Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

   Jedním z největších záletníků, alespoň, co se počtu manželek týká, byl bezesporu Jindřich VIII., Tudor. A protože – jak všichni víte, jich bylo víc než dost, budeme se věnovat hezky jedné každé zvlášť.
   Jeho první ženou se stala Kateřina Aragonská, vdova po jeho starším bratrovi. Na sňatek si museli oba snoubenci dlouho počkat. Kateřině bylo šestnáct let a podle měřítek tehdejší doby (první polovina 16. století), již věk na vdavky měla, konec konců šlo o její druhou svatbu. Ale Jindřichovi bylo 12 let a ženit se ještě nemohl, i když v dřívějších dobách nebyly panovnické svatby mezi dětmi vůbec vzácné. Kateřina dlouhá léta trpělivě čekala na slíbený sňatek, ale po šesti letech jí došla trpělivost a chtěla se vrátit zpět domů, do Španělska. Tomu zabránila na poslední chvíli smrt Jindřichova otce. Mladičký král se cítil být zavázán zasnoubením a krátce po svém nástupu na trůn se s Kateřinou oženil. Zní neuvěřitelně, že impulsem ke svatbě byla i skutečná náklonnost, lásku v panovnických kruzích hledal málokdo. Ač se to může zdát ve stínu dalších událostí zvláštní, jejich manželství bylo harmonické a mladá královna zářila štěstím. Jediným mrakem na jejich nebi byla touha po synovi. S otěhotněním Kateřina neměla potíže, jenže její děti se buď narodily mrtvé nebo žily jenom pár dní. Jediná dcera Mary se dožila dospělosti.
   Kateřina byla vzor tehdejších představ o manželce. Jako vzdělaná žena se neostýchala dát najevo svůj názor, ale vždy věděla, kam až smí Jindřichovi odporovat a kdy už se musí zmírnit. Jeho časté nevěry tolerovala a přecházela s vědomím, že její pozici nemohou ohrozit.
   Ale rok 1526 jí přinesl trpké zklamání. Jindřichovi přišla do cesty nová kráska – Anna Boleynová. Ze začátku se mohlo zdát, že půjde jen o jednu z mnoha epizod v Jindřichově životě,ovšem s touto dámou bylo vše úplně jinak. Anna byla zdrženlivá, chytrá a vypočítavá. Přijímala královo lichocení, ale vyhýbala se jakýmkoli intimnostem. Tím zvyšovala panovníkovu touhu po ní.
   Od jara roku 1527 se Jindřich zabýval jen jedinou myšlenkou – jak se zbavit Kateřiny. Odpověď našel v Bibli. Ve třetí knize Mojžíšově je napsáno: “Kdyby někdo pojal ženu svého bratra, znamená to znečištění”. Pranic mu nevadilo, že před lety žádal o papežský dispens, aby se mohl s Kateřinou oženit. V páté knize Mojžíšově se totiž píše přímý protiklad k výše uvedenému tvrzení: “Když budou bratři bydlet spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství”. Papež váhal s prohlášením manželství za neplatné. Měl strach z reakce Kateřinina synovce císaře Karla V., ale ten měl v té době problémy s válkami v Evropě a neměl čas se zabývat manželskými potížemi své tety.
   Také Kateřina se ukázala jako nečekaně silný protivník a postavila se proti Jindřichovi. jeden čas se i zdálo, že dosáhne svého a král na její železné vůli ztroskotá. I když na venek působila klidně a vyrovnaně, v soukromí byla jen hluboce raněnou a poníženou ženou. Její duševní stav se začal podepisovat i na jejím zdraví a byla stále častěji nemocná. Neustálý nátlak, vyšetřování a výslechy, jako i stále drzejší a rozpínavější chování Anny Boleynové, musela královna snášet až do roku 1531. V červenci téhož roku král odjel na lov – to bylo naposledy, co Kateřina svého muže spatřila. Zanedlouho dostala rozkaz, aby se odebrala do The More v Hertfordshiru, kde žila trvale v ústraní. Byla tím zraněna do hlouby duše a své dopisy podepisovala: ”…od manžela odloučena, aniž by ho urazila, Kateřina, nešťastná královna.”
   A tak chudák Kateřina dožila svůj život v ústraní; po její smrti nedočkavá Anna blaženě prohlásila: “Konečně jsem královnou“. Ovšem, jak všichni víte, ani jí královská koruna mnoho štěstí nepřinesla. Ale – o tom až někdy příště…

linkuj.cz vybrali.sme.sk