Při jejich návštěvě u nás se nízkoletící krysařík u nich zastavil, očuchal je, trochu je "vožebral" (to je výraz naší dcery) a opět letěl dál kamsi do prostoru. "Nemáte náhodou kočku?" namítla manželka. "To je v pohodě, Ricky je flegmatik, ten psy a myši prostě ignoruje,"  pokusila se nás uklidnit známá. A tak jsme tedy vyrazili.
     Krysařík do bytu znamých nakráčel jako domů, přičemž z okna ho upřeně pozoroval Ricky. Krysařík, sotva že ho zahlédl, začal mu nadávat, až z toho kukačka v hodinách dostala škytavku. Kocour se pomalu spustil z okna a šel se podívat blíž. Odkdy myši štěkají? Nebo že by to byl pes? Jak pomalu houpavě došel až ke krysaříkovi, štěkot umlknul. Kocour na tom okně vypadal přeci jen menší...

     A pak najednou frnk a krysařík byl schovanej za paničkou. "Je to myš," uzavřel dilema kocour a vrátil se zpět na svoje okno a pokračoval v hypnotizování na větvích poskakujících vrabců. O krysaříka ztratil zájem. Ten se rozeběhl přímo do bytu. Než jsme se stačili rozkoukat, sežral Rickymu všechny kočičí granule z misky (nesleduje reklamy na kočičí žrádlo a neví, že mu nemají chutnat). Poté se vydal blíže zkoumat na stolku ležící chlebíčky, ale to jsem ho už držel pod krkem.

     Tříkilové kouli nacpané v kůži pro dvoukilového psa, se to zjevně nelíbilo, leč já mám větší sílu než on. Tak se alespoň uložil mezi námi na gauči a usnul (na jedno oko určitě, u toho druhého si nejsem jist, jestli jím nesledoval ty chlebíčky). A tak jsme seděli a mluvili řeči. No, jak už to tak lidi dělají.

     Stalo se to neočekávaně...
     Jako první zpozorněla známá. Nasadila přesně takový ten výraz, jaká nasazují lidé, když chtějí něco ignorovat, ale jejich obličejové svaly mají opačný názor. Jako druhá zpozorněla manželka. Na ní ovšem už bylo zřetelně poznat, že ví, co se stalo. Pak jsem to ucítil já.
     Dodnes je pro mě záhadou, jak tříkilový krysařík dokáže vyprodukovat zápach, za který by se nemusela stydět rota vojáků po fazolích. Hutný, těžký zápach, který náš krysařík vyprodukoval, lehl jako těžká peřina na celý prostor gauče.
     Konečně se probral i Pán větrů. Lehce nakrčil čumák, pohlédl na mě a zatvářil se lehce znechuceně (já vím, že to psi kvůli absenci mimických svalů nedokáží, ale jde o to, jestli to vědí i ti psi), zvedl se a odešel na druhou stranu gauče.

     Všichni se podívali na mě. Ale já přece...!

     A potom, doma, už o samotě, jsem sdělil krysaříkovi, že je to pěkně hnusné, co provedl, a vůbec, držel jsem k němu velmi poučnou přednášku o slušném chování. Pozorně mne vyslechl a poté vyplázl jazyk.

     Pevně věřím, že proto, že mu bylo horko.

Jón Kixx

linkuj.cz vybrali.sme.sk