(pokud se člověk nerozhodne vydat do útrob nákupního centra nebo si zajít trochu stranou do metra). Ani jedno není dvakrát šikovné, když člověk spěchá.

     Já vím, já vím, měla a chtěla jsem se zásobit dopředu... Automat na jízdenky, krásně oranžový, stojí přímo před naším domem. Jenže – včera na mě pouze chrčel a dvacetikorunu pokaždé vyplivnul zpět. Neobměkčily jej ani drobné korunky – nakonec přestal komunikovat úplně a zavřel svou vertikální tlamičku nadobro. Pouze na displeji místo nápisu „AUTOMAT MIMO PROVOZ“ (který bych očekávala), vytrvale mrkala mnou naposledy zvolená cena jízdenky. Co se nestalo – dnes se mi podařilo vyplácat jízdenky dříve než obvykle. Tak co se dá dělat, pojedu načerno. Revizorovi asi nevysvětlím, že se mi nechtělo se dvěma taškami podnikat průzkumnou výpravu Smíchovem :-((( . Budu to muset risknout.

     „Jízdenky nevedeme“. Vzpomínám na široko-daleko jediný novinový stánek u zastávky tramvaje KOH-I-NOOR, kde mě prodavačka po mém dotazu ještě vždy sjela pohledem, který mě řadil k zvláště odporným vrstvám ve společnosti. Dělala to tak zřetelně, že jsem se tam posléze nepokoušla zastavit ani pro televizní program. Časem rovnou vyvěsila papundeklovou ceduli s tímto nápisem. Něco jako bývalo kdysi u vesnic: „Žebrákům a hercům vstup zakázán!“

     Vtip je v tom, že trafiky a prodejci nemají na jízdenkách žádný rabat a tudíž je prodej jízdenek pro ně práce navíc. Tolik lidí, které musí obsloužit bez provize... Je to čistě o tom, zda prodejce (majitel) je ochoten vynaložit trochu té práce navíc a nemít z toho nic jiného než spokojeného zákazníka. Chápu je, ale je to také o obchodním duchu každého z nich. Protože budou-li dvě trafiky blízko sebe a jedna bude mít jízdenky, kdežto druhá ne, poběžím si nejprve zakoupit jízdenky. Teprve pak se rozhlédnu a požádám ještě o noviny nebo časopis. Pokud budu vědět, že v jedné z nich jízdenky nedostanu, nebudu se příště namáhat tam chodit a časopis si raděj zakoupím u nás doma, kde v trafice jízdenky mají, přestože automat stojí pouhých dvacet metrů opodál.

     Já vím,  je to celé malicherné a k ničemu, ale já jsem si vytvořila na tomhle svůj „osobní filtr“. Vždy, když něco potřebuji koupit od novin, nejprve se ptám po jízdenkách a pak přijde na řadu to ostatní. Pokud jízdenky mají, dám jim vydělat. Takový malý, malicherný bojkot.

     V naší trafice jsem už zakoupila i dvoje sluneční brýle a bonboniéru pro tetu :-))).

Ilonka Heřmánková, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk