Obecně jsou dva typy mužů. Jedni spíše dominantní a druzí spíše submisivní. Ti první jsou takříkajíc rádi nahoře. Ti druzí naopak. Není snadné zjistit, jak to s tím vaším je. Nejlepší ale určitě bude, když se ho zeptáte. Tím nic nezkazíte — pokud se bude ošívat a neřekne nic, nebo jen tak naznačí, tak si buďte jisté, že je jednoznačně tím, co chce být dole. Takže pak se snažte mu udělat radost. Pokud řekne co chce, je to jasné. Opačný typ má naopak ve věci jasno. Takže se připravte, že on chce být ten aktivní. Ten nahoře.

     Nevěra. Muži nemají přímo sklony k nevěře. Spíše je jim nepříjemná monogamie. Muž by měl kolem sebe nejraději malý harém. Je pravda, že jak který. Ale platí zhruba to samé, jako posledně. Pasivnější muži ne, aktivnější ano. Je na vás, jak to vezmete do ruky. Možná by stálo za pokus, dát mu ochutnat. Nakonec prý to holka umí nejlíp. Pro muže snad není erotičtější věc, než dvě líbající se ženy (jestli si děláte poznámky, tak teď si olízněte tužku, ať to je dobře vidět, ať nic nezapomenete).
Je nesmysl a hloupost, že by vám muž s tou druhou utekl. To nikdy! (no dobře, nějaký pomatenec asi jo), ale muži jsou ve všem pragmatičtí, a pokud mu tohle dopřejete, tratit nebudete, nikdy vás neopustí. Spíše naopak. Proč taky. V jeho očích budete dokonalé, navíc to není taková hrůza, vážně...    

     Hrajte si. Muži si rádi hrají. Je to jejich parketa. Většina her je vymýšlená pro muže, ať se jedná o šachy, nebo počítače. To, že se k nim později ženy přidaly, na tom nic nemění. Aktivnější muži rádi přijdou se spoustou nápadů, naopak ti pasivnější rádi přijmou ty vaše. Nebojte se, vždyť ho milujete, on vás. Určitě to bude zábavné. Fantazii se meze nekladou. Pak je taky dobré si povídat. Hodně povídat. Tak se spousta věcí vyjasní.

     No, tak nácvik rozmnožování bysme měli za sebou. Teď přijde jeho výsledek. Správně, muži a děti. Tak neuvěřitelná věc. A je vlastně docela prostá. Muži milují děti. Milují svoje děti. Nejen žena dostala do vínku genetikou program na ochranu dětí. I muž tohle má a pokud jde o vlastní děti, je neskutečně ješitný. Jeho jsou dokonalé i když jsou úplně k ničemu. Jsou jeho. To stačí k jeho štěstí. Nikdy ale muže nestavte před hotovou věc. Děti jsou věc, která se týká obou a muži nemají rádi, pokud se dělá něco důležitého bez nich. Nějakým překvápkem typu: „Bude to chlapeček!“ ho můžete nenávratně poslat do vývrtky a prostě o něj přijít.

     Muži jsou hrdí na své syny a milují své dcery. Bez rozdílu. I když se Pepíček narodil jako Evička, není to pro něj rozdíl. Snad jen že přesvědčit Evičku, že potřebuje vláček, půjde o dost hůř. No však on to dokáže. Chlapi, jak už jsem se zmínil, nejsou ideální na hlídání dětí. Obzvláště pokud jich je víc pohromadě. V jedné věci se ale přeci jen od dětí liší, totiž neochvějnou logikou. Bohužel, logika na děti neplatí. Takže muž se stává naštvaným, protože domluvit se např. s pěti dětmi je prostě peklo. Stačí dvě a jejich všetečné otázky — jsou nad jeho síly. Je to bohužel dáno neuvěřitelnou dětskou trpělivostí s jako dokáží opakovat jednu činnost. Přesněji řečeno vyptávat se, nebo „tlouct tím umělohmotným koněm do víka kufru“. Grrrrrrrr.

    Tak, teď už vidím ten seznam toho, co je podle vás jinak. Než ale něco napíšete, zkuste se zamyslet. Je to skutečně tak?

Grovik

linkuj.cz vybrali.sme.sk