Alain sice pokazde skoro uznal, ze vlastne nema duvod, ja jsem ho omlouvala jak je mym zvykem a davala hlavni vinu sobe, ze  jsem tohle cele nastartovala svym chovanim ke Kerimovi. No ale s tim jsem nemohla uz nic moc delat.. Ucila jsem se ted ridit pres duny. Musi se vyjizdet dostatecne rychle abych se nezaborila, ale vcas pred vrcholem ubrat plyn, aby auto vyjelo setrvacnosti jen na vrchol a neskocilo pres nej. Pri sjizdeni dolu brzdit nejvys motorem, v zadnem pripade nepouzivat brzdy. Jenze me noha vzdycky na tu brzdu sama skocila a uz jsme vsichni, vcetne Svycaru, meli v rukou lopaty a vyhrabavali auto z pisku.  Vzdala jsem to...Nejhorsi byly rozbite duny, to auto vzdyvcky i s nama  vyskocilo a kdyz dopadlo, tak jsme z toho oba byli roztreseni, protoze jsme se bali, ze se muze neco nekde ulomit....a co my pak. Dalsi problem byly duny, ktere byly kluzke a my jsme se bali, kde skoncime..  Par dni foukal od jihu zhavy vitr (sirocco), zvedal pisek, vysusoval a spaloval sliznice, bylo k zalknuti. Nedalo se dychat, az vecer se vitr utisil a bylo jenom horko... tedy snesitelne, pokud cloveku nevadilo, ze ma  vsude pisek. Ten byl ve fotakach, v tasce s jidlem, v usich, v nose, skripal v zubech......Pomalu jsem litovala, ze jsme sem vubec jeli. Najednou jsem pochopila stare tuarezske moudro:  

Buh otvrel cloveku usta

aby do nich vlozil dve veci.

Jidlo, aby zil,

nebo pisek, aby zemrel.

     Me pripadalo ze umirame, protoze ten pisek byl i ve vsem, co jsme jedli, meli jsme ho vsude v aute, chlazeni prestavalo fungovat, bolela mne porad hlava a casto jsem zvracela. V noci se nesmi jezdit a tak jsme si vzdy rozdelali ohen, nekdy jsme povidali, jindy jsem brnkala na kytaru a byla vdecna me tuarezske pritelkyni, ktera mne naucila jak upect chleba v tom nenavidenem pisku. Smicha se mouka, voda a sul, prohnete, a udela  placka, ktera se zahrabe do pudroviteho pisku v ohnisti a na nej se daji zhave uhliky (jako brambory v popelu). Kdyz mi to Dzamila ukazovala, tak jsem nechtela verit, ze to bude k jidlu. Ale ona z upecene placky oprasila pisek a .... bylo to dobre! Kdyz jsem tenhle chleba delala poprve, tak jsem ho nedopekla a pisek mi v nem zustal. Dalsi byly uz lepsi a vsem moc chutnal i Svycarum.. Mivali jsme k nemu syr a olivy. Jedli jsme rano a vecer, behem dne nebyl cas a bylo prilis horko.. 

