| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| DISKUSE - TRANSSEXUALITA - aneb BERTE MĚ TAKOVOU, JAKÁ JSEM |
Rubrika: [téma] Následující téma je také známé – z filmu, literatury – ale asi málokdo máte zkušenosti osobní. Po pravdě řečeno, dotyčným, kterých se jejich problém týká, nezávidím. Asi na ně zvlášť platí pravidlo: „Co mě nezabije, to mě posílí“. Homosexualita, bisexualita, transsexualita. To první je už mezi námi sžité, také se říká, že procento „čtyři“ je dávno překonané, ale TRANSSEXUALITA je téma stále ožehavé. .
Jednoduše řečeno, jde o to být vězněn v těle, které tomu konkrétnímu přijde jako cizí. Není to žádný med, když „odmalička slýcháš, že kluci nebrečí, buď chlap, vojna z tebe udělá chlapa, atd… představ si to sama na sobě. Mužské, nebo ženské vědomí – věřící říkají duše – je věc vrozená, kterou dostaneš „do vínku“ od přírody." Není to nic dědičného, i když někteří rodiče mají pak u svých potomků pocit viny... Nemůžou za to! Žádný za to nemůže... Vlastně v každém jedinci je trochu ženy a trochu muže! Jde jen o to, co převáží... Mám přítelkyni, která peklem poznání, přerodu a odhalení prošla. „De facto když se blíží puberta, začne si každý človíček tvořit vlastní názory na svět a hledá své místečko na zeměkouli. Tou dobou, jsem si i já začala uvědomovat kopec věcí. Holky se „zakulacovaly“ a já pořád nic... Můj hrudník namísto prsou začaly zdobit chlupy...“ Ano, nedokážu se sama – a věřím, že ani většina z nás – do něčeho podobného vžít, určitě to muselo být strašné. Trápení, beznaděj, sebevraždy. Asi to trvalo dlouho, než se splnil sen být plnohodnotnou ženou ... „Omyl, já si sen neplnila!!! Já netoužila nikdy být ženou!!! Já ji BYLA vždy, jen mě nikdo nerozuměl...“ V nejbližších dnech budete číst osobní výpověď jedné té šťastné. Ovšem, protože žije zcela běžným životem, protože nestojí o sebemenší publicitu, nebude uvedeno nic, co by mohlo její anonymitu narušit. Ale: máte-li nějakou otázku, na niž by vás zajímala odpověď, směle sem s ní. Ale – přátelé, toto téma do diskuze – jak jistě uznáváte – je poměrně ožehavé a citlivé. Jedná se především o psychickou stránku věci. A tak prosím všechny, aby si nějaké ožehavější legrácky nechali na jiná místa... Díky. |
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
(Inka - Mail - WWW) 08.06.2005, 15:29:39
Také jsem vyrostla s jednou holkou, teď je to vlastně kluk, když holky vozily kočárky, já lezla po stromech a ona nosila červené trenýrky a hrála fotbal, myslím, že to co si prožila-prožil si nikdo z nás nedovede představit, muselo být dost hrozné postupné zjišťování včetně celé přeměny, myslím, že má můj zvláštní obdiv. Je odvážný, bydlí stále ve stejné vesnici kde se narodil, občas ho potkávám, ale nikdy jsem se na nic nezeptala, myslím, že je to velice citlivé pro něj. A všechno to chtělo velkou dávku hrdinství.
(Marcela - Mail - WWW) 08.06.2005, 19:44:52
Když jsem začala chodit do školy, chodila s náma jedna holka. Byla větší než my všechny, ani nebyla nijak moc hezká. Ale kamarádili jsme se s ní všichni - kluci i holky. Pak nějak zmizela, asi ve třetí třídě. Odstěhovali se. Teprve o pár let jsem se čirou náhodou dozvěděla, že Ivanka vlastně nebyla ani ona, ani on. Prostě se čekalo, jak se příroda rozhodne. Nevím detaily, nejspíš lékaři už při narození miminka rodičům doporučili "obojetné" jméno. Takže prý někde ve světě žije (doufám, že spokojeně) Ivan...
(Omm - Mail - WWW) 09.06.2005, 02:29:20
Absolutně se nedokážu zařadit kam patřím. Na jednu stranu bych se jednoho dne chtěla probudit jako žena ale na druhou stranu se toho bojím a říkam si, co když se mi to nebude líbit a začnou mi chybět některé věci na které jsem si už jako muž zvykla. Co když tohle všechno je jenom muj nějaky rozmar? Bylo mi už 30 let a tak se chci zeptat zda je normální, když na to člověk přijde v takto pozdním věku. Je ale pravda že mě tyto pocity pronasledují už cca 10 let ale nikdy jsem si nepřipouštěla že by mohlo byt všechno jinak.Nikdy jsem reálně neuvažovala nad sebevraždou, ale deptá mě pocit marnosti snažení a zastírání, ubíjení svých tužeb před sebou samou, přemírou práce, aktivity atd. Jestli máte někdo nějaké zkušenosti, řekněte.
