Prisel rok 1909 a  Einstein dostal nabidku ucit na Universite v Bernu. Ma mnohe milostne afery a  dopisuje si se svoji byvalou laskou. Jako pokus o usmireni, o obnovu miru v rodine, jedou Einsteinovi na dovolenou a pozdeji se jako nasledek narodi druhy syn,  Eduard. Po roce se stehuji do Prahy, ale nejsou tam stastni. Vratili se tedy zpet do Zurichu. Laska a stesti se s nimi   vsak zpet do Svycarska nestehovaly. Alberta manzelstvi nebavilo, navazal vztah se svoji sestrenici  Elsou Lowentall, ktera zije v Berline.

     Po obdobi manzelskych nesvaru sice Albert slibil, ze vztah s Elsou prerusi, ale rodinny zivot se nijak nezlepsil a on ve svych pletkach ostatne take neprestal. Nastalo kratke odlouceni, ale - kdyz pak doslo k opetovnemu spoluziti, prisel  Einstein s “Kontraktem”.

      Ano - byl to neuveritelny soupis pozadavku a prikazu – pisemne vyjadreni, jak si Albert predstavuje, ze se jeho zena MUSI chovat... Neskutecne... Mimo jine je tam psano, ze Mileva je povinna se starat o cely chod domacnosti, tak, jak on si preje,  ze ona ho nesmi nikdy v nicem kritizovat,  ze spolu nebudou chodit do spolecnosti (pokud to nebude absolutne nutne), a nebudou se uz fyzicky stykat... Podivejte se na par ukazek z uvedeneho kontraktu:  “Milevo, musis dodrzovat nasledujici body ve styku se mnou”, pise Einstein v Kontraktu sve zene:

1) nebudes uz nikdy ode mne pozadovat zadne duvernosti a neznosti a taky mne nikdy z niceho neobvinis,

2) pokud na mne budes mluvit, musis OKAMZITE prestat, kdyz te o to pozadam,

3) musis okamzite opustit moji pracovnu,  kdyz ti to naridim...

      Mileva se tolik snazila... Ale nebylo to k nicemu. V roce 1914 podal Einstein zadost o rozvod; v te dobe zacina prave prvni svetova valka.  Mileva se ze vseho fyzicky i mentalne zhroutila. Uz nikdy se plne nezotavila.  Je v nemocnici, ale Albert si mysli ze “jenom predstira”.  Ovsem, ani o pul roku pozdeji se jeji zdravotni stav nezlepsil, o male chlapce se mezitim starala jeji sestra Zorka.  Bohuzel, i ta mela vlastni problemy. Zazila velice neprijemnou vec – byla osklive znasilnena. Ze zazitku se lecila dva 2 roky ve svycarske psychiatricke lecebne.

     Skoncila valka, Einstein stale zil se svou sestrenici, mel vsak i plno dalsich milostnych pomeru. Mileva pak take souhlasila s rozvodem. Ale pod jednou podminkou:  pred podepsanim rozvodovych papiru si vymohla, ze dostane-li Einstein v budoucnosti Nobelovu cenu, odevzda  financi vytezek ji.  Albert souhlasil. V roce 1919 bylo slunecni zatmeni, ktere potvrdilo, ze Einstein mel ve sve teorii pravdu, je nominovan na Nobelovu cenu. Kdyz bylo nakonec rozvedeno manzelstvi mezi Einsteinovymi, pozadal prekvapive o ruku dceru sve milenky – Elsinu nejstarsi dceru; ta ho vsak odmitla, takze se nakonec ozenil prece jen s Elsou.

     Mileve bylo v te dobe pres ctyricet, prozila ztratu sve kariery, ztratila dceru a nyni i manzela. Rozhodla se odjet do Srbska k rodicum, nebot rodice meli narustajici problemy s dcerou Zorkou. Ta dokonce jedcnou zapalila velkou sumu penez, ukrytych v prazdnych kamnech. Otec si tehdy myslel, ze to udelala schvalne... Pak slo vse raz na raz – Milevin otec zemrel na infarkt (byl posledni dobu presvedcen, ze jeho zivot nemel smysl, nebot jeho tri deti pospinily rodinne jmeno) syn Milos za valky desertoval,  Zorka mela dalsi nervovy zachvat a Mileva ji nakonec musela nechat prohlasit za nesvepravnou, Mileva rozvedena...

