to dobře dopadne.

Totéž vidím u své babičky, které je 64 let, ale už spoustu let žije jen televizí, uklízením a vařením. Navíc je ještě obézní a má kvůli tomu zdravotní problémy.
Bohužel, klasický efekt patriarchální společnosti - dokonce i moje vrstevnice se přátelí s kamarády svého kluka a vlastní kamarádku mají tak jednu dvě.
Zkoušeli jsme s babičkou jednu věc, která ale u ná ztroskotala. U tvojí mamky by to ztroskotat nemuselo... Pořiď jí psa. Nemyslím takovou tu uštěkanou gaučovou potvoru do kabelky, ale středně velkého psa. Bude s ním chodit na procházky a nevyhnutelně se seznámí s dalšími pejskaři, to přinejmenším. V lepším případě by mohla dokonce začít chodit na cvičák. Možná ti to připadne jako blbost, ale nezavrhuj to hned. Chovatelská komunita zahrnuje lidi všech možných věků, kteří se scházejí na svodech a výstavách.

Checht, měly jsme stejnou myšlenku... a taky nejsme daleko od sebe:)
Přidala bych kontakt na cvičáky a časopis o psech. Moje sestra se díky tomu vzpamatovala z jedné tragické události a dneska tráví pomaturitní volno hlídáním šťěňat jiné chovatelce.

Co štěně! :) Pořiď si vlastní děti, tvoje máma ti je může hlídat... Uvidíš jak pookřeje. :)

mohla bych Ti doporučit labradora nebo jeho křížence. Jsou to úžasní společníci, nejsou agresivní a dají se velmi dobře vychovat.
Shodou okolností vím i o 4 zachráněných štěňatech, je jim tak měsíc. Kdyžtak se mi ozvi na meil.

mohla bych Ti doporučit labradora nebo jeho křížence. Jsou to úžasní společníci, nejsou agresivní a dají se velmi dobře vychovat.
Shodou okolností vím i o 4 zachráněných štěňatech, je jim tak měsíc. Kdyžtak se mi ozvi na meil.

nejdřív se to neukázalo ani jednou a teď to tam máš dvakrát.

ale ne nemožné - chce to vtáhnout mámu zase do života? Máš nějaké problémy v práci? Svěř se jí. Máš problémy s partnerkou? Svěř se jí, popros ji o radu, dej jí najevo, jak moc ji potřebuješ ( i kdyby sis měl nějaký problém přibarvit). Choď za ní častěji - a jestli nestíháš, tak jí aspoň každý večer zavolej. Neříkej jí ale, že by si měla někoho najít, že by měla chodit do společnosti - na to musíš diplomaticky. Pověz jí, jak ji obdivuješ, že to těžké období takhle zvládá, že jiná ženská by v sobě tolik síly nenašla. Zkus ji rozesmát. A hlavně jí řekni, že jí máš rád - to ženská potřebuje slyšet ze všeho nejvíc.

...a nemám řešení. Maminka mi tvrdí, že jí to tak vyhovuje - je v předčasném důchodu... já tomu nevěřím, dělat ale nemohu nic. Dítě mám - maminka mi hlídá celkem často a ráda, ale řešení to není. A abych pravdu řekla, dávám tam syna trošku nerada, ona ho strašně pozoruje po zdravotní stránce, nic mu nedovolí. Já se snažím to řešit, vysvětlovat jí to, ale nemám úspěch a syn k ní chodí míň a míň rád a to je mu teprve sedm. Moc mě to mrzí, ale taky řešení nevidím - pokud s ní o všem mluvím, i mi to odkýve, ale chová se stále stejně. Pes nepřipadá v úvahu, nikdy ho nechtěla.... Jo a přesně - za posledních 10 let strašně ztloustla, ach jo....

Mam kamaradku, ktera se, kdyz ji bylo 45, rozvedla a od te doby vlastne nezije, jenom preziva :((
Byla to takova, bohuzel, uz klasika. Manzel se dopracoval k znacnemu majetku a pak i k milence - o neco mladsi a hlavne atraktivnejsi a pozdal o rozvod. Moje kamaradka byla presvedcena, ze jedine, co jejiho muze na te druhe laka, je vzhled a vyvinula obrovske usili, aby se sve rivalce co do vzhledu vyrovnala. Zhubla snad 25kg nastradanych za poslednich dvacet let, zmenila uces, liceni, satnik... a muz nic. Na rozvodu trval. Rozvedli se a on se znovu ozenil. Jelikoz to byl "slusny" clovek, nechal ji jejich dum, pomerne slusnou financni castku a doted ji podporuje. Nejsou to prehnane castky, ale staci na to, aby se nemusela trapit tim, z ceho zaplati inkaso, za co si koupi boty na zimu..., proste nema existencni potize. A to je podle mne paradoxne taky jeden z duvodu jejiho vegetovani. Protoze ona ani nepracuje, obcas, kdyz ma chut, si neco privydela, ale jinak sedi doma se psem a kockou a nedela nic. Ted je ji 52, kila jsou zpatky, liceni uz ji nebavi. A snad nebude mit na stari ani duchod.:(( Vi to, ale nezajimaji to.

Opravdu netuším, proč by fakt , že se dívky radši přátelí s chlapci, než se svými vrstevnicemi, měl být efekt patriarchální společnosti. Spíš naopak. Je legrační, jak zapálená kudlanka dokáže každý fakt překroutit tím správným směrem:-))
Jinak nápad s pejskem je dobrý, za pokus by to určitě stálo. Moje máma má tedy kočky - někdy dělím lidi na kočičí a na psí typy - tak jen bych si dopředu zjistil, zda štěně nebo kotě. (Asi taky přijde na to, kde máma bydlí.)

to je jako kdyby to psala moje dcera. Taky mi přesně tohle říká a asi přesně takhle se chovám. Opravdu jen tak vegetuju. Ono je to dost složitý, začínat najednou teď něco novýho. Co? A zvíře? Nezlobte se, ale já sice zvířata mám ráda, ale zase na sebe nechci nikoho přivazovat a asi musím i říct, že občas mi opravdu není dobře, takže bych se o to zvíře asi nezvládla postarat. Zvíře, to je jen o něco míň než dítě (někdy lidi se zvířetem nadělaj i víc než s dítětem). A mužkýho už tuplem nechci. No, sama si říkám, že buď to přejde samo, nebo si prostě jen zvyknu.

A co když jí to tak vyhovuje a netrpí? Já sama jsem měla údobí po rozvodu, kdy jsem si doslova vychutnávala to, že si můžu dělat co chci, chodit kam chci, nevařit, neuklízet, doma pohodička bez hádek...nikdy, ani jako dítě, jsem nemilovala kolektivní sporty, tak proč bych měla na "stará kolena" chodit do aerobiku a mermomocí vyhledávat davy? Jsem samotář, tak mi nepřišlo nijak divné odpočívat s knížkou s kocourem na klíně. Až nastal čas, tak jsem se seznámila se svým nynějším mužem, jezdíme spolu do přírody na výlety, občas jdeme na nějakou tu návštěvu, ale své individualistické nátury se stejně nezbavím. Prostě mi nevadí být sama. Mám kamarádku na kterou se můžu spolehnout a protože má teď čersvé mimino a času málo, tak se ani moc nevídáme, ale víme o sobě všecko a v případě nouze jsme obě v pohotovosti pomoci - každá žena nepotřebuje nutně denně klábosit v kavárně u kafíčka, aby byla šťastná! A když ta paní chodí do práce, třeba se tam společensky realizuje až až a doma je ráda, že má klid.

Trochu se budeme plést..jsem Hani s velkým H... :-))
Já bych to taky řešila zvířátkem. Znám to z rodiny, moji rodiče když zůstali v důchodu, tak by se pomalu zabili. Otec jezdil domů ze služebních cest jen na víkend a mamka hodně marodila.Nebyli zvyklí žít neustále spolu...pes to vyřešil. Když ji chytnul žlučník, otec se zabavil se psem...dneska je pes člen rodiny, nikdo z nich na něj nedá dopustit a když přijedu na návštěvu, musím se nejdřív přivítat s pejskem, nebo na mně nemluví žádný z nich :-))
Nikdy bych nevěřila, co s člověkem pes udělá...