Milá Omm, (hippie - Mail - WWW) 09.06.2005, 13:11:06
tady ti asi nikdo konkrétně neporadí, protože to už je opravdu ořech pro zkušeného terapeuta. Ale aspoň jedno vím zcela jistě: Život prožitý tak, že si nedovolíš být opravdu sama sebou (a to se týká i lidí, kteří mají ve svém pohlaví i orientaci jasno), je životem smutným a svým způsobem i promarněným. Takže napři veškerou energii i snahu k tomu, abys poznala, kdo opravdu jsi a žila to.
díky, opravdu. (Omm - Mail - WWW) 09.06.2005, 20:55:35
Jsme asi víc citliví, než ostatní; a jsem ráda, že se tenhle časopis snaží trochu pomoct s osvětou.
Je to jednoduché: (Marian - Mail - WWW) 09.06.2005, 23:37:47
transsexualita je porucha sexuální identifikace, kdy biologicky normální muž se cítí být ženou a žena zase mužem. Cítí se svou duší uvezněni v těle, které jim nepřísluší, s nímž se neztotožňují. Tato porucha je pravděpodobně vrozená a projevuje se už od útlého dětství – malý transsexuál si hraje s panenkami a pubertě se zamiluje do spolužáka, transsexuálka si hraje s auty a pak se zamiluje do kamarádky. Je to porucha trvalá, celoživotní, a léčit ji lze pouze tím, že přizpůsobíme tělesný vzhled cítění. Tak, aby dívka uvězněná v mužském těle mohla žít skutečně v ženské roli nebo aby muž v dívčím těle mohl žít v roli mužské.
Skoro.... (čumbrdlína - Mail - WWW) 10.06.2005, 20:59:48
....tak to je, ale ne úplně. I když je tento odstavec "obšlehnutý" z knížky, že??? Já ji četla:))))
TO: Marian (čumbrdlína - Mail - WWW) 11.06.2005, 07:30:47
Možná slovíčkařím, ale píšeš, tedy přetiskuješ cizí stať, že se transsexualita dá určitým způsobem "léčit". Vím že se to dá, i když slovo LÉČIT není úplně to správný, ale dejme, tomu že jo. Když se něco dá léčit, nutně to tedy musí jít i VYLÉČIT!! Pak se tedy ptám, když má někdo ženské "já" a mužské pohlavní znaky, pak podstoupí operativní změnu a získá ženské pohlavní znaky. Pak tedy člověk s ženským "já" a ženským tělem asi není transsexuální!!!!
Protože jsem tu knížku, ze které čerpáš četla a protože vím, že je poměrně zmatená, proto si tu pasáž tak dobře pamatuji:)))) Ony se ty věty v knize popírají navzájem a vzájemně se negují, takže zbývá jen holý papír:)))))))))) Sama zastávám názor, že transsexualita je věc vrozená, je to svým způsobem nemoc, nebo vrozený defekt, který se v některých případech dá bezezbytku odstranit, tedy nemusí být trvalá!
hm (I - Mail - WWW) 14.06.2005, 18:58:40
Kazdy ma nejaky problem, si rikam. Ono lecit a vylecit rakovinu je asi dost podobne jako ts....
Prosla jsem tim pred par lety, (jsem vylecena :-) ) rekla bych - konecne ziju. Neni to uplne super, deti rodit nebudu, okoli je nekdy neprijemne. Zajimave ale je, jak jsem uz "zapomnela". Ze si dnes rikam, co me to vlastne tenkrat trapilo... A pritom jsem to skoro neprezila. No, stoji to za to, zatnout zuby a jit... Ale neni to jednoduche, na malomeste obzvlast. Mejte se a dotycne drzim palce, treba ji poznam :-). No a ti, co rikaji, ze je nas poznaji - neverte tomu, jen male procento - zkuste se podivat treba sem: http://ai.eecs.umich.edu/people/conway/TSsuccesses/TSgallery1.html
Pro HM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (cumbrdlina - Mail - WWW) 19.06.2005, 09:05:43
Hezký příspěvek. Přesně podepíšu to co říkáš. Prošla jsem si tím co ty a vidím to taky tak jak ty. Tu výzvu. "třeba tu dotyčnou poznám" beru:))) Napiš mi na email, u tohoto příspěvku je aktivní!!
P.S. Ještě dodatek, já jsem předobrazem tohoto článku. Stálo mě to hodně psychických sil a trápení paměti si na vše vzpomenout a poskytnout redakci anonymně své názory. |