     Domluvili jsme se, ze zkusime jet El Borma okruh. Lakala nas vsechny nejvyssi duna tuniske Sahary, podle mapy 250 metru vysoka Katedrala. "Risknem to?" zeptal se Alain, kdyz jsme prijeli az k ni. Zacala jsem se smat: "To se ptas brzo!" Auto Svycaru uz bylo nahore. Kdyz jsme sjizdeli dolu, tak jsem si pripadala jako na roller costeru. Drzela jsem se zoufale kliky u dveri, slapala na pomyslnou brzdu a nedokazala ze sebe vypravit slovo. Kdyz jsme se konecne vsichni setkali na konci tehle silene sjezdovky, shodli jsme se na tom, ze to byl asi nejvetsi zazitek. Svycari spatne zavreli jeden kanystr vody a ta jim vytekla. Museli jsme tedy napred do El Bormy,  ktera je vlastne na hranici s Alzirem. Jeli jsme uz cele odpoledne a doufali, ze pred setmenim tam dorazime, kdyz jsem si vsimla, ze za nami nikdo nejede. Cesta zde byla dobre znatelna a vedla po siroke plani, ohranicene z obou stran dunami, ty vpravo byly podle mapy uz v Alziru. Alain hned zastavil a jak jsme vystoupili, uvideli jsme, ze auto Svycaru stoji ve svahu, ze ktereho jsme pred chvili vjeli na rovinu a kolem se hemzi jejich postavicky. "Asi zapadli na te posledni dune pri sjezdu.... " rekl otravene, otocil auto a jeli jsme nazpet. Kdyz jsme se priblizili, videla jsem, jak Rene sundava pichlou gumu. Odhodil ji stranou  a natahl se pro rezervu. Ta prazdna ale narazem poskocila pres okraj cesty a zacala  se koulet  dolu. George vyrazil svahem za ni, ale v pisku nemel sanci ji dohonit, skocila z posledniho zlomu na plan. Najednou jsem uvidela zablesk, George jak upadl a ve vterine uslysela i tresk vybuchu. Pripadala jsem si jako na jevisti, kde prave herci vytvorili zivy obraz a vse zkamenelo... Alain zrovna dojel a zastavil, kdyz se pohnul Rene ... za autem se objevil vydeseny Kurt a oba se rozbehli dolu k Georgovi. Alain vyskocil z auta a zacal rvat: "Nooo ... stooop ... jsou tam MINY !!!!"   

      Oba se v  okamzite zastavili... "Pojdte opatrne zpatky a slapte jen do svych stop!!" Stali tam dal ztuhli hruzou a stridave se divali z Alaina na George, ktery lezel nehybne v pisku na upati svahu, asi padesat metru dal. "No neblaznete, takhle se pro nej neda jit, Buh vi, kolik tam tech min jeste je, prece je nechcete vsechny najit?" Pomalu se zacali vracet,  peclive vstupovali do starych stop a naslapovali, jako by sli po vejcich.

      Alain si rychle uvedomil, ze jsou  v soku a zavolal na ne: "Odvazte piskovy prkna z obou aut !!!  Ali, vzadu v nasem aute hned za dvermi mame nylonove lano, rychle ho najdi!"  Sam vytahl z kapsy na dvirkach dalekohled a dival se dolu na George..."zda se mi, ze dycha, na tu vzdalenost si nejsem jisty.."  "Alaine, co dal s temi prkny?" prisel se zeptat Rene. "Budem je potrebovat, abychom ho sem mohli nejak dopravit.. Vzal jedno z nich a zasunul ho do mezery mezi auto a predni naraznik, "pojdte mi pomahat, musime to zlomit, Ali vyndej mi zatim naradi !!" vsichni tri se povesili na konec prkna a  ulomili z nej asi metrovy kus a pak jeste jeden. "ted vemte ta prkna a pojdte... a snazte se slapat jen do stop".

     Na okraji silnice polozili tri prkna vedle sebe a na jeden konec Alain uvazal lano a zacal sestupovat se svahu, Rene a Kurt v jeho stopach. Alain opatrne kladl nohy do prohlubne v pisku, kudy uz prosli oba Svycari pred tim a povoloval lano. Podivala jsem se na George a videla jsem, ze pohnul hlavou... mel otevrene oci,  a pohyboval rty, oblicej plny jemneho pisku..."George se hybe", zavolala jsem  na Alaina, ale ten mne nevnimal...  Byl uz za polovinou, prave odmotal posledni smycku lana a zacal pomalu pritahovat vor, k sobe..  To uz ho dosli i Rene s Kurtem. O necem se domlouvali, potom Rene prevzal konec provazu a Kurt s Alainem pokracovali dal k Georgovi po jeho stopach. Alain zase vpredu... uvedomila jsem si, v jakem je nebezpeci a  zacala se trast jako pri zimnici i ve 40ti stupnovem horku.  Kurt  za sebou vlacel skid a postupoval za Alainem. George se snazil zvednout, ale Alain na neho volal, aby se nehybal z mista. Konecne dosli az k nemu, prisunuli vedle nej spojene tramy a pomohli mu se na nej polozit na bricho. Pak se vratili k Renemu a spolecne tahli George vzhuru. Smyk jel po pisku snadno i se zatizenim a nijak moc se neboril, a  bezpecne proplul nad pripadnymi minami. Konecne jsem si oddechla, kdyz prekrocili okraj cesty a v zapeti pritahli i George. Mel roztrzenou a hodne zakrvacenou pravou nohavici, nejakou krev na kosili, ktera byla potrhana na brise a levou rukou si sviral prave zapesti.

      Uz nezli jej zacli prepravovat, dal mu Kurt davku analgetika a protitetanovou injekci z jejich vybavy. Opatrne jsme ho odstrojili a omyli, mel nekolik drobnych ran na prave pazi a  stezoval si na bolest pri dychani... "Vypada to, ze dostal kusem pnumatiky rovnou do bricha, asi mu to vyrazilo dech a nalomilo nejake zebro", vysvetloval mi  Alain. Vycistila jsem mu rany kyslicnikem, zasypala penicilinem a prekryla gazem. Kurt, ktery mel dva roky mediny a zastaval tedy funkci lekare vypravy, se zabyval hlavne nohou. Ta silne krvacela. "Vypada to, ze tam ma poradnej kus neceho, ale neodvazim se to vyndavat v tehle podminkach a bez moznosti transfuze, je to moc blizko tepny. Jak daleko to muze byt do El Bormy ?"

     Vsichni se sklonili nad mapou, kterou jsme rozlozili na kapote. "Hadal bych tak hodinu", prohlasil pak Alain a vsichni s tim souhlasili. "OK, zatim jsem mu to zaskrtil a melo by to vydrzet.  Kdyz se to obcas uvolni, hodina neni  tak moc. Alaine, muzete od nas vzit nejakou bagaz, abych tam mel vic mista?" zeptal se Kurt?  Bezela jsem do auta srovnat veci, zatim co Alain s Renem k nam prenaseli jejich rance a nakladali George. Ja jsem  sla zvracet, bylo mi strasne spatne a citila jsem, ze dostavam zase upal. Alain se na mne podival a podal mi lahev, kterou jsem pravidelne ovazovala hadrou namocenou ve vode. Kdyz jsme ji nechali venku z auta, tak ji vitr ochlazoval a voda byla studena.   "Alaine, ty jsi silenec, vzdyt jsi tam mohl zustat!", drzela jsem se ho za ruku. "Vedel jsem, co delam, monsu ,ale jestli mi nepustis tu ruku, tak nikam nedojedem, zasmal se... 

     Georgovi museli vyoperovat strepinu,  nechali si ho par dni v nemocnici a Svycari zustali s nim. My jsme s Alainem naprosto protizakonne odjeli sami... Divala jsem se na nej najednou jinyma ocima, najednou jsem si uvedomila, ze Alain je vlastne uz dospelej chlap, kterej jedinej z nas si dokazal v tehle situaci zachovat klid. Vecer jsme si rozdelali ohen sami pro sebe, hodne se mazlili a pak zalezli  svleceni do spacaku s oboustrannou touhou se spolu milovat. Mezi libanim jsem mu zaseptala "promin"... a on mi tise rekl: "To bych mel spis ja rict tobe, mon amour". Druhy den  jsme  v naproste pohode vyrazili na Borj el Burgiubu.  Pak podel pobrezi pres Ben Guerdane do nadhernych, ale civilizovanych tuniskych  mest a zpatky do La Marsy.

Alena Kennedy, Yukon, Kanada  

linkuj.cz vybrali.sme.sk