Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Od té doby se přesunuje starost o malou i většina domácích prací na mě. Moje žena ač by měla mít pevnou pracovní dobu, tedy, má ji, chodí poslední dobou z práce čím dál později. První měsíc jsem to celkem ochotně toleroval, ale teď už mi dochází trpělivost. Čekal jsem, že to nebude jednoduché, ale že se ze mě začne stávat žena v domácnosti, řešící ve školce, který jogurt je lepší, to jsem fakt nečekal. V podstatě se teď o domácnost ani od dcerku skoro vůbec nestará. Jako kdyby najednou byla jen nějaká naše spolubydlící. Ještě bych měl napsat, že mám větší plat než moje žena. Vlastně by ani do práce nemusela, ale respektoval jsem, že nechce být pořád jen doma. Snad toho nechci moc, když bych byl rád, aby doma klapalo vše jak má. Najednou jsem spíš jako rozvedený s dítětem, než jako ženatý. Musím se přiznat, že začínám mít i strach, jestli jí do cesty nevkročil některý z kolegů, protože i náš intimní život se začíná blížit k bodu mrazu. Poraď mi, prosím, co dál. Nechat ženu dělat kariéru nebo trochu “zatlačit na pilu”? Zatím jakákoli rozmluva na toto téma skončila hádkou…Nechci o ni přijít a nechci aby skončilo naše manželství. A to nemluvím ani o tom, že malá vlastně najednou jako kdyby měla jen tátu. Děkuju za odpověď, Jakub<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚĎ:

Ahoj Jakube, ani nevím, neměla bych spíš napsat Kubo? :-))) Ano, máš pravdu, že sem nepíše zas tak moc mužů, i když nejsi první... Pravda je, že jsi nejspíš někde pochybil. Už při jejích prvních příchodech jsi měl  reagovat. Vaše holčička chodí teprve do školky, je to ještě malé dítě...  Nechápu, jak je možné, že tvoje žena veškerou starost o dítě nechává na tobě. Uznávám, že si asi už "své odsloužila", ale je přeci plno maminek, tedy zaměstnaných maminek, které když nic jiného, tak ony mateřské povinnosti nezanedbávají. Je možné, že si tvoje manželka v současné době připadá jako "utržená od řetězu" – chápu, že po létech strávených jen v domácnosti a s holčičkou, si chce užít volnosti, ale ono opravdu to musí mít své meze. Dítě je nejen potěcha, ale především i povinnost. Když už dám novému človíčkovi život, musím se o něj do jeho dospělosti starat... Píšeš také, že se nemůžeš se ženou dohodnout, že vše končí hádkou. Zkus to tedy zvolna, a s rozmyslem: připrav si jakýsi plán, "válečnou strategii" :-))). Máš na to každý den v práci... Dejme tomu, že jeden den zavoláš, že bohužel dnes nemůžeš holčičku vyzvednout. A na tom trvej. Samozřejmě, že bych – být tebou – pak ještě situaci telefonicky zkontrolovala (zavolat do školky), jestli dcerku skutečně včas vyzvedla. Příště jí třebas přijďte naproti... Jindy zase můžeš o vyzvednutí holčičky požádat její maminku – ať si pak další starosti o vnučku dohodne ona sama s dcerou... Víš, nehádej se už, hádání totiž v žádném případě nemá smysl. Zkoušej to tím "normálním" způsobem, uvidíš, jak to bude brát. Když budeš milej, když se budeš snažit, aby vaše současná odpoledne a večery doma byly příjemné, tak snad se "chytne" a vrátí se vše do správných kolejí. Pokud by, jak říkáš, hrozilo nějaké to nebezpečí ze strany kolegy z práce, tak pokud se nebudeš hádat, nedáš jí důvod, aby se s tím nějakým dotyčným cítila lépe... Rozhodně musíš o vaše manželství bojovat, snažit se je zachránit; bojuješ přeci i o mámu pro svou holčičku. Držím palce a věřím v dobrý výsledek – dobrou prognózu bych průběhu dávala proto, že je vše ještě velice čerstvé... díkybohu jsi nečekal, až bude "stav setrvalý". Určitě se ještě ozvi, zdravím, daniela

linkuj.cz vybrali.sme.sk