reseni! Vypovida se, poradi, vyrazi spolu nekam na cviceni, vzajemne se podporuji.Ja mela kliku, ze jsem mela po rozvodu kluka jeste maleho a tak jsem na spliny nemela cas, protoze jsem jako matka samozivitelka nevedela, co driv....A take jsem mela vzdycky kamaradky. Jsou zenske casopisy,mrkni se tam do inzerce,spousta zenskejch ma podobny problem a hleda kamaradku,pripadne ji dej inzerat ty a sesbirej odpovedi a postav ji pak pred hotovou vec.Kdyz treba te pripadne kamaradce po telefonu vysvetlis, jaky je stav veci, zcela urcite te nezavrhne a mamce jako prvni zavola a pak uz skutecne zavisi jen na mamce, jak na to bude reagovat. Ale zkusila bych to, driv nez by mohly nastat deprese a to je sakra desnej stav a vyhrabat se z toho je jeste horsi. Jinak souhlasim s ostatnimi: pejsek je krasna vec, naprosto neni problem se pomoci neho seznamit, proste pejskari jsou jedna rodina, ale zas je pravda, ze jakmile toho tvorecka mas, uz ten zivot take neni tak jednoduchy...Mamce volej, jak casto muzes, vsak to nemusi bejt dlouhe hovory, treba i sms, ale zas bych dala pozor, aby te mama casem nemela jako berlicku - to je take nebezpecna vec. Jestli muzes, vem ji i cas od casu mezi lidi, kdyby jen vylet do prirody, vandrovani apod...uvidis, bude se ji to libit.Ja jsem mela malinko podobny problem s maminkou, kdyz nam necekane umrel tatka a ona se zacla stahovat do sebe.Volala jsem ji a stale citila tu nechut do zivota dal a vis co, ja ji proste nedala pokoj, byla jsem jak ves v kozichu, nakoupila jsem ji na zahradku spoustu kytek, semen, objednala casopisy o zahradce a i kdyz na spoustu veci, rikala ze ne, ja proste rekla, ze jo, jak s malym ditetem a ono to fungovalo, ne hned, ale fungovalo.Treba mobil, chtela jsem, aby ho mela a pak i stale u sebe, to vis, ze mi rekla, ze ne, ze je to drahe a ze to nepotrebuje atd. Tak vis co, ja ji ho proste koupila, dala k nemu navod a kartu a polozila na stul a basta.Dnes s nim vali jak ja sama ne a je rada,ze ho ma. Uz si nasla i kamaradku, s druhou, ktere bohuzel letos take muz zemrel, uz navazala take kontakt a jezdi na levne vylety, nebot uz jsou obe v penzi atd. Proste - na dobrou, i kdyby jen jednu kamaradku - ja nedam dopustit. Hodne stesti a az bude rec, mamku ode mne pozdravuj. Zivot nekonci jednou spatnou situaci, je jen potreba vstat a bojovat dal. Muzes mit strach, ale nesmis se bat! Posilam tve mamce usmev a energii jako darek:-)Mimochodem, doufam, ze muj syn - nyni 20 a zijici jeste s nami, bude jednou jako ty:-)

já jsem zaznamenala podobnou situaci doma, u dvou babiček. jedna onemocněla, usadila se v křesle, odmítla vycházet, protože se styděla, přitom na ní její choroba vidět nebyla. dodnes mě mrzí, že jsem jí neuměla nějak pomoct. druhá,špatně chodí, téměř vůbec, takže o couraní na kafe ani na nákup nemůže být řč, ale vášnivě čte, sleduje všechny možné tiskoviny, sleduje politiku a válčí u obrazovky. má radost když si sama vytře podlahu nebo opláchne po roce všechny hrnky v kredenci...nemám radu, neznám jí, jen jsem zjistila, že ta první mohla být veselá a aktivní, místo toho propadla hluboké depresi. Druhá se o sebe částečně nemůže starat, ale je ráda za všechno co se jí povede, dobře vaří a má radost z najedených návštěv...
ale můžu potvrdit, že pejsek, bezmocné legrační štěně je krásný lék. oni zjistí že mohou být užitečný, že je má někdo pořád rád, má radost když se vrátí domů a má pořád dobrou náladu. nám dva pejsci zachránili dědečky, oba ztratili v 76 letech ženušky a bylo to s nimi zlé. teď už je dobře :)

a jelikoz to byla zenska moc sikovna a vsechno umela on byl na ni desne zavisly a najednou - byla pryc. Bylo to strasne smutne s nim mluvit, porad brecel a byl celkove k nicemu, chradnul. Pak si vzal pejska z utulku. Pejsek mioc neposlouchal a byly s nim problemy a ten muj nestastnej soused porad pofnukaval...strasne smutne. Do roka (a do dne?) si na sebe se psem zvykli, pes je vychovany, chodi denne na prochazky, jezdi na vylety, maji taky nejake srazy (majitele te same rasy psu) a to by jste koukali jaka zmena. Pejsek je nejlepsi lek.

mam pejska a kdyz mi syn odesel do sveho,o to vic jsem se na nej upla.Vsude s nim i kamkoliv jedu autem,bez me fenky ani krok.Kdyz jsem byla u me maminky na navsteve,byla z fenky unesena,je ona se ke me tuli,ona me posloucha ,ona se mnou jde.Ac je ma mamca vdana a v duchodu,postrada mazleni od muze.Ma fenka ji stesti doprala.Poradila jsem ji tez pejska,ale nechce mit chlupy v byte a starosti.Ale ja bez meho psa si zivot neumim predstavit.Vychovala jsem s ni stenatka a take je oplakala kdyz sli do jine rodiny,ale ke znamym-dobrym lidem.Ma fenka je krizenec a 11 let stara,ale stale vyzaduje hlazeni a tuli se,je moc hodna a mila a jeji vitani s pusinkou ,kdyz prijdu domu z prace,je mi stale mile.Ale kazdy neni na zvirata. Honziku dej Tve mamince vice Tveho-sveho casu,jsi jedinne co ma .Vytahni ji ty ven,nekam se projit,sednout na dortik,zkus cokoliv.Vzdy to stoji za to.

gumiiiiiiii