     V te dobe Albert Einsten dostal onu Nobelovu cenu.  Byl vsak na prednaskach v Asii, takze trvalo skoro rok, nez mu svycarsky ambassador cenu predal a Albert pak odevzdal penize Mileve. Byla to mj. nejnizsi financni castka, jaka kdy byla za Nobelovu cenu udelena... Mileva  pouzila penize ke koupi nekolika bytu v Zurichu, ktere pronajimala, aby mela s detmi na obzivu. Take si privydelavala soukromymi lekcemi matematiky, hudby.  Bohuzel, mladsi syn Edward byl dost nevyrovnany. Kdyz mu bylo 19, zacal studovat, ale o rok pozdeji se u nej projevily sebevrazedne sklony, byl schizofrenik.  Stravil pak vetsinu zivota mezi domovem a lecebnym ustavem.   Starsi syn, Hans Albert, dostudoval Polytechnicky Institut – stejnou univerzitu, kterou navstevovali jeho rodice. V roce 1933 obhajil titul PhD.

     V tomtez roce se Einstein se svou druhou zenou Elsou odstehoval do USA, do Princetonu v New Jersey. Ve svem velice bourlivem erotickem zivote neprestal, i tady mel nespocet milostnych zapletek. Elsa o nich sice vedela, ale prehlizela je. Rikalo se o nem mj., ze mel vztah i s ruskou spionkou...

     Ale zpet k Mileve – nasledujicich deset let bylo pro ni velice smutnych a tezkych. Umirali lide ji nejdrazsi, nic se ji nedarilo. Umrela matka a po par letech taky sestra Zorka,  Eduard byl schizofrenik,  Hans Albert, jeji druhy syn, se ve 30. letech s zenou a detmi – dvema chlapecky – odstehoval take do Ameriky. Kratce nato tam mladsi vnuk zemrel. Cely svet byl v ekonomicke krizi a schylovalo se k druhe svetove valce. Mileva byla donucena pozadat Alberta o financni pomoc, nemohla uz ani platit Eduarduv pobyt na psychiatrii;  vsechno uz prodala, byla zcela bez prostredku. V květnu 1948 po té, kdy se pokoušela uklidnit Eduarda při jednom z jeho ničivých záchvatů, sama dostala tezky záchvat mozkové mrtvice. S ochrnutou levou půlkou těla byla přijata na curyšskou kliniku, kde po třech měsících, 4.8.1948, zemřela. Osaměle a v zapomnění. Pro několik málo blízkých přátel Mileva Marić-Einstein zůstala milou, ale záhadnou ženou, která nejenže o sobě nemluvila, ale také neměla ráda, když se o ní mluvilo.

      Jaká to byla žena? Nevšední, velmi komplikovaná osobnost. Na jedné straně houževnatá, odvážná, silná, a na druhé straně citlivá, nejistá, lehce zranitelná a slabá. Cílevědomá a vytrvalá dívka z provincie, odhodlaná rozbít všechny bariéry, ostýchavá, až k sebezničení oddaná své první a jediné lásce, rodině, dětem.   
      Ve všech encyklopedických heslech o Einsteinovi je sotva vzpomenutá, přestože byla zároveň i jeho kolegyní a spolupracovnicí. Nepomohla jí ani skutečnost, že na několik desetiletí byla jedinou ženou, která řádně studovala na curyšské polytechnice.

     Když už se tu a tam jméno Milevy Marić objeví, pak jen někde mezi řádky jako Einsteinova žena, ale většinou ani to ne. Své vlastní místo v žádné encyklopedii nemá. A o jejích vědeckých výsledcích neexistují téměř žádné stopy...„Wir sind beide ein Stein“, řekla jednou, hrajíc si se slovní hříčkou ze společného příjmení. Později se ukázalo, že ona nespravedlivě zůstala jenom ein Stein, kdežto on se stal opravdovým Einsteinem.

Vlaďka Hezinová, Illinois, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk