"Ona je mladší než on a to, že se rozhodne pro ni, mi řekl zároveň s tím, že ale NEVÍ, CO CHCE..." * ON JE ŽENA??? :O)

Neodsoudím tě / já tedy ne! To přece ON je zadanej, měl by vědět, co, koho, proč (a i jak moc) chce.... Věk bych vůbec neřešil......

Humorous Ti to napsal přesně!!!
Heleďse, když je s tou druhou, tak spolu taky prožívají "nádherné chvíle, on ji obohacuje..." Ježišmarjájozefe, co to je za chlapa, když ti řekne, že vás má rád obě, nechce ublížit ani jedný, a podobný kecy! Co jako bys od něj čekala v budoucnu?
Teda - já Tě odsoudím. Ale ne proto, že bys rozbíjela vztah, ale proto, že´s zapomněla myslet.

Nojo, ale co když on to myslí vážně? Co když má obě rád a fakt nechce ani jedné ublížit... co pak?

A ubližuje nebo ne?

ať hodí kamenem...
Hele, na co tam sbíráte ty šutráky???

co v tom umí dobře chodit, a zas jedna, co mu to žere plnými ústy. On chudák to tak dobře myslí s oběma! Odsoudit? Ale vůbec ne, jen politovat.

zkus prožívat hezké chvilky v přítomnosti bez toho, že bys řešila budoucnost, netrápit se ale být šťastná pro to co je teď, čas ukáže, věk bych také neřešila. Je to jen na něm.

a stejně tak i koldak. Je mi z vás docela mizerně, vám přeci taky někdy je ouvej a nechtěli byste, aby se vám ostatní vysmáli.
Tohle je slabošské.
Barbara nám psala o radu...

on je asi dost nerozhodnej a snad i slaboch. Ale věřím, že vás má rád obě. Rozhodnout se musíš ty, když to "nezvládne on". Vyber si, co je pro tebe milejší - jestli si ho "odříznout" teď hned a být smutná, nebo si užít a nemyslet zatím na nějakou vzdálenou budoucnost. Což bych ti osobně doporučila. Protože - co ty víš, jak to dopadne... A třebas ve tvůj prospěch, ne?

Žij přítomností a nemysli na to, že to jednou možná skončí. Ty šťastné chvíle Ti zůstanou v paměti navždy. A když to skončí, život jde dál. Zase nějak bude.

Ono to je už směšný i beze mě.
On, chudák ohleduplnej, on je tak šlechetnej, outlocitnej, že nechce ublížit ani jedný!!!
Tak to šmudlínek skvělej táhne pro jistotu s oběma.
Jistě má úžasnej pocit sám ze sebe, že je tak výjimečně skvělej, ohleduplnej!!! Říká se tomu Narcis?
Tak tohle jste chtěly slyšet? Tak jo!

Co k tomu rict... Cim dele v tom budes setrvavat,tim to bude vic bolet.Ukonci to. Bolet to bude taky,ale tohle nema smysl.Sice ti to neco dava,ale taky hodne bere.A prece bys nechtela chlapa-slabocha,co se neumi rozhodnout a nevi, co nebo kterou vlastne chce.I kdyby si nakrasne vybral tebe, kde mas pak jistotu,ze si bude jist,ze s tebou vlastne chce byt,kdyz sam nevi ani to,co chce.A hlavne bych se bala,ze priste muzes byt v roli te jeho slecny ty.

ve vztahu pokračovat nebo ho ukončit? Co člověk - to jiný názor.
No, ten váš vztah fakt není nic moc skvělýho. Ale ber to tak, že je to zase lepší než třeba píchnutý nůžky do oka.

