zhusta je to výchovou v rodině. Když je jedinec dostatečně inteligentní a soudný, dá se mu pomoct, když poskytnete prostor a podporu a v rozumné lhůtě vyžadujete výsledky. Znám z vlastní zkušenosti.

Jednoho takovýho znám, je mu už přes padesát, ale všechno výše napsané na něj pasuje. Beznadějnej případ! Nejdelší vztah mu vydržel asi sedum let a dodnes nemá ani vlastní bydlení. Vždycky řečma obalamutí nějakou ženu a pak vegetuje u ní.

Znám pro změnu takovou ženu. Je jí 35, má dítě o které se staral dřív její manžel, teď prarodiče. Navštěvuje denní studium třetí střední školy, do práce se nehnala a nežene. Nadělali spoustu dluhů, a dál i když měli starou normální, nutně potřebovali novou koupelnu za 150 tisíc. Půjčili si 100% a platili splátky z jednoho, jeho platu.
Další byl leasing na auto, což byla polovina platu, dítě taky něco stojí,tak na inkaso a jídlo si chodili půjčovat k jeho rodičům.
Pokud by finanční vklad nahradila péči o dítě, neřekla bych ani slovo, ale bylo to spíše naopak.
Dost nevhodná kombinace nedospělé manželky a uťápnutého manžílka.

Mám ještě dvě dcery, vychovávala jsem všechny děti stejně, ale syn je nějak jiný. Vždy si najde buď stejně starou nebo o něco starší dívku (ženu), která naletí na jeho romantiku. Nechává se litovat a vydržovat. Po určité době pak ke mě ony přijdou a stěžují si, pláčou a je to stále stejné. On ale nikomu neubližuje, jen prostě má tenhle příšerný způsob života. Je dospělý, nic s ním nikdo nezmůže. Naštěstí se nežení a nemá zatím děti.

No dobře. díky za popis problému, který mám se svým přítelem.ale co s tím mám dělat? Mám ho ráda, a byla bych mu ráda pomohla, aby se změnil. on už ví, že mi tohle jeho chování vadí, ale asi si nedokáže pomoct....CO S TÍM????

Hani, když tak mi napiš přímo do poradny, řekni něco konkrétnějšího - podívej, každý je trochu jiný, takže nemůžeš jednat s každým stejně - zkusím ti nějak pomoci, dát ti nějakej "recept na toho tvého" :-)))

Měla jsem podobné "dítě" doma. Ze začátku působil velmi sebevědomě, všude byl, všechno znal, takový "brouk Pytlík", neustále zdůrazňoval, že je samostatná jednotka apod. Později se z toho vyklubalo, že je to absolutně nesamostatný tvor, nezodpovědný, ulhaný jako malé dítě a navíc alkoholik. Chyba z mojí strany byla ta, že jsem se mu dost dlouho snažila dát šanci, aby se konečně postavil na vlastní nohy. Nic však nepomohlo, o nic se nestaral, pil dál i na dluh, do toho, aby si našel práci, jsem jej musela neustále nutit, rozkýval se, až když jsem mu pohrozila, že ho vyhodím z bytu. Navíc mi dluží spoustu peněz, dluží i jinde. Když se u nás objevila soudní exekutorka, řekla jsem dost. Žili jsme spolu tři roky. Dnes už u mne nebydlí a já s ním nechci mít nic společného. Problém je v tom, že mi neustále volá, tvrdí mi, že mne stále šíleně miluje a nemůže beze mne být, že jsem jeho jediná partnerka na celý život. že žádnou jinou nechce. Já mu to moc neveřím, spíš mám pocit, že se mne snaží citově vydírat. Nevím si rady, jak mu mám vysvětlit, že náš vztah prostě skončil, že mne má vymazat ze své paměti a zaměřit se na něco jiného, hlavně na sebe - udělat něco se sebou. Radila jsem mu, aby třeba navštívil psychologa a poradil se s ním, co se sebou, když to neví on sám. Moje argumenty nebere, asi to potřebuje slyšet od někoho cizího, nezávislého. Jinak je to strašně hodný člověk, na rukou by mne nosil, doma uvařil, nakoupil, poslouchal,ALE nechal se klidně živit, neplatil ani na bydlení ani na stravu. POkud nějaké peníze měl, tak byl schopen ze dne na den všechno utratit, apod. A tenhle člověk si myslí, že se na něj jenom tak zlobím a až mě to přejde, tak se bude moct vrátit. Když mu vysvětluji, že nechci, aby se kdy ke mně vracel, tak to nechápe. Existuje vůbec někdo, kdo by mu to dokázal vysvětlit?

Nepopírám, že takoví lidé neexisují, ale jsou tu určité věci, které nemusí ukazovat
na nevyzrálost. Například odkládání věcí. To, že odkládám většinu věcí na poslední chvíli neznamená přece to, že je nevyřeším. Já osobně třeba potřebuji určitý tlak (např. méně času na řešení), abych problémy začal řešit a většinou je úspěšně vyřeším bez cizí pomoci. Tímto způsobem jsem i studoval a ušetřil poměrně hodně času. Nebo zapomínání. To lze vyřešit nějakým plánovačem času (například v mobilu). Je ale pravdou, že se stavět do role "věčného zachránce" asi nejde.

Neplést si "dospělé dítě" s "dětským dospělákem".

Zatímco jeden je nezodpovědný a čeká, až mu někdo pomůže a vše se samo vyřeší, druhý typ se dokáže uvolnit. Nečeká, že za něj někdo něco vyřeší, je samostatný :o) (připadám si jak v reklamě).
Jen mívá bláznivé nápady a nestydí se za ně. Protože ví, že občas chce něco bláznivého prověst každý, ale společnost nás omezuje. A oni se nenechají.