podle toho,co je psane,tak,ze on se vlastne dostal do takoveho naprogramovaneho planu.
Teda fakt je,ze to jednoduche neni.
Pro cloveka,ktery da na svoji rodinu.
Pro cloveka,ktery neni uplne svobodny.
Vsichni od neho neco ocekavaji a on ma pocit ze musi splnit prani tech onech vsech.
Ma ten pocit proto-ze prakticky vsichni to tak delaji.
"...mas uz na to vek....mel by jsi zalozit rodinu.....zplodit syna...zasadit strom....tot missie kazdeho muze....ona je vzata jiz do rodiny....vsichni s ni souhlasi-je schvalena....vsechno jde jak na dratku.
Prave tohle-vsechno je uz dopredu nalajnovane a on se boji otevreneho boje.
Protoze kdyby se mel svobodne rozhodnout,mohl by prijit o zazemi.
Je to tak,ze rodina je pripravena sve dite ve vsem podporit-pokud dite bude jednat tak,jak rodina si preje.
ZE je Tvuj partner nevyzraly-to je pravda.
Takze-skutecne,muze jit i o to,ze ke sve dlouholete pritelkyni-uz citi spise to pratelstvi,k Tobe Barbaro tu opravdovou lasku.
Jen proste nema tu odvahu vybocit z toho nalajnovaneho planu.
Ublizi?ublizi...hm,to je jednoduche rici,kdyz clovek prestava milovat a rika sbohem,druhy place ale kdo komu ublizuje?
Neublizuje si spise ten ublizeny sam tim-ze neakceptuje zivot?Rozhodnuti toho druheho?
Teda ja tady nechci tvrdit,ze kdyby mne muz,ktereho miluji rekl sbohem-ze mu s uprimnym usmevem popreji mnoho stesti s novou partnerkou ale myslim si ze by to tak melo byt.Ze pokud miluji-preji tomu milovanemu opravdove stesti i dam mu svobodu volby -a holt,hlavne ze je stastny ikdyz to neni se mnou.Jo,tak by to melo byt.
Vim o sobe ze bych bulila do polstare,vztekala bych se a ja nevim co jeste ale logicky-byla bych to ja,kdo ublizuje sobe a vzteka se,ze neni po mem,ublizovala bych si tim,ze lpim na tom druhem,na svem planu apod.Tak to jsem chtela rici k tomu ublizovani.
Protoze-je li konec lasky...a ted obracene,jsem s chlapcem,ktereho jsem milovala ale vytratilo se to.Abych mu neublizila,tak vse necham plynout podle planu az si ho jednou vezmu za muze.-Budu ublizovat sobe.Ma tohle cenu?
Ev.si najdu bokem pravou lasku,no jo,ale tomu druhemu se nemohu dat cela.
Skoda ze tu neni mnohomanzelstvi,nebylo by to marny.))))
Ja vim,nic jsem svym prispevkem nevyresila,co?
Ne,to musi vyresit on.
Barbaro,nech to na nem.
Proc by jsi s nim nemohla travit krasne chvile?
A nezarli.Proc tyhle tahanice o chlapa?

No, jestli JEDINOU alternativou tohohle vztahu jsou nůžky zapíchnutý ve voku, tak samozřejně Barborko - ten Tvůj lidumil, nezapíchnutej ve voku, je daleko lepší.

Jo, je taky moznost to neresit a uzivat si hezkych chvil. Ale ja sama o sobe treba vim,ze bych to proste stejne porad resila a tudiz se i trapila,protoze by mi to nevyhovovalo.Mozna se to casem nejak zmeni,mozna se on rozhoupe (fakt je,ze je to na nem),ale co kdyz ne? Pak do toho Barbara zabredne vic a vic a bude to pro ni tezsi.A mezitim utika cas.Zivot si nemame stezovat,ale uzivat.Je spousta veci,ktery nemame sanci ovlivnit v zivote,ktere nam ublizuji, tak proc si pridavat dalsi,kdyz nemusime...

To bych tedy chtěla pochopit.
Nenazývá takhle Jasmína "pudovou-sexuální" lásku, která samozřejmě po určité době odezní?
A příště bude tu "opravdovou" lásku cítit zase k další, nové slečně?

Mohl bych souhlasit i s Inkou nebo Jasmínou ... akorát že to jsou jen spekulace, dokud neuslyšíme toho hlavního hrdinu. Třeba je to také tak, že našel u druhé to, co nemá u té první. Obě dvě se "doplňují", tzn. že nemá vůbec žádný zájem tento "ideální" stav měnit. Byl by proti sobě. Kdyby se musel rozejít tak asi s oběma najednou (což by třeba znamenalo nůžky v oku - vždyť má ale dvě oči - tedy také žádný problém). Řešením je možná apelovat na ženy (případně muže), aby netrvaly na monogamním vztahu. V tomto případě by to bigamní (trvalý) vztah vyřešil, když budou Barbora a její "doplněk" patřičně osvíceny (nebudou sobecké jako Ježibabka) ... :-)

Co je zesměšňujícího na tom, že si myslím, že KAŽDÝ v životě a ve vztahu někomu ublížil, ať vědomě, či nevědomě. A že jsem napsalm odlehčenou formou (ty šutráky), že tu vidím kolem spoustu těch, kteří se domnívají, že ONI nikdy nikomu nic a ONI mají právo rozhodovat o tom, jak velcí jsou TI DRUZÍ padouši, no tak to se nedá nic dělat, jiný nebudu a snad to nějak rozdejcháš. Pokud výsměch, rozhodně ne k Barbaře.
Mimochodem, radu od tebe jsem nějak přehlédl, pokud tím tedy nebyla myšlena rada ostatním aby radili správně.

Jde o to, jestli barbara prožije ještě pár šťastných let, nebo jestli se zbytek života bude trápit sama vzpomínkami na milovaného člověka a neustále si bude říkat, jestli se rozhodla správně, dost možná by všechno dopadlo jinak.
Znám hodně případů, kdy jeden z dvojice tvrdil, že se rozhodl pro někoho třetího, ale všechno nakonec dopadlo naprosto jinak. I partner může za pár týdnů změnit svůj názor na věc, když ho může spousta lidí měnit pár měsíců po svatbě.
Cítím tady ale silný tlak partnerova okolí na fungující rodinu s dětmi. I partner asi velmi zvažuje, jestli má dát přednost lásce a navždy vyloučit své geny z dalšího kopírování. Nemá lehké rozhodování.
A mimochodem, pokud někde slyším teorie o nedělitelné lásce, musím se smát. Vím, že tomu tak není a člověk je schopen mít rád víc lidí, než právě jednoho z šesti miliard. Pro jednoho se ale musí rozhodnout.

"Spatny" je tady primarne on, protoze on je zadany, "zodpovedny" za svou partnerku a za neveru (tedy jestli ho pisatelka vylozene nesvedla, ale porad je to hlavne jeho vina, myslim vuci partnerce).

Ze "nechce ublizit", tohle tak nesnasim!!! Ale delaji to hlavne holky - takovy typy, co nikoho neposlou do haje, protoze "nechteji ublizit", a ten chudak se v tom pak placa treba leta! Ale hlavne ze odvrhujici partner ma cisty svedomi, ze to nerozetnul sam! Fakt bezva! Vlastne to delaji i kluci, jednoho v okoli znam, co si kazde dva roky najde novou slecnu a ceka, az to ta predchozi pochopi...no nic. Mne se to teda nikdy nestalo, protoze takoveho backory bych si nedokazala vazit. (Jinak teda nevim, jestli se neschopnost rozejit se v tomto pripade tyka partnerky ci milenky, mozna ani jedne a jen tak keca a uziva si :))

No ja nevim, odesla bych ne proto, ze je zadany a situace bezvychodna, ale proste proto, ze clovek delajici toto sve partnerce a takto nezodpovedny a nerozhodny, to u me neni chlap, nemam na nem co obdivovat, muzu ho mit rada, ale ne proboha chtit ho za partnera.

A jakoze vetsinou zastavam (a nedodrzuju :)) zasadu nedavat se s nekym dohromady hned po rozchodu, tak v tomto pripade bych to vrele doporucila - takovy vztah se prakticky neda z hlavy dostat jinak nez jinym partnerem :) (dalsi moznost je pockat tak minimalne ctyri roky, nez to odezni samo, coz asi neni to prave).

I kdyby ted rekl "chci Tebe a ne ji" a hned druhy den se s ni rozesel - proste takovy chlap, co tohle delal ji a mohl by delat i mne, by nemel v mem zivote misto.

A taky (ale na to uz je bohuzel pozde, po mileneckem vztahu uz to nejde, nikdy :() mi proste prijde, ze clovek muze mit nekoho rad, casto se s nim stykat, povidat si s nim, prozivat ty nadherne chvile apod., aniz by s nim zrovna spal nebo ho chtel za partnera. Ja mam takove, ktere mam bezmezne rada, celkem tri, a je prirozene, ze jen jeden z nich je mym partnerem :), ostatni jsou kamaradi, ale nic mi nechybi a nevidim to na prekazku tomu, proc bychom si nemohli duverovat, povidat a projevovat vzajemnou naklonnost treba pohledem, slovy nebo nejakou vzajemnou pomoci. (Pro stouraly: partner o tom vi a ma je oba rad :))

Vezmu-li to z praktického zdravotního hlediska, tak by mi asi dost vadila představa, že s mým milovaným partnerem zároveň sdílím i veškeré breberky té druhé. Když se zamyslím, vadilo by mi to až tak moc, že bych mu dala na vybranou, doba je holt taková, že člověk musí myslet na všecko a na ty breberky zvlášť!

nemyslíš si, že to, co děláš (že máš vlastně 3 kamarády a jen s jedním spíš - a všichni se mají rádi/milujou), není také k opovržení ostatními? ... Jak v sexu tak ve vztahu je to o tom, že je dovoleno jen to , co partneři unesou/není jim to proti mysli. Prostě někdo odsuzuje "anál", někdo ho má rád, někomu nevadí ... třeba. A Barboře, podle všeho, tento druh vztahu nevadí, bojí se vlastně jen té "společenské konvence", že by se to nemělo (?) ... a motá se v tom ... "ale vždyť ony říkaly, že bych neměla", slyší od tebe a spol., ale ty vlastně děláš to samé v opačném gardu: citově si užíváš mnohomužství, jen tomu nedáváš ten fyzický rozměr (důležitý pro muže, méně pro ženu) ... není to tak?

jake proboha mnohomuzstvi? Vzdyt kazdy z nich ma svuj zivot! Ja mam sveho partnera, ale nebrani mi to mit ty dva rada...a jim take jejich zivot nebrani mit me radi. Chtela jsem jen naznacit, ze dva lide k sobe mohou mit velmi hluboky vztah, aniz by si navzajem zasahovali do zivota nebo se snazili se navzajem pripoutat a naborit tomu druhemu jeho vztahy.

máš pravdu, jestliže jde o nechráněný pohlavní styk. Ale máme zde firmu OSKARMOBIL, která je pokrytím posedlá ... od té doby káždý teens ví, že jde uskutečňovat tzv. chráněné/pokryté styky. Kdyby si měla přesto ještě fóbii, tak bych doporučil tobě a tvému partnerovi tzv. virtuální styk (styk projevením náklonností, pomocí, pohledem, max. letmým nesoustředěným dotykem chráněných částí ...) a la "Johanka". Prožitek ze styku je všech případech zaručen, především u žen ...

prostě s tebou nesouhlasím. Partnerský vztah dvou lidí není nějaký akvárium, které je uzavřeno před vlivy okolí. Jen to, že komunikuješ s okolím, ovlivňuje tvůj partneský vztah, pozitivně či negativně. Tzn. když máš blízké kamarády, se kterými děláš to, co si popsala, tak tě to citově naplňuje (jinak bys to přece nedělala) a přenášíš to do svého parnerského vztahu a chováš se podle míry toho prožitku ke svému partnerovi. Jestli to má blahodárný nebo zničující vliv na tvůj/váš partnerský život, neřeším.

nejsi nahodou Dana z Ostravy?
Take mela o hodne mladsiho milence...
Ty breberky by mi teda taky vadily, hodne.

je, Sigmunde, jedním z řešení tohoto problému, v tom máš pravdu. Jenže si uvědom, že toho je doopravdy, s vnitřním vyrovnáním schopna jen velmi malá část lidí. Řekl bych, že úplně miniaturní část. Znal jsem lidi, kteří se vědomě věnovali oproštění se od tzv. "nepřirozeného" požadavku monogamie, snažili se posunout svou lásku do méně osobní roviny, snažili se o nepřipoutání atd. a uměli o tom krásně hovořit. Když se pak ty vícečetné vztahy pokusili vytvořit, dříve či později narazili na limity svoje či svých partnerů a bylo vymalováno. Neříkám, že to nejde, ale je to vzácné a nepovažuju to za dobrou radu pro každého. Sám jsem se před mnoha lety dostal do situace, kdy bylo třeba zvolit mezi dvěma ženami. Od první chvíle jsem věděl, že to musí být MOJE rozhodnutí a že musí být RYCHLÉ, tedy max. v řádu měsíců. Proto neodsuzuju Barbaru, ale toho jejího sraba.

ano, delam to proto, ze me to naplnuje a ano, neni mozne, aby to nemelo vliv na vztah.
Jak to citim ja tom a vliv pozitivni, nebot kdo je stastny, spokojeny a nic mu nechybi, je pro sveho partnera IMHO prijemnejsim spolecnikem a lepsi oporou nez skuhralek, ktery si treba odpira neco, co by chtel, a pak treba podvedome z toho vini sveho partnera, coz se na vztahu odrazi.

Samozrejme jsou asi lide, kteri by tuto situaci, byvse mymi partnery, neudejchli, ale tam jde prave o to, najit rozumny kompromis mezi svymi potreba a potrebami partnera, aby ho to, co dela, naplnovalo, a zaroven partnerovi neublizovalo.

ty tvý další příspěvky jsou taky dobrý :-)) Hele, jestlipak víš, že k citovému naplňování života ti nestačí jen tvůj partner, ale potřebuješ k tomu další hromadu různých mezilidských vztahů, a že je to normální?

Vždyť jsem to s tou bigamií myslel tzv. převážně/vážně (jestli to z toho příspěvku nevyplinulo, tak to teď upřesňuju) :-) No, samozřejmě nikoho neodsuzuju, ani Barbaru, ani jejího hlavního hrdinu, ani někoho dalšího ... jen jsem prostě chtěl, možná komplikovaným způsobem, vyjádřit, že jakýkoliv (partnerský) vztah může mít několik rovin. Spolužití, sex, empatie nerovná se "partnerský vztah", nebo vlastně ano, v množném čísle (?).

Tady neřeším, jestli to je normální nebo ne (samozřejmě, že je to normální tak, jak píšeš). Problém vidím v míře chápání těchto mezilidských vztahů ... např. sex jinde je pro někoho nevěra a "cit" jinde ne. A někomu sex jinde nevadí, jen mu vadí, že se citově partner váže jinde ...
ale ty mě zkoušíš (nebo si absolvoval kurs rychločtení), viď? :-))

skláním se před vámi v hlubokém obdivu. Dokážete se během milisekundy rozhodnout, která varianta je pro vás ta správná (a že za pár měsíců koukáte, kde nechal tesař díru, je jistě jen podružná a nepublikováníhodná záležitost:-/)
Za sebe můžu říct, že jsem prožil na vlastní kůži situace, kdy rozhodnout se bylo velmi těžké. A nešlo jen o lásku.
A byly situace, kdy padouch byla ona a taky kdy padouch jsem byl já. A jestli si myslíte, že je to (být padouchem) nějaká zábava, tak asi žijete na jiné planetě, než já.
Mám za to, že existují citlivější (až přecitlivělejší) lidé, kteří prostě všechno víc prožívají a všechno si moc berou, a na druhém pólu lidé citově naprosto plošší, kteří dovedou druhého pragmaticky kopnout do prdele (promiňte mi ten hrubý výraz), ať už jde o tlustší peněženku, lepší sexuální zážitky nebo chutnější kucmoch na talíři.

co je lidstvo lidstvem se přebírají partneři/partnerky někomu jinému. Ono jich zase tolik plonkových na světě neběhá a koneckonců, srdci nemůžete poručit, abyste se zamilovávali pouze do absolutně nezadaných člověků. Boj o samice (samce) řádí nejen mezi lidmi.
Jinak by logicky první polibek v mateřské školce (jak jinak, než z nevypočítavé lásky) musel nutně vést k doživotnímu partnerství. On totiž člověk může narazit na "tu pravou/toho pravého" třeba až v šedesáti, a co pak s tím?

Ve state Utah v USA nekteri Mormoni praktikuji mnohozenstvi, 5-8 manzelek je obvykle cislo. Prej to vsem vyhovuje, jenom statni pokladne se to nelibi, protoze jsou na statni podpore . . . a 2 Klabzubovy Jedenactky deti jakbysmet.

PS
Autorko, charakter cloveka je, podle toho jak se chova, kdyz se nikdo nekouka!

jestli je Váš věkový rozdíl víc než pět let (i to je hodně), tak si představ tu situaci za deset, patnáct let, když už teď má problém se rozhodnout, co bude potom ? Možná, že je dost fixovaný na maminku, a hledá jakousi náhradu. Znám takové případy.

Prostě se mi, Sigmunde, nezdálo, jak ses obul do Johanky. Myslím, žes ji nepochopil a ty řeči o jejím mnohomužství jsou dost mimo mísu. That's all :-))

Koldaku, nevím, jestlis' zahrnul mezi "pašáky" i mě, ale pokud ano, připomínám, že jsem nepsal o milisekundách, ale o řádově měsících, kdy by si měl udělat jasno i ten nejcitlivější z citlivých. Já si to tenkrát řešil půl roku (mohlo to být rychlejší, leč z technických důvodů to nešlo zkrátit)a bylo to peklo na zemi, rozhodně bys mě, kdybys mě znal, za pragmatika neoznačil. A co se týče toho přebírání si partnerů, neplatí to pro každého - troufnu si říct, že jsem v podstatě nepřebratelný. Určitě zdaleka ne sám :-)

To, že mám na něco jiný názor, většinou podložený konkrétní zkušeností, neznamená, že jsem někoho nepochopil. Kdybych Johanku nepochopil, tak se k jejímu vnímání vztahových problémů nebudu vyjadřovat. Konkrétně: Johanka nám sdělila, že má intenzivní citový (přátelský) vztah se třemi muži, jen s jedním z nich to přerostlo do fyzickému vztahu (fyzická monogamie). Johanka sama tvrdí, že jiný partner by ty dva "nerozdejchal"/z toho usuzuju, že to nejsou jen přátelé nebo kamarádi - tak jak to chápeš asi ty. Proto jsem přivedl v život termín "citová polygamie", samozřejmě s nadsázkou, a i s tím, že to spojení bude možná provokovat, ale je pravdivé, i když si to často neuvědomujeme a posuzujeme vztahy přes ty fyzická měřítka: spí/nespí s ní(m). :-)
Mimochodem, jsem si uvědomil, že jsi se pustil do steče za Johanku ... kdežto já vlastně bojuju za Barbaru ... hmm, jak rytířské, jako za starých dob ... :-D (měním bojiště) ;-)

Ahoj,

hippie: dik, ze ses me zastal
Sigmunde: ono ale nejde uplne o polygamii. Ja s nimi mam zcela jiny typ vztahu (jaky mi partner nemuze dat), konkretne k tomu jednomu chovam hlavne materske city (ktere se doufam casem realizuji na vlastnich detech), zatimco ten druhy je mi spise otcem (vlastniho nemam). Ale to cele, co jsem rikala, je neco jineho - nejde o to, kdo s kym spi, jde o to, ze mit nekoho rad a chtit ho za majetek jsou dve rozdilne veci. Kdyz ma Barbara milence a uvazuje o tom, zda by nad jeho partnerkou vyhrala a ze na ni zarli...tak proste chce toho cloveka pro sebe. Ja kdyz mam rada (jakymkoli zpusobem) nekoho, kdo je zadany, tak naprosto neuvazuju o jeho vztazich, o jejich borteni, nebo ze bych na nekoho zarlila, to proste s mou naklonnosti k nekomu vubec nesouvisi, je to jeho zivot, jeho vec, stejne jako je jeho vec, jestli on me ma rad, nebo ne.

Takze nejde o nejake formy nevery nebo polygamie; a kdyz jsem rekla, ze jiny partner by mozna muj vnitrni zivot neudejchl, neni to proto, ze si sama myslim, ze delam neco spatneho, ale proto, ze by mi to tu urcite nekdo vmetl, tak jsem to rekla preventivne :)

Asi musím taky souhlasit s Johankou, když to takhle napíše

Asi už to číst nebudeš, ale chci říct, že tvůj způsob vnímání vztahů je jenom jeden z miliónu, každej člověk to má trochu jinak. Mám intenzivní citovej vztah se všemi svými nejbližšími přáteli bez ohledu na pohlaví (jsa 100% heterosexuál :-) - co to je? Citová Sodoma-Gomora? :-)))) To asi ne. Mám intenzivní citový vztah k několika ženám - kamarádkám, se kterými by mě nikdy nenapadlo žít/chodit/spát, i kdybychom byli nezadaní. Nijak neohrožují můj partnerský vztah, protože ten je o něčem jiném, nijak si nečiní nárok na místo, pozici, čas atd, vyhrazený výlučně mé partnerce. Ale přitom platí, tak jak píše Johanka, že každá partnerka by to nevydejchala. Jsou partneři/partnerky, kteří/ré neunesou váš pouhý pohled na osobu opačného pohlaví a váš pokus strávit s někým jiným než s nimi 15 minut času jim způsobí zástavu srdce :-))) Přesto to nic nevypovídá o tom, že vy se dopouštíte něčeho špatného, nemorálního, blablabla....

dik, napsals to lip nez ja!

Díky všem, Vaše komentáře byly skvělý, moc mi pomohly...Mám už trochu jasněji a hlavně všechno beru střízlivěji. Díky taky kámošovi, který mi o těchto stránkách řekl.
P.S. Z Ostravy opravdu nejsem... :-))

třeba, pokud jde o mě, tak poradit sobě, to mi teda moc nejde, ale poradit druhejm, v tom jsem dost dobrej....

jo jo, protoze vis vic o okolnostech a nechces nikoho ranit, tak se v tom clovek mota.

Ten vek bych neresila, muj partner je o 11 let mladsi a mame spolu rocniho synka , jeho charakter bych resila:) Nevim jak velky je vekovy ozdil mezi Vama a vim ze pokud je velmi mlady , muze treba mit rad i vic tebe, ale boji se odsouzeni ostatnich. Taky jsem si tim prosla , a je to des na jedne strane Vas ten dotycny nechce zranit . na druhe strane jsem vlastne vyrvala v te dobe kluka od jeho kamaradu a byla jsem skoro stejne stara jako jeho matka:)
Momentalne musim rict je to tezke . Je to o kompromidu takovyhle vztah , a nechci se toho muze zastavat . ale je fakt ze tlak rodiny , kamaradu muze byt proti nemu a jedinou budoucnost , ketrou bych u vas videla, je takova, ze pokud se rozhodne pro tebe tak se odstehujte od techto tlaku , my jsme se taky odstehovali od me rodiny a jeho rodiny a je nam dobre, Se vsema se stykame , ale jsem svobodni, a ze zacatku to fakt bylo potreba , kdy jeste myslel ze to co si mysli okoli je svate , ted vi uz i on , ze je to jedno a jsme hapy Jako ukoncit vztah ú/ s tou byvalou / a ukazat vsem Vas coby starsi nemusi byt uplne jednoduche a nejake velke city v tom nehraji roli, sorry za mozna drsnou realitu , ale je to realita